II.ÚS 171/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 171/21 ze dne 26. 1. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Brno-Bohunice, zastoupeného JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Brně, Ambrožova 6, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 38/2020-1382 ze dne 25. 11. 2020 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 50 T10/2017-1351 ze dne 25. 6. 2020, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá porušení čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 52 T 10/2017-1351 ze dne 25. 6.2020 bylo rozhodnuto o stěžovatelovu návrhu na povolení obnovy řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 50 T 10/2017 tak, že byl návrh zamítnut. Svůj návrh stěžovatel odůvodnil existencí nových dříve neznámých důkazů odůvodňující jiné rozhodnutí soudu ve věci, a to znaleckými posudky, které si nechal zpracovat, z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie pohybového ústrojí, odvětví ortopedie MUDr. Zdeňka Šmída, z oboru zdravotnictví, specializace zobrazovací metody a radiologie MUDr. Jiřího Neubauera, z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace úrazová chirurgie MUDr. Václava Vraspíra, Ph.D., posudkem Mgr. Jany Telcové a svědectvím A. O. 3. O stěžovatelově stížnosti proti zamítavému rozhodnutí krajského soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 4 To 38/2020-1382 ze dne 25. 11. 2020 tak, že ji zamítl. Vrchní soud zrekapituloval, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018 č. j. 50 T 10/2017-807 byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví a přečinem porušování domovní svobody. Za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Argumentace stěžovatele v průběhu řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a v jeho opravném prostředku je založena na polemice se závěrem soudu prvního stupně, že nově předložené důkazy zejména znalecké posudky, nejsou schopny odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu. Výhrady stěžovatele jsou zaměřeny zejména proti závěru ohledně okamžiku vzniku zlomeniny krčku stehenní kosti u poškozené. V rámci řízení o povolení obnovy řízení soud prvního stupně provedl dokazování znaleckými posudky znalců MUDr. Jiřího Neubauera, MUDr. Zdeňka Šmída, MUDr. Václava Vraspíra, Ph.D., a Mgr. Jany Telcové, a to jejich přečtením. Dále krajský soud vyslechl znalce, kteří v původním řízení zpracovali znalecké posudky, a to znalkyni MUDr. Svatavu Duchaňovou, z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, prof. PhDr. Mojmíra Svobodu. Soud prvního stupně dokazování provedl i dopisem, jenž měl být napsán A. O. Závěry znaleckých posudků MUDr. Jiřího Neubauera, MUDr. Zdeňka Šmída a MUDr. Václava Vraspíra, Ph.D., polemizují se závěry znalkyně MUDr. Duchaňové ohledně okamžiku vzniku zlomeniny horní části stehenní kosti vpravo. Nalézací soud podle vrchního soudu správně poukázal na to, že nikdo ze znalců nicméně nerozporuje, že na rentgenovém snímku je zachyceno zranění ve formě zlomeniny horního konce kosti stehenní, které bylo léčeno operativně a spojeno s následným omezením v obvyklém způsobu života poškozené. Stížnostní soud se tak ztotožnil se soudem prvního stupně, že závěry, k nimž dospěli znalci MUDr. Jiří Neubauer, MUDr. Zdeněk Šmíd a MUDr. Václav Vraspír, Ph.D., nijak nezpochybňují závěry učiněné nalézacím i odvolacím soudem o tom, že dne 4. 12. 2016 došlo ze strany stěžovatele k útoku na poškozenou, který vedl k jejímu pádu, přičemž v důsledku toho poškozená utrpěla zranění, jehož bolestivost se zvyšovala, třetí den od útoku již nebyla schopna bolest vydržet a utrpěné zranění (zlomenina krčku stehenní kosti) si vyžádalo léčbu spojenou s dlouhodobým omezením. Nové provedenými důkazy v řízení o povolení obnovy řízení tak nebyla zpochybněna tvrzení poškozené, že dne 4. 12. 2016 byla napadena stěžovatelem, v důsledku čehož utrpěla zranění a byla nucena se podrobit operativnímu řešení zlomeniny krčku pravě stehenní kosti, což si vyžádalo léčbu spojenou s dlouhodobým omezením v obvyklém způsobu života. Ani nové předloženými důkazy ze strany stěžovatele tak nebyl zpochybněn závěr, že stěžovatel poškozené způsobil zranění, které vykazuje znaky těžké újmy na zdraví. K neprovedení výslechu svědka A. O. stížnostní soud uvedl, že se nalézací soud seznámil s dopisem, v němž svědek uvedl, že se v rámci neformálních rozhovorů s trampy z trampské osady T., kam svého času docházela i poškozená, dozvěděl, že poškozená měla svým kamarádkám říci, že upadla a poranila si nohu v oblasti kyčle, přitom se nikomu nezmínila o tom, že zranění měl způsobit obžalovaný. V napadeném rozhodnutí pak soud prvního stupně uvedl, že z uvedeného nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že vyšly najevo skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé. Z provedeného dokazování u nalézacího řízení vyplynulo, že poškozená skutečně uváděla svým kamarádkám z trampské osady, že upadla, nehovořila o tom, že by se vznikem zranění jakýmkoliv způsobem souvisel obžalovaný. Tato skutečnost byla soudu v době vyhlašování rozhodnutí ve věci samé známa, s touto skutečností soudy pracovaly a vzaly ji při hodnocení provedených důkazů v úvahu. Ve vztahu k posudku znalkyně Mgr. et Mgr. Jany Telcové obecné soudy uvedly, že tento znalecký posudek vykazuje zásadní vadu, která jeho vypovídací hodnotu značně oslabuje, neboť jde o posudek vypracovaný, aniž by znalkyně posuzovanou osobu, tedy poškozenou, viděla a vyšetřila. Důkazní síla takového znaleckého posudku je velice nízká, své závěry znalkyně neopřela o standardní znalecké zkoumání, založené na vyšetření posuzované osoby. Ve srovnání se znaleckým posudkem znalce Svobody, který byl proveden v nalézacím řízení, nový znalecký posudek nemůže obstát a jeho relevance pro případná skutková zjištění je nulová. Dokazováním před soudem prvního stupně v rámci řízení o povolení obnovy řízení nebyl tak zpochybněn závěr soudů v dané věci rozhodujících, že znalecký posudek znalce prof. PhDr. Mojmíra Svobody je komplexní, spolehlivý a logický, a jeho závěry jsou v souladu se skutečnostmi zjištěnými z dalších provedených důkazů. Stížnostní soud tak uzavřel, že stěžovatel se svým návrhem na povolení obnovy řízení domáhá znovuotevření jeho trestní věci toliko za účelem opětovného projednání a nového rozhodnutí, přičemž správnost závěrů soudu nalézacího a odvolacího v původním řízení byla potvrzena i Nejvyšším soudem. Stěžovatel však podle vrchního soudu nepředložil žádný důkaz mimořádného charakteru, který by sám o sobě či ve spojení s důkazy již dříve provedenými, mohl, byť v míře pravděpodobnosti, zvrátit původní rozhodnutí. 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že nebyl proveden jím požadovaný důkaz, a to osobní slyšení svědka A. O. Dále namítá, že nalézací i stížnostní soud nesprávně vyhodnotily nově předložené důkazy, které připustily a které měly dopad na změnu hodnocení znalkyně MUDr. Duchaňové do takové míry, že oba soudy dovodily jiný průběh zkoumaného skutku, tedy že dne 4. 12. 2016 nedošlo ke zlomenině tzv. krčku pravé dolní končetiny. Podle stěžovatele jediné správné vyhodnocení důkazní situace doplněné o důkazy předložené ze strany obhajoby je takové, že lze s jistotou říci, že dne 4. 12. 2016 nemohlo dojít ani ke zlomenině, ani k její akcentaci. Stěžovatel má také za to, že nově připuštěné důkazy měly být detailně podrobeny vyhodnocení až v nově obnoveném řízení. V tomto bodě mělo dokazování vést k závěru obnovu řízení povolit a nikoli pokračovat v záplatování původního rozsudku novými závěry. Stěžovatel poukazuje i na to, že v jeho případě proti sobě stála různá tvrzení. Stěžovatel se domnívá, že napadená rozhodnutí vykazují prvky svévole a že nebyla dostatečně odůvodněna. Ačkoliv obecné soudy některé z navrhovaných důkazů formálně provedly, ale následně se jejich obsahem nezabývaly, tak to má podle stěžovatele charakter opomenutelného důkazu, neboť důkaz sice byl v souladu s procesními předpisy proveden, pak ale nebylo nijak zdůvodněno, proč jej případně soud odmítá, považuje za nevěrohodný či nepotřebný, a toto své stanovisko v odůvodnění svého rozhodnutí nijak přiměřeně nevyložil. Obecné soudy též podle stěžovatele nepostupovaly tak, aby naplnily požadavek, že výrok o vině musí být založen jen na ta