II.ÚS 1790/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1790/25 ze dne 27. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky T. Z., zastoupené Mgr. Lenkou Čihákovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Palackého náměstí 67, Slavkov u Brna, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. dubna 2025 č. j. 58 Co 110/2024-598, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a nezletilé A. D., a M. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 96 Ústavy, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Kroměříži (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 21. 2. 2024 č. j. 0 Nc 11201/2022-223 zamítl návrh druhého vedlejšího účastníka - otce (dále též jen "otec") na výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce - matce (dále též jen "matka") za neuskutečnění styku s první vedlejší účastnicí - nezletilou (dále též jen "nezletilá") dne 19. 8. 2023 a 2. 9. 2024 (výrok I.), zastavil řízení ve věci návrhu otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ze dne 4. 10. 2023 (výrok II.), nařídil výkon rozhodnutí vůči matce za neuskutečnění styku ze dne 14. 10. 2023 a udělil matce pokutu ve výši 5 000 Kč (výrok III.), zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za neuskutečnění styku s nezletilou dne 28. 10. 2023 (výrok IV.), zamítl návrh babičky na její úpravu styku s nezletilou (výrok V.), dále rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v rámci běžného styku a ve zvláštním režimu styku (tj. v době prázdnin a svátků) v rozsahu uvedeném ve výroku rozsudku (výrok VII.), přičemž současně vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku VII. rozsudku, jímž byl styk otce s dcerou upraven (výrok VIII.). V neposlední řadě rozhodl o nákladech řízení (výroky IX. a X.). 3. Proti rozsudku okresního soudu podal otec odvolání. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích VI., VII. a VIII. tak, že nezletilou svěřil do péče otce. Matce uložil povinnost platit na výživu nezletilé výživné ve výši 3 500 Kč. Tím změnil předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 14. 12. 2022 č. j. 0 Nc 11201/2022-14. Dále krajský soud rozhodl, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou v rámci běžného styku v každém lichém kalendářním týdnu od pátku 16:30 hodin do neděle 17:00 hodin. Upraven byl rovněž zvláštní režim styku v době prázdnin a svátků (výrok I.). Výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že ze znaleckého dokazování ani z následného výslechu znalce jednoznačně neplyne, že by její výchovné prostředí bylo nevhodné, neboť znalec se vyjadřuje pouze k jedinému aspektu výchovy matky, a to je její negativní vztah k otci. Zatímco krajský soud podrobně analyzoval chování matky k otci, vztah otce k matce pominul. Pokud by přistupoval k oběma účastníkům stejným způsobem, z provedeného dokazování by zjistil, že otec se ke stěžovatelce chová často hrubě, sám rovněž eskaluje konflikty a vyvolává negativní komunikaci se stěžovatelkou. Ani on nepodporuje vztah matky a nezletilé. Negativní vztah matky a otce tak není jednostranným, oba k sobě chovají silně negativní emoce. 5. Ačkoli krajský soud kladl značný důraz na to, jak matka ovlivňuje nezletilou ve vztahu k otci a zda ji dostatečně motivuje ke styku s ním, u otce posuzoval pouze to, zda je jeho domácnost připravená na pobyt dítěte, zda je nezletilá v pondělí řádně připravená do školy či zda dopadla náhodná zkouška na přítomnost alkoholu v krvi negativně. Veškeré negativní emoce nezletilé ve vztahu k výchovnému prostředí otce (vyjádřené nesympatie k babičce či partnerce otce) soud bagatelizoval s tím, že jde o ovlivnění ze strany matky. I když je z vyjádření účastníků zřejmé, že obecně panují mezi "oběma stranami rodiny" negativní emoce, zkoumal soud tuto stránku pouze u matky. Podle stěžovatelky tak nemůže obstát soudem tvrzená preference změny výchovného prostředí nad stálostí výchovného prostředí, když soud hodnotil výchovné prostředí pouze velmi obecně, veškerou negativitu nezletilé vůči otci podřadil pod "ovlivnění matkou". Soud v řízení nepostupoval vůči oběma účastníkům stejně, neboť z celého rozhodnutí je patrno, že matku soud trestá za to, že dítě otci nepředala vždy řádně a včas. 6. Krajský soud se podle stěžovatelky nezabýval tím, zda změna výchovného prostředí skutečně povede k zamýšlenému cíli, tj. k budování vztahu s oběma rodiči. Místo toho, aby přihlédl k doporučení znalce a při zvažování nejlepšího zájmu dítěte nastavil systém, který mohl vést k narovnání vztahů (např. asistované předávání, součinnost orgánu sociálně právní ochrany dětí, narovnání vztahů pomocí rodinné terapie), zvolil nejistou a pro nezletilou devastující změnu výchovného prostředí. 7. Stěžovatelka je toho názoru, že pouze změnou výchovného prostředí nedojde k budování kvalitního a pozitivního vztahu nezletilé s oběma rodiči bez ovlivnění druhým rodičem, neboť vztah rodičů předmětné rozhodnutí nenarovná. Změna výchovného prostředí je podle stěžovatelky až posledním krokem k nápravě. Soudy v předmětné věci opomněly v zájmu nezletilé zvážit i jiná řešení, zapojit do dané věci orgán sociálně-právní ochrany dětí. Krajský soud místo toho sám eskaloval konflikt rodičů způsobem vedení řízení a způsobem svého rozhodnutí, neboť nepřistupoval k oběma účastníkům stejně, když preferoval zájmy otce nejen nad zájmem stěžovatelky, ale i nad zájmy nezletilé. Rozhodnutím krajského soudu nedošlo pouze k obrácení předcházející situace, ale i k traumatizaci nezletilé a k dalšímu poškození vzájemných vztahů rodičů. Stěžovatelka tvrdí, že byla porušena její ústavně zaručená práva, když krajský soud nepřistupoval k oběma stranám rovným způsobem a nedostál tak své úlohy nestranného soudu, nepostupoval v souladu se zákonem a nebyl zohledněn ani zájem nezletilého dítěte. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech úpravy péče o dítě a styku s ním, a to včetně výkonu rozhodnutí v těchto věcech. K přezkumu rodinně právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně-právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí (srov. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19). 11. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Také Ústav