II.ÚS 1872/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1872/21 ze dne 9. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce David Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele SYSTÉM VÝSTAVBY, o. s. družstvo, se sídlem Na Výsluní 443, Komárov, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem Velké náměstí 29, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 868/2021-455 ze dne 20. 4. 2021, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 41/2020-363 ze dne 13. 5. 2020 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 117/2017-154 ze dne 21. 2. 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení A. Řízení o předběžném opatření 1. Bývalý předseda stěžovatele podal v květnu 2011 proti stěžovateli žalobu na zaplacení částky 2 395 404,87 Kč s příslušenstvím z důvodu neshod ohledně výše vypořádacího podílu. Spolu s žalobou podal i návrh na vydání předběžného opatření, které by stěžovateli zakazovalo dispozice s několika jeho nemovitostmi. Nutnost vydání předběžného opatření odůvodnil obavou vážného ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Zažádal také o osvobození od soudních poplatků. 2. Krajský soud v Praze v červnu 2011 usnesením návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, zároveň bývalému předsedovi přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Vrchní soud v Praze zrušil zamítavý výrok krajského soudu a vrátil věc danému soudu k dalšímu řízení. Následně krajský soud usnesením vydal v červenci 2011 předběžné opatření, kterým stěžovateli zakázal dispozici s nemovitostmi. 3. Stěžovatel se proti usnesení v srpnu 2011 odvolal. Stěžovatel namítal, že nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání předběžného opatření v tak nepřiměřeně širokém rozsahu, jímž bylo stěžovateli zakázáno disponovat prakticky s veškerým majetkem, přitom předmětem podnikání stěžovatele je především stavební a developerská činnost, a tedy obchod s nemovitostmi a podobné činnosti jsou nejdůležitějším příjmem stěžovatele. Stěžovatel v odvolání navrhl, že pokud by i přes uvedené námitky soud měl za to, že je třeba nařídit předběžné opatření, zcela by postačil zákaz dispozice s částí nemovitostí v místě, kde má stěžovatel provozovnu, jelikož tyto nemovitosti nejsou určeny k developerské činnosti 4. V březnu 2015 Vrchní soud v Praze rozhodl o předběžném opatření tak, že opatření ukládající stěžovateli zákaz disponovat s několika nemovitostmi potvrdil ohledně nemovitostí v jedné konkrétní obci, ve zbytku návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Vrchní soud v Praze přisvědčil stěžovateli, že případný výkon budoucího rozhodnutí zajistí dané nemovitosti, a tedy omezení dispozice se všemi navrhovanými nemovitostmi je zjevně nepřiměřeným zásahem do poměrů stěžovatele. 5. Následně byl v květnu 2016 mezi účastníky schválen smír, kterým se stěžovatel zavázal zaplatit bývalému předsedovi částku ve výši 425 000 Kč, čímž zaniklo předběžné opatření dle § 77 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. B. Řízení o náhradě škody 6. Po pokusu o uplatnění škody přímo u vedlejší účastnice dopisem v listopadu 2016 podal v květnu 2017 stěžovatel žalobu na náhradu škody ve výši 11 595 349 Kč s příslušenstvím vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Dle stěžovatele mu tato škoda vznikla "nesprávným úředním postupem" spočívajícím v postupu Krajského soudu v Praze, jenž vydal dané předběžné opatření, jímž bylo stěžovateli dle jeho slov zakázáno jakkoliv nakládat s veškerým nemovitým majetkem. 7. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl napadeným rozsudkem. Obvodní soud poukázal, že stěžovatel majetkovou škodu odvozoval pouze od zákazu dispozice s těmi nemovitostmi, ohledně kterých vrchní soud rozhodl tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl. 8. Obvodní soud také poukázal na to, že v souladu s § 77a odst. 1 občanského soudního řádu škodu způsobenou vydáním předběžného opatření, které zaniklo nebo bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je povinen nahradit navrhovatel předběžného opatření, odpovědnost státu je vyloučena. Obvodní soud se opřel o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3137/2007 ze dne 23. 9. 2008, ze kterého vyloučení odpovědnosti státu v obdobných případech vyplývá, jelikož § 77a je úpravou zvláštní, vylučující obecnou úpravu odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). Obvodní soud také upozornil, že vzhledem k uzavření smíru mezi bývalým předsedou a stěžovatelem je zřejmé, že nárok byl alespoň z části důvodný. 9. V následném odvolání stěžovatel namítal, že prvostupňový soud nesprávně interpretoval ustanovení § 77a občanského soudního řádu, neboť "není možné dospět k názoru, že ... je vyloučen nárok fyzických nebo právnických osob na náhradu škod vzniklých v důsledku vydán[í] rozhodnutí státní moci ..., kterým bylo účastníkovi řízení zabráněno dlouhodobě nakládat s nemovitým majetkem." Stěžovatel zdůraznil, že vzhledem k osvobození bývalého předsedy od placení jistoty mělo soudu být zřejmé, že je navrhovatel nemajetný, a tedy závěr, že škodu lze vymáhat pouze po něm, nikoliv po státu, je v rozporu s principem spravedlnosti. 10. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. Městský soud poukázal na to, že dle toho, jak byl nárok žalobcem uplatněn, nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost vedlejší účastnice dle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu, neboť stěžovatel nárokuje škodu za nesprávné rozhodnutí o předběžném opatření a nepopisuje předpoklady odpovědnosti nesprávného úředního postupu. Dle městského soudu nárok uplatněný žalobcem v obecné části sice splňuje předpoklady pro odpovědnost vedlejší účastnice za nezákonné rozhodnutí, avšak dle speciální úpravy zákona o odpovědnosti státu tuto odpovědnost nese navrhovatel předběžného opatření. Své závěry stejně jako obvodní soud opřel městský soud o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3137/2007 ze dne 23. 9. 2008. 11. Stěžovatel následně podal dovolání, soustředil se na otázku, zda ustanovení § 77a občanského soudního řádu brání aplikaci § 13 zákona o odpovědnosti státu. V dovolání také specifikoval svůj žalobní nárok tím, že podrobně ve třech bodech vysvětlil, v čem spatřuje nesprávný úřední postup Krajského soudu v Praze. Dle stěžovatele nesprávný úřední postup spočíval v prvním bodě v tom, že bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo stěžovateli zamezeno v jakémkoliv nakládání s nemovitostmi v hodnotě okolo 7 000 000 Kč. V druhém bodě se stěžovatel věnoval tomu, že předběžné opatření bylo nařízeno navzdory zmatečnosti žaloby, v níž nebylo zřejmé, jakých nároků se bývalý předseda domáhá, na základě jakých právních titulů se jich domáhá a jaké navrhuje důkazy, stěžovatel také poukazoval na údajnou neschopnost bývalého předsedy specifikovat důkazy a tvrzení a neschopnost podložit nárok na zaplacení tvrzené částky. Ve třetím bodě stěžovatel poukazoval, že vzhledem ke splnění předpokladů pro osvobození bývalého předsedy od placení soudních poplatků mělo být soudům zřejmé, že je bývalý předseda zcela nemajetný. 12. Nejvyšší soud následně usnesením dovolání odmítl, jelikož nebyla splněna přípustnost dle § 237 občanského soudního řádu. II. Argumentace účastníků 13. Podle stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 3 Listiny a právo vlastnit majetek dle ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle stěžovatele jsou také pro rozpor se zmíněnými ustanoveními dány důvody pro zrušení ustanovení § 77a občanského soudního řádu. 14. Stěžovatel si je dle svých slov vědom ustálené judikatury Nejvyššího soudu a také usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3069/08 ze dne 21. 4. 2009. Zdůraznil však, že případy dosud řešené Nejvyšším soudem se týkaly situace, kdy žalobce uplatnil nárok vůči státu, ačkoliv navrhovatel předběžného opatření by byl schopen uhradit vzniklou škodu z převážné části nebo i zcela. V případě stěžovatele však dle jeho slov muselo soudním orgánům rozhodujícím o předběžném opatření být již v době před nařízením předběžného opatření zřejmé, že navrhovatel nebude schopen uhradit škodu vzniklou nařízením předběžn