II.ÚS 1675/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1675/25 ze dne 25. 9. 2025 Povinnost provést účinné vyšetřování potřebné k objasnění tvrzení o znásilnění   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. dubna 2025 č. j. 3 KZN 845/2025-10, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. února 2025 č. j. 1 ZN 1762/2024-19 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 29. listopadu 2024 č. j. KRPA-261541-22/TČ-2024-001176-1-KB, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality, sídlem Bartolomějská 6, Praha 1 - Staré Město, jako účastníků řízení, takto: I. Vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. dubna 2025 č. j. 3 KZN 845/2025-10, usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. února 2025 č. j. 1 ZN 1762/2024-19 a usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 29. listopadu 2024 č. j. KRPA-261541-22/TČ-2024-001176-1-KB, bylo porušeno ústavní právo stěžovatelky vyplývající z čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. dubna 2025 č. j. 3 KZN 845/2025-10, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. února 2025 č. j. 1 ZN 1762/2024-19 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 29. listopadu 2024 č. j. KRPA-261541-22/TČ-2024-001176-1-KB se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, vyžádaného spisu a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložena trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit podezřelý T. G. (dále jen "podezřelý") tím, že v přesně nezjištěné době dne 27. 7. 2024 do 8:30 hodin dne 28. 7. 2024 v pokoji v hotelu A. v Praze měl využít stavu opilosti stěžovatelky (poškozené) a vykonat na ní vaginální soulož, aniž by mu k tomu dala výslovný souhlas. 3. Stěžovatelka k věci (zkráceně uvedeno) vypověděla, že se s podezřelým sešla po vzájemné domluvě v Praze, že šli společně na koncert a večeři, poté ještě do baru. Neví přesně, kdy z baru odešli, byla podnapilá, podezřelý ji doprovodil do hotelu. Druhý den ráno po probuzení zaregistrovala přítomnost podezřelého vedle ní a byla zmatená, proč je zde přítomný, jelikož si události předchozího večera nepamatovala. Protože jí však bylo špatně a chtěla ještě spát, přetočila se na bok a znovu usnula. V polospánku však cítila "osahávání" na zadku, mezi nohama a následně cítila tlak ve vagíně. Byla však stále v polospánku a ve stavu opilosti, přičemž v důsledku tohoto stavu nebyla při plném vědomí a toto jednání si interpretovala jako sen. Podezřelý nejenom že neměl k tomuto jednání žádný její předchozí souhlas, ale nečekal ani na žádnou pozitivní zpětnou vazbu a ihned "zaútočil" na její genitálie. Následně k ní podezřelý přistoupil a ukazoval jí nějakou krabičku, posléze jí došlo, že šlo o krabičku kondomů, což však v jejím stavu nebyla schopna rozeznat ani pochopit, proč by jí měl podezřelý toto ukazovat. Následně ucítila znovu tlak ve vagíně, přičemž v tento okamžik jí došlo, že předchozí události se jí nezdály ve snu, ale ve skutečnosti ji podezřelý penetroval pravděpodobně prsty a že tlak, který aktuálně cítí, je penetrace jeho penisem. S ohledem na svůj stav však nebyla schopna projevit nesouhlas, byla mimo, nemohla se téměř ani hýbat. Jednání podezřelého trvalo odhadem pár minut a stěžovatelka si pouze vybavuje, že styk byl bolestivý. Po styku podezřelého vyzvala, aby se sám pohlavně uspokojil rukou s tím, že se na něj přitom bude dívat, políbila ho, jazykem se ho dotkla v oblasti rozkroku a po jeho vyvrcholení podezřelého objala. Toto chování vysvětlila tak, že se tím snažila se situací vyrovnat, chtěla, aby podezřelý ještě chvíli zůstal, chtěla intimitu, nechápala, jak ji mohl penetrovat, a potom žádné objetí, žádný polibek. Ještě ten den podezřelému napsala, že se cítí zneužitá. 4. Podezřelý popsal shodně se stěžovatelkou okolnosti jejich seznámení a dále uvedl, že měl se stěžovatelkou v ranních hodinách dne 28. 7. 2024 na hotelu pohlavní styk a že ze strany stěžovatelky žádný nesouhlas nezazněl. 5. Ve věci byla rovněž vyhodnocena vzájemné komunikace mezi stěžovatelkou a poškozeným, která proběhla prostřednictvím WhatsApp a Instagram chatové komunikace. Z komunikace doložené poškozenou mimo jiné vyplývá, že po inkriminovaném dni 28. 7. 2024 píše stěžovateli, že si připadá zneužitě (s přidanými smějícími se emotikony), dále píše, že to neplánovala, že je slušně vychovaná a že takové věci na první schůzce nedělá, že ještě byla opilá v polospánku, podezřelý píše, že to také neplánoval, ale nelituje toho, také byl opilý, že oba sex potřebovali a že stěžovatelka dokonce chtěla přidat a přitvrdit, na to stěžovatelka opět uvádí, že ještě polospala, podezřelý píše, že mu stěžovatelka v průběhu říkala, ať to dělá pořádně, že si do té doby myslel, že to umí, stěžovatelka píše, že byla v polospánku, ale že to bylo fajn, konverzace je provázena smějícími se emotikony, které postupně ubývají, stěžovatelka píše, že má pocit zneužití, studu a depky, že to tak nemělo být, cítí se odporně, měl ji doprovodit a nechat na hotelu, podezřelý reaguje, že se opakovaně ptal, jestli má odejít, stěžovatelka píše, že souhlas s tím, aby zůstal na hotelu, není souhlas k sexu, podezřelý využil toho, že se nebránila, v další komunikaci stěžovatelka již zmiňuje znásilnění s tím, že podezřelý neměl její souhlas, vysvětluje proč řekla, aby ještě nechodil, aby ji objal a proč jej políbila, že to bylo ze šoku z toho co se stalo, chce zaplatit psychologa, hotel a testy... (viz protokol o vyhodnocení chatové komunikace na č. l. 11 a násl. vyšetřovacího spisu). 6. Naproti tomu ze vzájemné komunikace doložené podezřelým (viz č. l. 40 a násl. vyšetřovacího spisu) nebyly zaznamenány žádné informace poukazující na to, že by mělo ze strany podezřelého dojít k nějakému nevhodnému chování vůči stěžovatelce či nechtěnému a nedobrovolnému fyzickému kontaktu mezi nimi. Komunikace je ukončena dne 28. 7. 2024 toliko zprávou stěžovatelky, že si připadá zneužitě (viz č. l. 174 vyšetřovacího spisu). 7. Policejní orgán dospěl na základě provedeného prověřování k závěru, že podezřelý svým jednáním nenaplnil objektivní znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění, neboť v jeho jednání bylo zcela nepřítomno násilné jednání ve smyslu použití hrubé fyzické síly za účelem překonání vážně míněného odporu stěžovatelky, ani pohrůžka takovým násilím. Na straně stěžovatelky podle něj naopak chybí prvek vyjádření zcela vážně míněného odporu, který by byl podezřelý nucen překonávat, když z toho, jak stěžovatelka s podezřelým shodně popisují průběh celého styku, nevyplývá, že by dala jakýmkoli způsobem najevo svůj nesouhlas, naopak připouští ze své strany určitou aktivitu. Policejní orgán se zaobíral rovněž stavem stěžovatelky po jejím probuzení, resp. možným stavem bezbrannosti, kdy konstatoval, že byť je zřejmé, že byla po probuzení stále pod vlivem alkoholu (podle tabulkových hodnot se mohlo v