II.ÚS 1686/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1686/22 ze dne 26. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů J. P., právně zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, a nezletilého M. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. března 2022, č. j. 96 Co 7/2022-429, a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 26. října 2021, č. j. 6 Nc 557/2020-388, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv. 2. Stěžovatelem napadená rozhodnutí obecných soudů byla vydána v řízení o určení otcovství, úpravě styku a určení příjmení. Okresní soud v Lounech napadeným rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 6 Nc 557/2020-388, rozhodl tak, že řízení o určení otcovství zastavil (výrok I.), nezletilého svěřil do péče matce (výrok II.), upravil styk stěžovatele s nezletilým (výroky III., V., VI. a VII.), rozhodl o dlužném výživném (výrok IV.), určil příjmení nezletilého (výrok VIII.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IX.). Výrok o určení příjmení nezletilého odůvodnil okresní soud tím, že rodiče nezletilého spolu nikdy nežili ve společné domácnosti a nezletilý byl i tímto rozhodnutím svěřen do péče matky, se kterou žije od svého narození. S ohledem na tyto okolnosti i skutečnost, že dosud užíval nezletilý příjmení "F.", mu soud určil rovněž příjmení po matce - "F.". Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel odvolání. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 96 Co 7/2022-429, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích V. a VI. tak, že zjednodušeně řečeno rozšířil styk stěžovatele s nezletilým. Ve výrocích VII. a VIII., proti nimž stěžovatel rovněž podal odvolání, krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ohledně výroku VIII. týkajícího se příjmení nezletilého krajský soud uvedl, že podle ustálené judikatury se při neshodě rodičů zpravidla dítěti určí příjmení toho rodiče, který má dítě v péči, a to z praktických důvodů. Připustil, že to je sice pouze jedno z hledisek, která mají při rozhodování význam, neshledal však důvod se od této praxe odchýlit. Zároveň krajský soud zdůraznil, že skutečnost, že má nezletilý příjmení po matce, nijak neomezuje otce ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti vůči nezletilému. 4. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů a namítá, že byla napadenými rozhodnutími zasažena jeho ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 1 Listiny základních práv a svobod a z čl. 36 Listiny, respektive čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel namítá, že byla napadenými rozhodnutími porušena práva vyplývající z čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel ve svém návrhu napadá ty výroky v napadených rozhodnutích, kterými bylo určeno, respektive potvrzeno příjmení nezletilého po matce. Stěžovatel má za to, že určením příjmení po matce bylo zasaženo do identity nezletilého a namítá, že obecné soudy v otázce určení příjmení nezohlednily nejlepší zájem dítěte. Stěžovatel ve své relativně rozsáhlé ústavní stížnosti brojí zejména proti závěrům obou obecných soudů, že určení příjmení dítěte po matce je "praktické". Stěžovatel s tímto hodnocením nesouhlasí a problematizuje i kritérium "praktičnosti" jako takové. Porušení práva na spravedlivý proces pak spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že obecné soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy, ani se s nimi nevypořádaly v rámci odůvodnění rozhodnutí. Dále stěžovatel ve svém návrhu opakuje námitky, týkající se zejména jednání matky nezletilého, které uváděl již v předchozím řízení a které nemají ústavněprávní relevanci. 5. Ústavní stížnost byla stěžovatelem - otcem nezletilého podána včas, stěžovatel byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí a stížnost splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel vyčerpal ostatní prostředky k ochraně svých práv. 6. Stěžovatel však podal návrh i za svého nezletilého syna, kterého Ústavní soud v odůvodnění tohoto usnesení ani dále za stěžovatele neoznačuje. 7. V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilému byl v průběhu řízení před obecnými soudy z důvodu kolize zájmů mezi ním a rodiči ustanoven kolizní opatrovník, město Louny. Po ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti z důvodu střetu zájmů rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 429/2014, též i sp. zn. 25 Cdo 4562/2008), neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zákonným zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Opatrovník ustanovený soudem "může zmocnit jinou osobu (např. advokáta - pozn.) k zastupování účastníka v tom rozsahu, v jakém je oprávněn za účastníka jednat" (viz stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 9. 10. 1986 Cpj 227/85, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1987). Ústavní soud se již mnohokrát zabýval problematikou procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči (respektive zákonnými zástupci) v řízení o ústavní stížnosti. Ve své judikatuře dospěl k závěru, že ústavní stížnost podaná rodičem ve jménu svém i ve jménu dítěte bude shledána přípustnou pouze tehdy, nehrozí-li střet zájmů mezi nimi [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014 (N 18/72 SbNU 217), bod 28; nález sp. zn. II. ÚS 485/10 ze dne 13. 4. 2010 (N 82/57 SbNU 93), bod 11; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem, tj. není oprávněn ani k podání ústavní stížnosti jménem dítěte [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3046/14 ze dne 27. 2. 2015 (N 49/76 SbNU 669), bod 15; usnesení sp. zn. I. ÚS 2900/16 ze dne 5. 10. 2016; usnesení sp. zn. I. ÚS 2768/14 ze dne 30. 10. 2014, bod 5]. 8. Za účelem ochrany práva nezletilých stěžovatelů na přístup k Ústavnímu soudu a předcházení systematickému odepírání spravedlnosti určité skupině osob (viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) se vyvinula komplementární linie judikatury, z níž plyne, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník (v podrobnostech lze plně odkázat na nález sp. zn. II. ÚS 2866/17, body 30 až 35, v němž Ústavní soud konstatoval, že kolizní opatrovník - tehdy Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí - byl oprávněn podat jménem nezletilé stěžovatelky ústavní stížnost; srov. také usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/16 ze dne 9. 11. 2016, bod 7; usnesení sp. zn. I. ÚS 735/18 ze dne 11. 12. 2018, bod 35). V obecné rovině není vyloučeno ani podání ústavní stížnosti samotným dítětem, pokud již dosáhlo takové rozumové a citové vyspělosti, že je schopno se samostatně vyjadřovat k předmětu řízení, a tedy i podat ústavní stížnost svým jménem (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1629/16 ze dne 2. 8. 2016, bod 10; usnesení sp. zn. I. ÚS 412/17 ze dne 21. 2. 2017, bod 5). 9. Ústavní soud tedy ve vztahu k návrhu stěžovatele "jménem nezletilého" uzavírá, že i v projednávaném případě hrozil střet zájmů rodičů a jejich nezletilého dítěte - ostatně proto byl nezletilý v řízení před obecnými soudy zastoupen kolizním opatrovníkem, přičemž ani v řízení před Ústavním soudem ho obecně nebyl oprávněn zastupovat stěžovatel, resp. k tomu zmocnit advokáta. Ústavní soud má za to, že stěžovatel v nyní posuzované věci pouze využívá nezletilého k prosazování vlastních zájmů. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl oprávněn podat jménem nezletilého ústavní stížnost proti v záhlaví citovaným rozhodnutím. Vzhledem k velmi nízkému věku nezletilého Ústavní soud nepřistoupil ani k přímému zjišťování jeho názoru na podanou ústavní stížnost. 10. Dále se tedy Ústavní soud zabýval toliko návrhem stěžovatele (otce nezletilého) směřujícím proti napadeným soudním rozhodnutím. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. 11. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústav