II.ÚS 1792/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1792/23 ze dne 23. 10. 2024 Povinnost obecných soudů v restitučních věcech interpretovat právní předpisy ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti o ústavní stížnosti stěžovatelky Římskokatolické farnosti Jince, se sídlem Žižkova 20, Jince, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4 - Podolí, pobočka Thákurova 676/3, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2023 č. j. 28 Cdo 720/2023-258 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022 č. j. 4 Co 205/2018-239, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2023 č. j. 28 Cdo 720/2023-258 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022 č. j. 4 Co 205/2018-239 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a řádný proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Řízení před obecnými soudy a podstata ústavní stížnosti 1. Shora uvedená rozhodnutí stěžovatelka navrhuje zrušit z důvodu, že jimi byla podle ní porušena její ústavně garantovaná základní práva a svobody, a to konkrétně právo na řádný proces, které zaručuje ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a právo vlastnit majetek, zaručené v ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj nevydal stěžovatelce postupem dle ustanovení § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen "zákon č. 428/2012 Sb."), mj. pozemek KN parc č. 632/1 v katastrálním území Jince, resp. jeho část, která je tvořena původním pozemkem PK parc. č. 342/1. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že pozemek bezprostředně souvisí se stavbami umístěnými na sousedních pozemcích a je nezbytně nutný k užívání těchto staveb [§ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.] 3. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka ke Krajskému soudu v Praze žalobu podle ustanovení § 244 občanského soudního řádu, když tvrdila, že výlukový důvod nelze aplikovat na celý řešený pozemek. V řízení následně specifikovala tu jeho část, která byla tvořena původním vlastnictvím jejího právního předchůdce a zároveň bezprostředně nesouvisela (ve smyslu již překonané rozhodovací praxe soudů) se stavbami stojícími na okolních pozemcích a nebyla nezbytně nutná k jejich užívání. Tuto část pozemku také nechala oddělit geometrickým plánem. Soud prvního stupně žalobě vyhověl a řešenou část jako pozemek KN parc. č. 632/1 dle geometrického plánu č. 999-69/2017 pro katastrální území Jince stěžovatelce vydal. 4. Proti výroku o vydání části pozemku podala vedlejší účastnice řízení odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, když učinil závěr, že část pozemku je veřejnou zelení a je ve veřejném zájmu, aby toto využití zůstalo zachováno. S těmito závěry stěžovatelka nesouhlasila a podala ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu. Upozornila na to, že odvolacímu soudu předložila aktuální, platný a účinný územní plán městyse Jince, z něhož lze učinit závěr, že i když na část pozemku dopadá veřejnoprávní regulace, není jí vlastník části pozemku omezen natolik, aby nemohl realizovat žádnou ze složek svého vlastnického práva. Nejvyšší soud ale svým usnesením ze dne 23. února 2021 č. j. 28 Cdo 108/2021-165 dovolání stěžovatelky zamítl. 5. Stěžovatelka tedy napadla toto rozhodnutí Nejvyššího soudu a předcházející rozhodnutí Vrchního soudu v Praze u Ústavního soudu, který jí vyhověl, když rozhodnutí zrušil svým nálezem ze dne 16. srpna 2021 sp.zn. II. ÚS 1697/21. 6. V návaznosti na zrušení svého předchozího rozhodnutí ve věci Vrchní soud v Praze nařídil místní ohledání pozemku KN parc. č. 632/1 v katastrálním území Jince. Stěžovatelka následně (s ohledem na výsledky místního ohledání) nechala ve věci vyhotovit další geometrický plán a doplnila svůj žalobní návrh o eventuální petit vtom smyslu, že se jí vydávají pozemky KN parc. č. 632/13, 632/14, 632/15, 632/16 a 632/17 dle geometrického plánu č. 1263-70/2022 pro katastrální území Jince (dále společně jen jako "předmětné pozemky") Vrchní soud v Praze ovšem po opětovném projednání věci předmětné pozemky stěžovatelce znovu nevydal, když konstatoval, že, "v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce mohl na předmětném pozemku (či jeho oddělených částech) stavět [...] Předmětný pozemek fakticky slouží jako veřejná zeleň [...] v řízení bylo prokázáno, že se jedná o travnatou část,pozemkem prochází chodník [...] sušáky na prádlo, upravené sezení, pískoviště pro děti". Učinil závěr, že,"je ve veřejném zájmu, aby stávající využití předmětného pozemku (resp. geometrickým plánem oddělených pozemků dle eventuálního návrhu žalobce) zůstalo zachováno, když mezi bytovými domy sídliště je potřebná veřejná zeleň". 7. Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Vrchnímu soudu v Praze v něm vytýkala, že jeho skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, že nedbal právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu v projednávané věci (mj. že neprovedl explicitní test proporcionality) a nezohlednil platný a účinný územní plán. Nejvyšší soud však napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl. 8. Stěžovatelka v obsáhlém odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že soudy své závěry dostatečně neodůvodnily, neprovedly ve věci test proporcionality a nereflektovaly povinnosti uložené jim kasačním rozhodnutím Ústavního soudu a specifikovala rovněž extrémní excesy při hodnocení důkazů. Vrchní soud v Praze dne 23. března 2022 provedl detailní místní ohledání pozemku KN parc. č. 632/1 dle geometrického plánu č. 999-69/2017 pro katastrální území Jince. Při něm konstatoval, že na tomto pozemku (resp. na jeho okrajích] se nachází lavičky, okrasná zeleň, stromy, pískoviště pro děti, betonový chodník a upravená venkovní sezení, přičemž zbývající část požadovaného pozemku tvoří travnatá plocha, mírně zvlněná. Stěžovatelka na nové skutečnosti zjištěné při místním ohledání (při předcházejícím dokazování leteckými snímky dané lokality nevyšly najevo) procesně reagovala tím, že nechala vypracovat nový geometrický plán (č. 1263-70/2022 pro katastrální území Jince), kterým oddělila všechny lavičky, okrasné rostlinstvo, stromy (kromě jednoho solitéru), dětské pískoviště, betonové chodníky, sušáky na prádlo, odvodňovací strouhu i kanalizační poklop, a to včetně dostatečného navazujícího prostoru pro obsluhu všech těchto prvků. V návaznosti na tento nový geometrický plán se svým eventuálním petitem nadále domáhala vydání předmětných pozemků. Konkrétně žádala o vydání pozemku KN parc. č. 632/13 o výměře 1.194 m2 a pozemku KN parc. č. 632/14 o výměře 1.434 m2, na kterých se nachází pouze travnatá plocha, pozemku KN parc. č. 632/15 o výměře 33 m2, na kterém se nachází kromě travního porostu i solitérně stojící listnatý strom, a který přímo sousedí s pozemkem KN parc. č. 632/14, pozemku KN parc. č. 632/16 o výměře 83 m2 na kterém se nachází pouze travnatá plocha, a který přímo sousedí s pozemkem KN parc. č. 632/14 a pozemku KN parc. č. 632/17 o výměře 32 m2, na kterém se nachází kromě travnatého porostu i jeden vyvýšený záhon určený k pěstování zeleniny, a který přímo sousedí s pozemkem KN parc. č. 632/14. 9. Platí tedy, že stěžovatelka žádá svým eventuálním petitem již jen vydání těch částí původního pozemku, které skutečně nejsou fakticky zastavěny a ani s konkrétními stavbami funkčně nesouvisí. Naopak, nachází se na nich toliko travnatá plocha, popř. solitérní strom či vyvýšený záhon (který ovšem z povahy věci je užíván jednotlivcem, a nikoliv všemi obyvateli sídliště či dokonce veřejností. Tuto rozhodující procesní okolnost ale Vrchní soud v Praze (stejně jako Nejvyšší soud) ve svém rozhodovacím procesu nezohlednil, a v odůvodnění svého rozhodnutí stále činí závěry ve vztahu k dané lokalitě jako celku. 10. Stěžovatelka na pozemku zamýšlela vybudovat stavbu sociálního, zdravotnického či církevního charakteru, např. biblické hřiště a nesouhlasila proto také se závěrem odvolacího soudu, jenž nemohl na základě provedených důkazů dojít ke skutkovému zjištění, že v dané lokalitě je vyloučeno cokoliv v budoucnosti postavit. S tím se ztotožnil také dovolací soud. Platná a účinná územně plánovací dokumentace (územní plán) ale hovoří jasně - stavět možné je. A protože se jedná o stěžejní otázku, která rozhoduje o t