II.ÚS 1807/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1807/21 ze dne 20. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Jílka, právně nezastoupeného, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 234/2020-17 (bez uvedení data vydání) a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 125/2021-41 (bez uvedení data vydání), takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu bylo dne 7. července 2021 doručeno podání, které dle obsahu posoudil Ústavní soud jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze. 2. Předtím než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, zkoumá, zdali jsou splněny veškeré formální náležitosti a procesní předpoklady pro její meritorní posouzení předepsané stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž posuzuje i to, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, bývá stěžovatel zpravidla vyzýván k odstranění vad podání v Ústavním soudem určené lhůtě. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. 3. Stěžovatel v řízení není zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž v ní především absentuje jakákoli, byť alespoň základní, ústavněprávní argumentace. Ke stížnosti nejsou připojeny ani předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). 4. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že se na něj stěžovatel v minulosti několikráte obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní soud stěžovatele na totožné vady opakovaně upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 16. března 2021 sp. zn. IV. ÚS 3605/20, nebo usnesení ze dne 27. února 2019 sp. zn. IV. ÚS 47/19, nebo usnesení ze dne 30. listopadu 2018 sp. zn. II. ÚS 3560/18; veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. 5. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo témuž stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak prokazatelně a opakovaně stalo v případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného, poučení postupem zjevně neefektivním a zbytečně formalistickým. 6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. července 2021 David Uhlíř v. r soudce zpravodaj