II.ÚS 1672/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1672/21 ze dne 26. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. R., zastoupené JUDr. Kateřinou Sekaninovou, advokátkou se sídlem Dominikánské náměstí 2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2021, č. j. 20 Co 40/2021-116 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2021, č. j. 129 Nc 2502/2020-82, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé H. R., 2) nezletilé R. R., obou zastoupených opatrovníkem - Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3, Brno, 3) V. R., zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou se sídlem Špitálka 41, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 6. 2021, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí vydaných v řízení o navrácení nezletilých dětí do místa obvyklého bydliště dle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/1998 Sb., (dále jen "Haagská úmluva"). Napadenými rozsudky bylo rozhodnuto o navrácení jejích dcer, vedlejších účastnic (dále též "nezletilých"), do místa jejich obvyklého bydliště v obci E, Spojené státy americké. Stěžovatelka namítá, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1, Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. S ústavní stížností byl spojen i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 3. Stěžovatelka je matkou dvou nezletilých. Spolu s manželem, otcem nezletilých (vedlejším účastníkem), a později i jejich nezletilými dětmi, žila od roku 2007 v obci E. ve Spojených státech amerických, odkud spolu s nezletilými v červenci 2020 odcestovala do České republiky, kde má rodinu. Celá rodina má občanství české i americké. Důvodem tohoto odcestování byla především nepříznivá pandemická situace a společensko-politická situace ve Spojených státech amerických. V době odjezdu měla starší z dcer těsně před nástupem do první třídy. S otcem nezletilých se však přesně nedohodli na délce a charakteru tohoto pobytu v České republice. 4. Dne 25. 11. 2020 otec nezletilých (vedlejší účastník) podal návrh k Městskému soudu v Brně, kterým se domáhal navrácení nezletilých do místa jejich obvyklého bydliště ve Spojených státech amerických. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. ledna 2021, č. j. 129 Nc 2502/2020-82, nařídil návrat dvou nezletilých dětí stěžovatelky do místa jejich obvyklého bydliště ve Spojených státech amerických a uložil stěžovatelce povinnost k zajištění navrácení dětí do 30 dnů od doručení rozsudku. Dále soud prvního stupně rozhodl, že pokud by tak stěžovatelka neučinila, je oprávněn za tímto účelem převzít nezletilé od stěžovatelky v České republice jejich otec. 5. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně dne 20. 4. 2021 tak, že rozsudkem č. j. 20 Co 40/2021-116 rozsudek městského soudu potvrdil - jen lhůtu pro splnění povinnosti uloženou stěžovatelce stanovil až do 30. 6. 2021 s odůvodněním, aby zde děti mohly dokončit školní rok (v ostatním zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně beze změn). Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně odkázal na příslušná ustanovení Haagské úmluvy a také připomněl, že nejdůležitější je v těchto věcech vždy zájem nezletilého dítěte. III. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení výše nadepsaných rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího. Pochybení obecných soudů, v důsledku kterých byla porušena její ústavně zaručená práva, spatřuje stěžovatelka především v překvapivém odchýlení se od předchozí ustálené judikatury, dále v porušení ústavního principu právní jistoty, předvídatelnosti soudních rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání. Dále i v nerespektování ústavní zásady dodržování závazků plynoucích pro Českou republiku z Úmluvy o právech dítěte. Tato pochybení obecných soudů jsou dle stěžovatelky nutným důsledkem pochybení a opomenutí, která spočívají v neaplikaci ochranného institutu tzv. záruk bezpečného návratu. Potřeba uplatnění institutu přitom byla zjevná, plynoucí z rozbité a vyhrocené komunikace mezi rodiči. Dle stěžovatelky je výrok ohledně záruk bezpečného návratu stejně důležitý jako výrok nařizující návrat dětí do místa obvyklého bydliště, kdy poklidnost, citlivost a bezpečnost návratu je přímo závislá na podobě a praktičnosti soudem uložených záruk bezpečného návratu. Náhlý a soft-landingem neošetřený návrat do místa obvyklého bydliště nezletilých by nezletilým dětem mohl způsobit závažnou psychickou újmu a děti nenávratně poznamenat. Stěžovatelka připustila, že již nyní děti psychosomatizují a je zřejmé, že oba rodiče na tomto stavu nesou svůj podíl viny. Jako záruky si stěžovatelka představuje zejména zajištění bezpečného a přiměřeného bydlení, prozatímního výživného, záruky zdržet se odnětí dětí z péče a zdržet se kriminalizace jednání matky v souvislosti s jednáním, které je předmětem návratového řízení vedeného českými soudy. Tím že obecné soudy opomněly aplikovat záruky bezpečného návratu stěžovatelku a nezletilé významně poškodily. 7. Stěžovatelka dále poukazuje na podivné chování otce nezletilých, který nejprve podporoval odcestování dětí se stěžovatelkou do České republiky, jelikož se obával rasových nepokojů a nepříznivé pandemické situace ve Spojených státech amerických a následně podal výše popsaný návrh na navrácení nezletilých do místa obvyklého bydliště. Po vyhlášení rozhodnutí soudem odvolacím otec také několikrát kontaktoval OSPOD a snažil se všemi možnými způsoby stěžovatelku "pošpinit" a odstavit ji z její rodičovské úlohy. Stěžovatelce byl dokonce doručen dopis, ve kterém ji americký soud informuje, že se pravděpodobně dopustila trestného činu tím, že nezletilé unesla a otec nezletilých se domáhá navrácení dětí do jeho opatrování a péče a mj. žádá, aby kontakt stěžovatelky s nezletilými byl realizován za dohledu třetí osoby. I z toho důvodu se stěžovatelka domnívá, že jejich situace je opravdu vážná a neaplikace institutu záruk bezpečného návratu by mohla fatálně ohrozit nejlepší zájem nezletilých, ale také ústavně zaručená práva stěžovatelky i dětí. Odůvodnění soudů je přitom dle stěžovatelky nepřezkoumatelné. IV. Řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud usnesením ze dne 28. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 1672/21 vyhověl návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vykonatelnost napadených rozsudků Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2021, č. j. 129 Nc 2502/2020-82, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, č. j. 20 Co 40/2021-116 byla odložena do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. 9. Usnesením ze dne 8. 7. 2021 Ústavní soud jmenoval nezletilým vedlejším účastnicím, z důvodu možného střetu zájmů rodičů, opatrovníka pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti podle § 63 občanského soudního řádu ve spojení s § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, a to Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno. 10. Ústavní soud si posléze vyžádal kompletní soudní spis vedený pod sp. zn. 129 Nc 2502/2020 a vyjádření účastníků jakož i vedlejších účastníků řízení. K ústavní stížnosti stěžovatelky se vyjádřili oba účastníci, tedy Městský soud v Brně jako soud prvního stupně a Krajský soud v Brně jakožto soud odvolací, dále vedlejší účastník, který je otcem nezletilých dětí stěžovatelky, a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí jakožto opatrovník nezletilých vedlejších účastnic. V./a Vyjádření účastníků 11. Městský soud v Brně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku svého i soudu odvolacího, přičemž akcentoval skutečnost, že stěžovatelka žádným způsobem nerozporuje protiprávní zadržování nezletilých. Stručně se pak vyjádřil k možnosti soudu podmínit navrácení dětí splněním přiměřených záruk, přičemž konstatoval, že se jedná pouze o možnost - a nikoli ex offo povinnost, jak se stěžovatelka domnívá. V případě stěžovatelky nikdo z účastníků v průběhu řízení před obecnými soudy námitku či požadavek stanovení záruk bezpečného návratu nevznesl a ani městský soud důvody pro jejich stanovení neshledal. Soud pak dle Městského soudu v Brně není povinen odůvodňovat, proč nevyužil veškeré hypotetické možnosti dané procesními předpisy. 12. Krajský soud v Brně obdobně jako soud prvního stupně odkázal na dosavadní o