II.ÚS 1703/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1703/23 ze dne 15. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FORTUNA GAME a.s., sídlem Italská 2584/69, Praha 2, zastoupené Mgr. Radkem Schmitzem, advokátem, sídlem Podkovářská 933/3, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2023 č. j. 8 As 255/2021-47, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021 č. j. 5 Af 12/2018-80, rozhodnutí ministryně financí ze dne 18. 1. 2018 č. j. MF-1989/2017/3403-30 a rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 23. 10. 2017 č. j. MF-1989/2017/3403-26, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 26. 6. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci, a to pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka je provozovatelkou hazardních her na území ČR, přičemž v období od 30. 1. 2017 do 2. 2. 2017 organizovala pro své zákazníky marketingovou akci s názvem "10% CASHBACK", do které se zákazníci mohli zapojit po registraci do této akce prostřednictvím k tomu určené internetové stránky. Marketingová akce byla založena na principu, dle kterého každý zákazník, který se do akce registroval a v období jejího trvání uzavřel sázku, na hazardní hru kurzová sázka s minimální výší vkladu 100 Kč, která byla v rámci období trvání akce vyhodnocena jako proherní, získal z propagačních (marketingových) prostředků stěžovatelky bonus. Výše bonusu byla stanovena ve výši odpovídající 10 % hodnotě sázky do hazardní hry, maximálně však ve výši 500 Kč. Marketingová akce se tak skládala ze dvou samostatných částí, a to hazardní hry a spotřebitelské soutěže. Té se pak účastnili pouze zákazníci, kteří se do soutěže na základě svého rozhodnutí registrovali a v případě, že splnili stanovené podmínky, byl jim vyplacen shora uvedený bonus. Spotřebitelská soutěž byla dle stěžovatelky organizovaná mimo rámec zákona o hazardních hrách, neboť pro účast nebyla vyžadována úhrada žádné speciální částky a nejednalo se tak o hru ve smyslu zákona o hazardních hrách. Na základě kontrolního nákupu popsaného v kontrolním protokolu vydalo Ministerstvo financí dne 23. 10. 2017 rozhodnutí č. j. MF-1989/2017/3403-26, jímž uložilo stěžovatelce pokutu ve výši 100 000 Kč, a to za správní delikt podle § 123 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách. Podle závěrů ministerstva měla stěžovatelka poskytovat účastníkům hazardní hry peněžité plnění ve výši části sázky v případě, že sázková příležitost byla vyhodnocena jako prohra, tzn. v případě, kdy účastník hazardní hry neuhodl výsledek sázkové příležitosti a zároveň se tímto jednáním dostal do rozporu se schváleným herním plánem. Proti shora uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím ministryně financí vydaným dne 18. 1. 2018 č. j. MF-1989/2017/3403-30. To bylo napadeno správní žalobou, která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021 č. j. 5 Af 12/2018-80. Kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2023 č. j. 8 As 255/2021-47. Podle stěžovatelky bylo v předcházejících řízeních rozhodné posouzení otázky, zda se v případě marketingové akce jednalo o spotřebitelskou soutěž, jak tvrdí ona, nebo nepovolenou hazardní hru, jak dovozuje Nejvyšší správní soud. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozebrala jak pojem spotřebitelské soutěže, tak i hazardní hry, přičemž dovodila, že žádný předpis nestanoví, že by o výsledku spotřebitelské soutěže nemohla rozhodnout jakákoliv náhoda, ale pouze náhoda, která nezávisí na výsledku hazardní hry. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutími orgánů státní moci bylo zasaženo do jejího práva vlastnit majetek a rovněž mělo dojít k zásahu do jejího legitimního očekávání. V souvislosti s uvedeným pak poukázala na obdobnou situaci v případě společnosti CHANCE a.s. u níž bylo, na rozdíl od stěžovatelky, upuštěno od potrestání. Stěžovatelka je toho názoru, že Nejvyšší správní soud nesprávně dovodil provázanost spotřebitelské soutěže a hazardní hry, čímž však uplatnil státní moc mimo meze nastavené čl. 2 odst. 2 Listiny. III. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Toto ustanovení je založeno na logice, že Ústavní soud není ve vztahu k obecným soudům nadřízenou soudní instancí, která by byla oprávněna přehodnocovat jimi dosažené výsledky řízení, a to po skutkové či právní stránce. Role Ústavního soudu, vycházející zejména z čl. 83 Ústavy České republiky, je odlišná. Jeho úkolem je totiž "pouze" chránit ústavnost, což nelze zaměňovat s dohledem nad průběhem řízení před obecnými soudy v tom ohledu, zda precizně dodržují procesní pravidla a jakým způsobem vykládají podústavní právo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat jen za situace, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Námitky stěžovatelky lze shrnout jako nesouhlas s tím, jak správní orgány, resp. obecné soudy vyložily obsah podústavního práva. Z ústavněprávního pohledu je prakticky bezpředmětné, jak bude hodnocena marketingová akce "10% CASHBACK", kterou se stěžovatelka snažila přitáhnout své klienty. Úlohou Ústavního soudu není, aby vlastním uvážením stanovil, jak přesně měly obecné soudy vyložit a následně aplikovat podústavní právo. Z pohledu ústavního přezkumu je podstatné, zda závěry obecných soudů nevykazují znaky libovůle. V projednávané věci obecné soudy přednesly souvislý a logický řetězec svých úvah, a pokud se jej stěžovatelka snaží zpochybnit, jedná se toliko o polemiku se závěry obecných soudů bez ústavněprávní argumentace. Namítá-li stěžovatelka, že nebylo naplněno její legitimní očekávání, že s ní bude zacházeno stejně jako s ostatními účastníky soutěže, zde společnost CHANCE a.s., lze ji odkázat na odůvodnění Nejvyššího správního soudu, který se s touto námitkou již vypořádal. Z ústavněprávního hlediska tak není, ať již obecným soudům, či správním orgánům, čeho vytknout. Sama skutečnost, že se stěžovatelka s právním názorem obecných soudů neztotožňuje, jejich rozhodnutí protiústavními nečiní. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2023 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu