II.ÚS 1768/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1768/23 ze dne 23. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele TRIODON, spol. s r.o., se sídlem 6. května 38, Fryšták, zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2023, č. j. 7 Afs 160/2021-89, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces podle 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. 2. Ústavní soud zjistil z napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i z předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 31 Af 8/2019-177, následující skutečnosti. 3. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen "správce daně") zahájil u stěžovatele daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále jen "DPH") mj. za zdaňovací období září 2009 až květen 2010 a červenec 2010 až prosinec 2011. Po provedeném dokazování neuznal stěžovatelem uplatněný nárok na odpočet daně z daňových dokladů vystavených společností Carenex plus s.r.o., DIČ: CZ28868447 (dále jen "CARENEX"), která měla pro stěžovatele zajistit realizaci reklamy v rámci sportovních a společenských akcí souvisejících s motoristickým sportem formou polepů na zúčastněných závodních vozidlech, a upravil odpočet daně podle § 78 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákon o DPH"). Na základě zprávy o daňové kontrole vydal správce daně dne 1. 7. 2014 dodatečné platební výměry, jimiž stěžovateli doměřil DPH za předmětná zdaňovací období a sdělil povinnost uhradit penále z doměřené daně. Proti dodatečným platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, která odvolací finanční ředitelství (dále "žalovaný" nebo "vedlejší účastník") zamítlo rozhodnutími ze dne 26. 8. 2015, č. j. 28113/15/5300-22442-711359, č. j. 28114/15/ 5300-22442-711359 a č. j. 28115/15/5300-22442-711359. 4. Stěžovatel nejprve podal proti těmto rozhodnutím žaloby, které Krajský soud v Brně zamítl rozsudky ze dne 31. 7. 2017, č. j. 31 Af 52/2015-256, č. j. 31 Af 53/2015-259 a č. j. 31 Af 54/2015-260. Poté podal proti citovaným rozsudkům kasační stížnosti, přičemž Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 Afs 327/2017-61 a č. j. 1 Afs 328/2017-66, a ze dne 16. 5. 2018, č. j. 10 Afs 283/2017-73, zrušil, a to včetně rozhodnutí o odvolání a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud totiž dospěl k závěru, že stěžovatel unesl důkazní břemeno stran prokázání deklarovaného dodavatele reklamních plnění. 5. V navazujícím řízení, které je předmětem této ústavní stížnosti, pak žalovaný (po posouzení důkazů provedených v rámci řízení před správcem daně a důkazů provedených v rámci odvolacího řízení) uzavřel, že stěžovatel byl účasten transakcí zasažených podvodem na DPH, o čemž vědět měl a mohl. S touto změnou právního názoru byl stěžovatel v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, seznámen písemností ze dne 24. 10. 2018, č. j. 46800/18/5300-21442-711359, ve které mu byla stanovena lhůta v délce 15 dnů, v níž se stěžovatel mohl vyjádřit ke skutečnostem, s nimiž byl seznámen, a navrhnout doplnění důkazních prostředků. Vyjádření stěžovatele k seznámení bylo žalovanému doručeno dne 21. 11. 2018. Dne 19. 12. 2018 pak vydal žalovaný rozhodnutí č. j. 56360/18/5300-21442-711359, kterým odvolání zamítl podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a potvrdil napadená prvoinstanční rozhodnutí správce daně. 6. Rovněž rozhodnutí vedlejšího účastníka č. j. 56360/18/5300-21442-711359 napadl stěžovatel žalobou u Krajského soudu v Brně, ten však jeho žalobě nevyhověl a rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 31 Af 8/2019-177, ji zamítl. V případě stěžovatele žalovaný doložil skutečnosti, které jsou ve svém souhrnu podkladem pro důvodnou domněnku o existenci daňového podvodu (chybějící daně v řetězci), a zároveň uvedl objektivní nestandardní okolnosti, které měly být stěžovateli známy a které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, které spolehlivě prokazují, že stěžovatel mohl a měl vědět, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH. Jednotlivé námitky stěžovatele, kterými zpochybňoval samotnou existenci daňového podvodu a naplnění objektivních okolností, pro něž mohl a měl vědět o existenci podvodu na DPH, podle krajského soudu nemohou závěr žalovaného vyvrátit. Podle názoru krajského soudu tak nemohl být v dobré víře, že se neúčastní podvodu na DPH. II. Napadené rozhodnutí 7. Stěžovatel brojil proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. Podle ustálené judikatury musejí daňové orgány ve vztahu k existenci podvodu vysvětlit, v čem tkvěla jeho podstata, či vylíčit řetězec skutkových okolností, ze kterých je v souhrnu možné dovozovat, že se o daňový podvod jednalo. Této povinnosti přitom dostály. Jestliže správce daně prokáže, že k daňovému podvodu došlo, je třeba dále přistoupit ke zkoumání subjektivní stránky účasti konkrétního daňového subjektu na podvodu na dani. Je proto na daňovém orgánu, aby dostatečně prokázal objektivní okolnosti svědčící o tom, že daňový subjekt věděl nebo musel vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem operujícím v dodavatelském řetězci. 8. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že základní dodavatelsko-odběratelský řetězec existoval mezi subjekty: O. H. => CARENEX => stěžovatel, nicméně k narušení daňové neutrality mělo dojít v souvislosti s dodáním zboží a služeb společnosti CARENEX od jejích dodavatelů CL-PRODEX a GALIRA. Přijatým zdanitelným plněním stěžovatele v projednávané věci byla realizace reklamy na závodních vozech O. H., a to prostřednictvím společností CARENEX (v letech 2009 až 2011). Plnění pro stěžovatele, které měla poskytnout společnost CARENEX, se skládalo ze dvou částí. Jednak šlo o sjednání pronájmu plochy na automobilu - zde společnost CARENEX vystupovala jako zprostředkovatel mezi O. H. a stěžovatelem. Druhou částí byla samotná výroba reklamy (tzv. polepu automobilu), tu pro stěžovatele zajišťovala opět společnost CARENEX prostřednictvím svých dodavatelů CL-PRODEX nebo GALIRA. Plnění společností CL-PRODEX a GALIRA pro společnost CARENEX tedy představovala dílčí část plnění, které byly předmětem plnění mezi stěžovatelem a společností CARENEX. Obě společnosti se podílely na dodavatelsko-odběratelském řetězci nepřímo, jako subdodavatelé jednoho z jeho článků - společnosti CARENEX, nicméně bez jejich (tvrzených) subdodávek by nebylo možné realizovat plnění, kterým se společnost CARENEX zavázala stěžovateli. Narušení neutrality daně žalovaný (i krajský soud) spatřoval v následujících skutečnostech. Společnost CL-PRODEX sice podala přiznání k DPH až do zdaňovacího období listopad 2011, ale v důsledku její nekontaktnosti nelze ověřit, zda plnění pro společnost CARENEX do těchto přiznání zahrnula a odvedla z nich DPH. Společnost GALIRA podala přiznání k DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2009 - 1. čtvrtletí roku 2010, přičemž v nich vykazovala stejnou daň na vstupu i výstupu s rozdílem do 6 000 Kč, avšak opět z důvodu její nekontaktnosti rovněž není možné ověřit, zda plnění pro společnost CARENEX do těchto přiznání zahrnula a odvedla z nich DPH. Za zbylá čtvrtletí roku 2010 pak podala nulová daňová přiznání a k 11. 10. 2011 jí byla zrušena registrace k DPH. Přitom společnost GALIRA ještě v roce 2011, kdy již nepodávala daňová přiznání k DPH, fakturovala společnosti CARENEX plnění spolu s DPH (částka 455 187 Kč bez DPH za výrobu polepů včetně DPH ve výši 91 037 Kč, tj. celkem 546 224 Kč). 9. Podle Nejvyššího správního soudu daňové orgány nejsou povinny vyčíslit konkrétní částku chybějící daně. Z judikatury nelze dovodit, že se v případě chybějící daně musí jednat pouze o daň, která byla některým článkem řetězce tvrzena, správcem daně stanovena, avšak zůstala neuhrazená. To ostatně často není ani objektivně možné. Za narušení neutrality DPH je proto třeba chápat i takové jednání článků v řetězci, které neumožní kontrolu podaného daňového přiznání a tvrzené daně, neboť i takové jednání brání správnému výběru daně a ve svém důsledku ohrožuje řádné fungování společného systému DPH. Podle Soudního dvora Evropské unie ("SDEU") unijní právo nebrání tomu, aby členské státy měly za to,