II.ÚS 1616/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1616/24 ze dne 24. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Mgr. Milana Kroužila, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4 - Podolí, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024 č. j. 55 Co 310/2023-140 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. března 2023 č. j. 27 C 458/2021-109, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodních korporací UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, a Broker Trust a. s., sídlem Hanusova 1411/18, Praha 4 - Michle, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. uvádí, že výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadl dovoláním (a to pro rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu), a navrhuje, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby vyřízení dovolání Nejvyšším soudem. Svůj návrh zdůvodnil tím, že nechce připustit zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti. 3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není. 4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. 5. Podle § 72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. 6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). 7. V posuzované věci dovolání představuje procesní prostředek podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, eventuálně mimořádný opravný prostředek podle 72 odst. 4 téhož zákona, jehož vyčerpání je podle § 75 odst. 1 téhož zákona podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541)]; "vyčerpáním" přitom nutno rozumět nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i dosažení rozhodnutí o něm (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). 8. Jak patrno z ústavní stížnosti, stěžovatel v souladu s poučením poskytnutým Městským soudem v Praze dovolání podal, o tomto mimořádném opravném prostředku však dosud rozhodnuto nebylo. Ústavní stížnost je tudíž tzv. předčasná, resp. podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Obává-li se stěžovatel ztráty lhůty k podání ústavní stížnosti, Ústavní soud připomíná, že i když Nejvyšší soud dovolání odmítne s tím, že není ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přípustné, stěžovatel může ústavní stížností znovu napadnout (i) rozsudek Městského soudu v Praze (viz § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 9. Zbývá dodat, že stěžovatel se postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nedomáhal, a ani Ústavní soud naplnění (mimořádných) podmínek pro přijetí (jinak nepřípustné) ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení neshledal. 10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2024 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj