II.ÚS 1726/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1726/21 ze dne 3. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti obchodních společností 1) A a 2) B, zastoupených JUDr. Janem Šafrou, LL. M., advokátem se sídlem Revoluční 1082/8, Praha, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. ledna 2021, č. j. 3 ZN 4230/2017-210, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 20. ledna 2021, č. j. 3 ZN 4230/2017-214, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 0 Nt 20013/2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že dne 19. 12. 2017 pod sp. zn. KRPA-461684-2/TČ-2017-001491-FAU zahájila Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování - 1. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. e) a odst. 4 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit M. S. (dále jen "podezřelý"). V průběhu řízení byly třemi usneseními policejního orgánu ze dne 20. 12.2017 podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zajištěny peněžní prostředky na účtech stěžovatelek v celkové výši 3 607 709 Eur a 497 473,28 Kč, s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jde o věc, která je výnosem z trestné činnosti. V průběhu řízení rozhodl policejní orgán dvakrát o odložení věci a o vrácení zajištěných peněžních prostředků, tato rozhodnutí však státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") usneseními ze dne 4. 6. 2018 a ze dne 8. 11. 2019 sp. zn. 3 ZN 4230/2017 zrušila a vydala policejnímu orgánu pokyn k dalšímu prověřování věci. 3. Dne 11. 8. 2020 obvodní státní zastupitelství usnesením podle § 79f odst. 2 a 3 tr. řádu zamítlo žádost stěžovatelek o zrušení zajištění finančních prostředků s odůvodněním, že v současné době probíhají v rámci prověřování další kroky, které by měly vést ke sdělení obvinění. Stížnost stěžovatelek Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění konstatoval, že ačkoliv fáze prověřování trestné činnosti trvá již více než dva a půl roku, tato doba není s ohledem na komplikovanost a specifika případu nepřiměřená. Ústavní stížnost stěžovatelek proti těmto rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud usnesením ze dne 16. 2. 2021 pod sp. zn. III. ÚS 188/21 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. 4. Dne 11. 1. 2021 podaly stěžovatelky žádosti o zrušení zajištění podle § 79f odst. 2 tr. řádu. Obvodní státní zastupitelství napadenými usneseními žádosti zamítlo. V usnesení upozornilo na mezinárodní prvek případu, kdy je nutné prověřit osoby spadající do jurisdikce mnoha evropských zemí. Mezinárodní spolupráce je však v dané věci velmi časově náročná a výstupy z jednotlivých dotazů jsou nekompletní. V danou chvíli je nutné vyčkat na vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu. 5. Stížnost stěžovatelek proti usnesením obvodního státního zastupitelství obvodní soud napadeným usnesením ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 0 Nt 20013/2021, zamítl jako nedůvodné. Poukázal na náročnost prověřování předmětné kauzy s mezinárodním prvkem i na nutnost vyčkat vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu z Malty. Zabýval se i délkou zajištění trvající přes tři léta, kterou vzhledem ke komplikovanosti případu s přeshraničním prvkem shledal jako dosud přiměřenou. 6. Dne 24. 3. 2021 (tedy před vydáním napadeného usnesení obvodního soudu) policejní orgán rozhodl třemi usneseními o tom, že se zajištění finančního prostředků na bankovních účtech stěžovatelek ruší, neboť zajištění finančních prostředků již není třeba. 7. V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že napadená rozhodnutí neobsahují informace, z nichž by byly zjistitelné skutečnosti vztahující se ke konkrétnímu skutku zakládajícímu podezření z trestného činu, a neobsahují tak doložení podmínek dle § 79a trestního řádu. Vyslovují názor, že v průběhu prověřování trestné činnosti podezřelého nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by původní podezření potvrdily. Poukazují přitom na zjištění, že podezřelý nebyl nikdy odsouzen pro spáchání trestného činu. V tomto směru pokládají napadená rozhodnutí za nedostatečná a nepřezkoumatelná. Stěžovatelky dále namítly, že jejich peněžní prostředky byly zablokovány po dobu 3 let a 4 měsíců. Zdůrazňují, že obvodní soud, který rozhodoval o stížnostech, nijak nereagoval na fakt, že zajištění peněžních prostředků již v době jeho rozhodování netrvalo. Stěžovatelky mají celkově za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl nepřiměřený dosud zjištěným okolnostem a svědčil o svévoli, jež je neslučitelná s ústavněprávní ochranou vlastnictví. Tuto svoji argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti dále rozvádějí. 8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelek i obsah naříkaných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Ústavní soud považuje za nutné nejprve podotknout, že se již týmž zajištěním peněžních prostředků stěžovatelek na dotčených bankovních účtech zabýval, a to v souvislosti se zamítnutím jejich dřívější žádosti o zrušení tohoto zajištění. Usnesením ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 188/21, byla následná ústavní stížnost stěžovatelek jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Ústavní soud nyní znovu poukazuje na to, že přípustnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud má pravomoc napravovat pouze extrémní excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jsou to však právě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost použití zajišťovacích nástrojů, neboť mají znalosti skutkových okolností a jsou schopny lépe posoudit vhodnost a potřebnost konkrétního zajištění. V té souvislosti Ústavní soud zdůraznil a činí tak i nyní, že zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu a zaknihovaných cenných papírů je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva. Jedná se zde sice o omezení vlastnického práva, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (k tomu viz např. nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291, či nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013, N 206/71 SbNU 429). 10. Ústavní soud dále připomíná, že zajištění majetku je možné, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že tento majetek je určen ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byl použit nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů pak nutně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že zajištěný majetek má uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen. 11. To se ostatně stalo v posuzované věci, kdy orgány činné v trestním řízení po prověření podezření z trestné činnosti, které se nepotvrdilo, po obdržení vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu z Malty s negativním výsledkem rozhodly o zrušení zajištění finančních prostředků. 12. Pokud jde o námitky stěžovatelek ve vztahu k postupu obvodního soudu, pak je třeba vycházet z toho, že obvodní soud jako soud stížnostní je v příslušném řízení povinen přezkoumat správnost (tj. zákonnost a odůvodněnost) výroku napadených usnesení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2315/10 ze dne 11. 11. 2010) stejně jako správnost postupu řízení, které předcházelo napadeným usnesením (§ 147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu). Přihlíží