II.ÚS 1886/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1886/21 ze dne 26. 11. 2021 N 205/109 SbNU 207 Právo na účinné vyšetřování plynoucí z práva na život   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelek a stěžovatelů a) T. B., b) Ch. B., c) S. K. F., d) A. S., e) C. T.-B., všech zastoupených JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti výroku II usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZT 196/2020-151 ze dne 14. 5. 2021 a o ústavní stížnosti stěžovatele f) J. S., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti výroku I usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZT 196/2020-151 ze dne 14. 5. 2021, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze jako účastníka řízení a L. Š., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, a V. V. jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZT 196/2020-151 ze dne 14. 5. 2021 bylo porušeno základní právo stěžovatelek a stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající z práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatelé vystupovali jako poškození v trestním řízení vedeném proti M. J., L. Š. a V. V., stíhaným pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), e) trestního zákoníku. Trestní stíhání M. J. bylo zastaveno z důvodu jeho smrti. Zastaveno bylo rovněž stíhání L. Š. a V. V., kteří podle znaleckých posudků trpí závažnou duševní poruchou, v jejímž důsledku nejsou schopni chápat smysl trestního řízení. Proti usnesením o zastavení trestního stíhání podali stěžovatelé stížnosti, které Městské státní zastupitelství v Praze napadeným usnesením zamítlo. Tím podle stěžovatelů porušilo jejich ústavně zaručená práva. Ústavní soud ze spisů, které si vyžádal, zjistil následující skutečnosti. 2. Proti M. J., L. Š. a V. V. bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek spočívající - stručně vyjádřeno - v tom, že: M. J. v době od 6. 4. 1981 do 24. 11. 1989 jako člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (dále též jen "KSČ") a od 18. 12. 1987 do 24. 11. 1989 jako generální tajemník Ústředního výboru KSČ, L. Š. od 17. 11. 1968 do 11. 11. 1988 jako člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a od 28. 1. 1970 do 11. 10. 1988 jako předseda vlády Československé socialistické republiky (dále jen "ČSSR") a V. V. od 20. 6. 1983 do 11. 10. 1988 jako ministr vnitra ČSSR si byli vědomi vázanosti ČSSR Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který v čl. 12 odst. 2 zaručuje právo každého svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně své vlastní a v čl. 6 odst. 1 zaručuje každému právo na život, byli seznámeni s právními předpisy, které omezovaly svobodu pohybu občanů a které dle orgánů činných v trestním řízení umožňovaly libovolně odepřít vydání cestovního dokladu a výjezdní doložky, a fakticky tak znemožňovaly občanům ČSSR vycestovat do zahraničí, byli seznámeni s právními předpisy upravujícími ochranu státních hranic, zejména s nařízením ministra národní bezpečnosti č. 70/1951 Sb., o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně, jehož ustanovení § 1 písm. a) umožňovalo použití zbraně proti osobám, které se neoprávněně pokoušely přejít státní hranice s cílem opustit ČSSR, a s rozkazem ministra vnitra ČSSR č. 50/1974, o ochraně státních hranic ČSSR pohraniční hlídkou a bojovou skupinou, jenž upravoval práva a povinnosti Pohraniční stráže a jehož ustanovení čl. 10 ukládalo pohraničníkům povinnost být neúprosný k třídním nepřátelům socialismu, ustanovení čl. 155 odst. 2 umožňovalo použít zbraň proti narušiteli, u něhož bylo nebezpečí uniknutí, a ustanovení čl. 192 písm. a) umožňovalo použít zbraň proti osobám, které se na území republiky neoprávněně pokoušely přejít státní hranice a na výstrahu se nezastavily, byli vzhledem ke znalosti počtu osob, které se každý rok pokusily státní hranice neoprávněně přejít, srozuměni s tím, že k užití zbraně příslušníky Pohraniční stráže proti těmto osobám může dojít, i přesto neučinili při výkonu své pravomoci žádná konkrétní opatření směřující k přijetí právního předpisu, který by příslušníkům Pohraniční stráže nedovoloval použít střelnou zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a které nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby, přičemž V. V. coby ministr vnitra ČSSR disponoval podle § 8 zákona č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic, oprávněním stanovit svým nařízením, kdy příslušník Pohraniční stráže při výkonu své pravomoci užije zbraně, a M. J. a L. Š. měli v rámci svých funkcí ve faktické moci úkolovat ministra vnitra ČSSR, aby takový právní předpis vydal, ponechali tedy v účinnosti předpisy umožňující Pohraniční stráži provádět zákroky, které vedly nebo bezprostředně mohly vést k usmrcení nebo zranění osob neoprávněně překračujících státní hranice ČSSR; orgány činné v trestním řízení přitom specifikovaly osoby, k jejichž úmrtí či zranění na hranicích došlo - jde mimo jiné o osoby uvedené v bodech 4-5 a 7-8 níže, tedy stěžovatele a) až e) či jejich příbuzné; stěžovatel f), jenž byl zraněn způsobem shrnutým v bodě 6 níže, mezi poškozenými zahrnutými do vymezení skutku nefiguroval. 3. Stěžovatelé se přihlásili do trestního řízení jako poškození. Orgány činné v trestním řízení zjistily v této souvislosti následující skutečnosti. 4. Dne 6. 8. 1977 se G. S., otec stěžovatelky d) a občan tehdejší Německé demokratické republiky (dále jen "NDR"), pokusil přejít hranici tehdejší ČSSR a dostat se do Spolkové republiky Německo (dále jen "SRN"). Byl postřelen hlídkou Pohraniční stráže a na následky zranění ještě téhož dne zemřel. 5. Dne 29. 4. 1982 byl S. K. F., stěžovatel c) a občan NDR, při pokusu přejít tuto hranici postřelen hlídkou Pohraniční stráže. 6. Dne 7. 11. 1983 se J. S., stěžovatel f) a občan NDR, při pokusu přechodu této hranice dle svých slov zasekl na ostnatém drátu. Pes příslušníka Pohraniční stráže se mu několikrát zakousl do nohou. Poté, co ho Pohraniční stráž spoutala a natáhla mu přes hlavu pytel, se mu pes zakousl do rozkroku. Ze strany Pohraniční stráže nebylo kousnutím bráněno a jeho poranění nebylo několik hodin ošetřeno. 7. Dne 8. 8. 1986 se H. T., syn stěžovatelky b), bratr stěžovatelky e) a občan NDR, pokusil přejít hranici ČSSR a dostat se do Rakouské republiky. Byl napaden služebními psy, které proti němu vyslala hlídka Pohraniční stráže, a na následky zranění následujícího dne zemřel. 8. Dne 21. 7. 1989 byl T. B., stěžovatel a) a občan NDR, při pokusu přejít státní hranici ČSSR a dostat se do SRN postřelen a zraněn během fyzické potyčky s členem hlídky Pohraniční stráže. 9. V rámci trestního stíhání byli policejním orgánem přibráni znalci ke zjištění duševního stavu obviněných, a to J. K. k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, a V. T. k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tito znalci se rozhodli vypracovat ke každému z obviněných znalecký posudek společně. Během trestního stíhání dále došlo k úmrtí obviněného J. 10. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 poté usnesením zastavilo stíhání obviněného J., neboť trestní stíhání proti tomu, kdo zemřel, je nepřípustné dle § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu. 11. Obvodní státní zastupitelství dále zastavilo trestní stíhání obviněných Š. a V. Na základě znaleckých posudků (bod 9 výše) dospělo k závěru, že jim duševní choroba zjištěná znalci trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání. Jejich trestní stíhání je proto nepřípustné dle § 11 odst. 1 písm. g) trestního řádu. 12. V obou usneseních obvodní státní zastupitelství uvádí, že z důkazního stavu je nepochybné, že skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, se stal, je trestným činem a spáchali jej obvinění. Kvůli smrti jednoho obviněného a trvalé neschopnosti chápat smysl trestního stíhání u zbylých obviněných je však nutné stíhání zastavit. 13. Stěžovatelé, kteří byli zastoupeni stejným zmocněncem, podali proti těmto usnesením dvě stížnosti. Stěžovatel f) brojil proti tomu, že není uveden ve výčtu poškozených. Stěžovatelé a) až e) pak svou stížnost doplnili podáním, v němž uvedli, že znalec V. T. byl členem Komunistické strany Československa, vojákem (důstojníkem) pověřeným obranou státních hranic zařazeným u útvaru protivzdušné obrany. Současně disponoval prověrkou, která mu v době komunistické totality umožňovala přístup k přísně tajným dokumentům. Byl tedy úzce spjatý s komunistickým režimem, a navíc měl pečovat o tehdejší systém ochrany státních hrani