II.ÚS 1805/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1805/21 ze dne 24. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, se sídlem Burešova 6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2021 č. j. 30 Cdo 3608/2020-147, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020 č. j. 16 Co 433/2019-109 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 9. 2019 č. j. 29 C 547/2015-86, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva vnitra jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále také jen "odvolací soud") a Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále také jen "prvostupňový soud"), protože jimi mělo být porušeno především jeho právo nebýt podroben špatnému zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále jeho právo na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny, právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny, právo na soukromí dle čl. 10 Listiny a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny a dle čl. 6 Úmluvy. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 29 C 547/2015 zjistil následující. V lednu roku 2013 probíhala před budovou ministerstva práce a sociálních věcí v Praze demonstrace, jejíž průběh stěžovatel jako kameraman České televize natáčel. V průběhu demonstrace došlo v budově ministerstva k zajištění osob. Zajištěné osoby byly eskortovány do služebního vozidla policie. Za tímto účelem byla ze strany policie megafonem učiněna výzva ke vzdálení se minimálně 30 metrů od služebního vozidla (srov. videozáznam v příloze vyžádaného spisu na CD označeném "SPJ Praha 3. oddělení, Shromáždění MPSV 28. ledna 2013", konkrétně v čase 16:04:23 až 16:04:33). Při nastupování zajištěných osob do služebního vozidla dav začal opět zaplňovat vyklizený prostor, v důsledku čehož policie megafonem učinila výzvu k opuštění místa služebního zákroku pod pohrůžkou užití donucovacích prostředků (16:07:49 až 16:07:55). Následně vozidlo začalo odjíždět, nicméně do cesty mu vstoupili lidé. Policie tedy (nikoliv již megafonem) učinila výzvu k uvolnění vozovky (16:11:35) a začala vytlačovat a zajišťovat osoby, které výzvy neuposlechly. Následně učinila další výzvu, a to jménem zákona k ustoupení (16:12:11). Stěžovatel poté, zřejmě ve snaze na kameru zaznamenat vytlačování a zajišťování osob, vstoupil na silniční komunikaci před odjíždějící vozidlo a nacházel se tak mezi tímto vozidlem a kordonem policistů zajišťujícím jeho průjezd (16:12:23 a 16:12:26). O něco později se stěžovatel nacházel na okraji silniční komunikace, přistoupil k němu policista, stěžovatel se jej snažil obejít, přičemž se pohyboval ve směru ke služebnímu vozidlu, respektive před něj (viz videozáznam TV Romea veřejně dostupný na internetu a odkazovaný stěžovatelem v ústavní stížnosti). V této chvíli policista vůči stěžovateli užil donucovací prostředek, úder do levého boku, v důsledku čehož stěžovatel ustoupil na chodník. Úderem byla stěžovateli způsobena zlomenina 7. a 8. žebra vlevo. 3. Stěžovatel v únoru roku 2013 podal u Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále "GIBS") trestní oznámení na neznámého pachatele. GIBS dospěla k závěru, že nejde o podezření z trestného činu, a věc odevzdala Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy ke kázeňskému projednání. K tomu nedošlo; věc byla odložena z důvodu absence důvodů pro zahájení řízení o přestupku. 4. Koncem roku 2015 se stěžovatel obrátil na prvostupňový soud s žalobou na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Konkrétně požadoval částku 450 000 Kč jako bolestné a ztížení společenského uplatnění a za zásah do práva na zdraví a do lidské důstojnosti a částku 50 000 Kč jako ušlý zisk. Prvostupňový soud provedl důkaz znaleckým posudkem a účastnickým výslechem stěžovatele, přičemž konstatoval, že ke zlomení stěžovatelova 7. a 8. žebra vlevo došlo bezesporu v důsledku zákroku policisty. Dále prvostupňový soud provedl důkaz videozáznamem TV Romea, z nějž zjistil, že před užitím donucovacího prostředku se policista snažil se stěžovatelem komunikovat, aby stěžovatel natáčející na kameru ustoupil na chodník, ovšem stěžovatel policistu směrem po své pravé ruce obcházel a pohyboval se ve vozovce dál od okraje chodníku. Až v tomto okamžiku policista provedl služební zákrok úderem rukavicí na levý bok stěžovatele. Podle prvostupňového soudu tak nebylo prokázáno, že by se policista dopustil nesprávného úředního postupu, jelikož policista reagoval na neuposlechnutí jeho pokynu stěžovatelem. Za této situace se uplatní ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o policii"), podle kterého neplatí, že je stát povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním jejích úkolů, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. 5. Odvolací soud rozsudek prvostupňového soudu potvrdil. Provedl důkaz videozáznamem policie a dále videozáznamem TV Romea. Z prvého zjistil, že v 16:07:55 policista s megafonem dal pokyn k opuštění místa služebního zákroku a upozornil na možnost použití násilí. V tu chvíli stál stěžovatel prakticky proti tomuto policistovi. Dále v 16:11:39 vyzývá policie k uvolnění průjezdu. V záběrech z 16:12.13 a z 16:12:26 je vidět stěžovatel, jak jako jediný pracovník médií stojí na vozovce, ostatní jsou již na chodníku. Samotný zákrok policisty vůči stěžovateli byl zachycen až na druhém videozáznamu, videozáznamu TV Romea, a to tak, jak jej popsal prvostupňový soud. Odvolací soud vzal za prokázané, že stěžovatel byl nejméně třikrát vyzván k vyklizení prostoru zásahu a tento pokyn nerespektoval. Odvolací soud dále konstatoval, že vzhledem k činnosti stěžovatele (na místě natáčel pro Českou televizi) je třeba zohlednit obecný význam nezávislých (zejména veřejnoprávních) médií pro fungování demokratického právního státu, nicméně nikdy nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že policie postupovala vůči demonstrantům nezákonně, a pracovníci médií tak museli ignorovat pokyny policie, aby nezákonné zacházení s demonstranty mohli zaznamenat. Konečně odvolací soud nesouhlasil se stěžovatelem v tom, že mělo případně dojít k jeho fyzickému přemístění (vytlačení), nikoliv k úderu. Při vytlačení přes zvýšený obrubník by totiž u stěžovatele, který měl na rameni těžkou kameru, mohlo dojít k větší škodě, a to nejen na zdraví. 6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Ve vztahu k částce 50 000 Kč konstatoval bagatelnost dovolání. Ohledně nároku ve výši 450 000 Kč rozhodl, že dovolání není pro absenci formulace náležitého dovolacího důvodu přípustné. II. Argumentace účastníků řízení 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že se v době zákroku policisty nacházel v dostatečné vzdálenosti od policejního vozidla a že policista k užití donucovacího prostředku přistoupil ihned, stěžovatel jej do posledního momentu neviděl. Postup policisty tak byl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [odkazováno především na nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161)]. Dále stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť se týká problematiky policejního násilí, které není v České republice vnímáno zcela vážně a v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Konečně má stěžovatel za to, že ohledně jeho hájitelného tvrzení špatného zacházení ze strany policisty neproběhlo tzv. účinné vyšetřování. 8. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřily soudy, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena. Prvostupňový soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že stěžovatel byl opakovaně vyzván k vyklizení prostoru zásahu a tento pokyn nerespektoval, a to i v době, kdy ostatní zástupci médií již pokyny policie respektovali a kdy se služební vůz rozjel. Použití donucovacího prostředku v situaci, kdy stěžovatel obešel policistu bránícího mu ve vstupu do vozovky, tak bylo na místě. 9. Rovněž odvolací soud odkázal na své rozhodnutí. Dále uvedl, že si při přezkumu rozsudku prvostupňového soudu byl v