II.ÚS 1827/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1827/24 ze dne 5. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2024 č. j. 18 Co 115/2024-6782, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 6. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí obecného soudu, a to pro tvrzený rozpor s jejími základními právy a svobodami. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 3. 2024, č. j. 60 P 133/2020-6657 bylo o návrhu vedlejšího účastníka J. R. na nařízení předběžného opatření ve věci omezení rodičovské odpovědnosti matky nezletilého L. N. R. rozhodnuto tak, že se zamítá. K podanému odvolání změnil Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením shora uvedené rozhodnutí nalézacího soudu tak, že do rozhodnutí o věci samé o návrhu otce se nezletilý svěřuje do péče otce. Podle napadeného rozhodnutí je matka oprávněna stýkat se s nezletilým každý sudý týden od pátku 18:00 hod do neděle 18:00 hod s tím. 4. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že městský soud shledal vážné ohrožení zájmů nezletilého na jeho zdravém psychickém a fyzickém vývoji a z toho důvodu přistoupil k úpravě výchovného prostředí nezletilého. Soud naznal, že na straně nezletilého došlo od poslední úpravy (před cca třemi měsíci) k podstatné změně poměrů, kdy měl být nezletilý ze strany stěžovatelky vážně ohrožen na vývoji, neboť tato nerespektovala soudní rozhodnutí, doporučení, výzvy, kterých se jí během opatrovnického řízení dostalo. Městský soud ve věci konstatoval, že rodiče nejsou schopni se dohodnout ani na tom, jaké zdravotnické zařízení bude lékařskou péči poskytovat, ale toliko vyhledávají péči jimi zvolených zdravotnických zařízení, kde se jim dostalo podpory v náhledu na jejich diagnózu. Stran poranění kotníku nezletilého vzal odvolací soud v potaz matkou předložené lékařské zprávy, které však byly následně negovány zprávou otce vydanou Thomayerovou nemocnicí v Praze. Pochybnost o závažnosti zdravotního stavu nezletilého vyplynula podle odvolacího soudu též ze zprávy Policie ČR o zásahu dne 21. 3. 2024 v Základní škole X, při které byl zdravotní stav nezletilého prověřen a bylo konstatováno, že nezletilý nejeví známky zhoršeného zdravotního stavu. Ve třídě se pohyboval bez známek poranění končetiny, pouze poté co byl dotázán na zranění, chvíli kulhal, přičemž posléze kulhat opomněl. Rovněž třídní učitelka si žádného zdravotního omezení nevšimla a psycholožka při pohovoru s nezletilým vyjádřila podezření, že nezletilý zranění toliko předstírá. K tomu odvolací soud poukázal na stanovisko stěžovatelky, která se listinnými důkazy snaží prokázat opak. Za problematické považoval odvolací soud též tu skutečnost, že stěžovatelka nespolupracovala se soudy určenou psycholožkou, byť souhlas matky s poskytováním péče nezletilému byl nahrazen rozsudkem soudu. Ze zpráv psycholožky podle městského soudu vyplývá, že matka nezletilého instruovala, jak se v ordinaci má chovat, ukázala nezletilému zprávy psycholožky určené soudu. Z těchto důvodů psycholožka dospěla k závěru, že matka s největší pravděpodobností manipuluje s dítětem proti druhému rodiči, nepodporuje péči o jeho zdraví a zneužívá dítě k dosažení vlastních cílů. Již v předchozích soudních rozhodnutích, jak opatrovnický, tak i odvolací soud považovaly psychoterapeutickou léčbu nezletilého za urgentní. Odvolací soud vzal ve svém rozhodnutí v potaz zprávu OSPOD, podle níž by měl soud zvážit, zda nejsou splněny podmínky pro změnu péče formou předběžného opatření, avšak při zachování styku s matkou. Dále odvolací soud přihlédl ke sdělení otce, že nezletilý v době, kdy se nachází v péči matky, vykazuje výrazně vyšší počet zameškaných hodin, než je tomu v situaci, kdy se nachází v jeho péči. Městský soud vzal v potaz i to, že matka stále pořizuje nahrávky nezletilého, a to i přesto, že jí byla v minulosti vysvětlena nevhodnost a škodlivost takového jednání pro nezletilého. Otec podle městského soudu na rozdíl od matky navázal spolupráci s psycholožkou, pročež byl shledán mírný pokrok v léčbě nezletilého. Matka podle zjištění odvolacího soudu znemožňuje nezletilému trávit běžný den s kamarády v kroužcích a ve škole a nedovolí mu prostřednictvím psychoterapeutické péče vytvářet si zdravý a pozitivní vztah ke světu a blízkým lidem. Soud zvažoval i mírnější opatření, ovšem dospěl k závěru, že matka žádné doporučení zainteresovaných orgánů a osob či rozhodnutí soudů, apely a jiné podněty vedoucí k naplnění postulátu nejlepšího zájmu dítěte nerespektuje. Z výše vyložených důvodů považoval odvolací soud svěření nezletilého do výlučné péče otce za nejlepší zájem dítěte, neboť mu bude možno poskytovat plnou psychoterapeutickou pomoc, ve které otec syna podporuje a pravidelně ho na terapie vodí. Současně bude podle soudu zajištěno, že nezletilý bude pravidelně navštěvovat školu a oblíbené kroužky. Nezletilému bude dovoleno učinit si svůj názor na otce, jeho rodinu, školu, spolužáky či psycholožku a nebude nikým nahráván při svém mluveném projevu. S ohledem na přání nezletilého a při vědomí jeho pozitivního vztahu s matkou stanovil městský soud rozsah styku s matkou na dva víkendy v měsíci. III. 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že městský soud rozhodl v rozporu se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010, kterým bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 3. 2011, umožňující odvolacímu soudu změnit rozhodnutí o předběžném opatření. Na základě stávající právní úpravy lze tak rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí předběžného opatření potvrdit jako věcně správné nebo zrušit jako vadné. Nikoliv však změnit, jak učinil Městský soud v Praze. 6. Stěžovatelka dále uvedla, že obecné soudy neustanovily nezletilému kolizního opatrovníka. Tím, že došlo k vyhovění návrhu až odvolacím soudem, neměla stěžovatelka k dispozici žádný procesní prostředek, jímž by se mohla tomuto rozhodnutí bránit. V uvedeném pak spatřuje zásah do práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatelky nebyla ve věci osvědčena základní podmínka nezbytnosti zatímní úpravy účastníků. Odvolací soud nepředložil žádné zvláštní odůvodnění, proč nebyl možný standardní postup ve věci a proč bylo využito institutu předběžného opatření. Stěžovatelce nebyl doručen návrh otce na vydání předběžného opatření, s tímto se seznámila až nahlédnutím do soudního spisu. Stejně tak neměla dostatek času na seznámení se s obsahem otcova odvolání. Rozhodnutí městského soudu je podle stěžovatelky založeno na svévoli. Odvolací soud ignoroval zdokumentovaný zdravotní stav nezletilého a zanedbání zdravotní péče ze strany otce. V souvislosti s uvedeným poukázala stěžovatelka především na zranění nezletilého při parkuru (otec nezletilému opakovaně sundal z nohy fixaci kotníku) a přetrvávající bolest uší. Podle náhledu stěžovatelky se otec dopouští na nezletilém násilí, o čemž svědčí hematomy a škrábance na jeho těle. Své výhrady směřovala stěžovatelka též vůči otcem vybrané terapeutce paní Čepelíkové, která není oprávněna poskytovat nezletilému jakoukoliv terapeutickou péči. Při projednávání věci městský soud pominul nejlepší zájem dítěte a nepřihlédl k tomu, že nezletilý má z otce obavu, kterou měl v minulosti opakovaně vyjádřit. V případech, kdy nezletilý pobývá u otce, dostává se mu malých porcí jídla, přičemž podle stěžovatelky otec se k nezletilému a ostatním svým dětem chová odlišně. Nezletilý se tímto jeho jednáním cítí být poškozován a vylučován z rodinného kruhu. Návrh otce na vydání předběžného opatření je podle stěžovatelky založen nejen na lživých informacích nejen o nezletilém L., ale též o jejím duševním stavu. IV. 7. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinně-právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. 8. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s om