II.ÚS 1901/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1901/21 ze dne 7. 9. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou, sídlem Na Květnici 1113/8, Praha 4 - Nusle, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 194/2021-1105 a č. j. 17 Co 195/2021-1109 ze dne 23. června 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, dne 25. 6. 2018 bylo zahájeno řízení mj. o svěření nezletilých dětí A. S. a Ch. J. S. do péče a určení souvisejícího výživného. Stěžovatel se o Ch. J. staral tři roky od jejího narození do doby, než s ní matka opustila společnou domácnost. A. pochází z předchozího vztahu matky, stěžovatel ji osvojil a rovněž o ni do odchodu matky pečoval. V době podání ústavní stížnosti nebylo v řízení meritorně rozhodnuto. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 11. 2020, č. j. 0 P 241/2018-771, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2020, č. j. 17 Co 351/2020-802, byl předběžným opatřením rozšířen styk stěžovatele s nezletilou Ch. J. S. tak, že stěžovatel je oprávněn se s ní stýkat každý týden ve středu od 13.00 hodin do 16.00 hodin. Nezletilou převezme od matky a předá ji zpět za asistence pracovníka organizace Pro Dialog, z.s. Kromě rozšíření styku z jedné na tři hodiny byla rovněž změněna forma styku z asistovaného na styk s asistovaným předáváním nezletilé. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 dne 19. 5. 2021 nařídil předběžným opatřením umístění nezletilé Ch. J. a A. do péče matky do právní moci rozhodnutí o péči o nezletilé děti ve věci samé a uložil stěžovateli povinnost přispívat na jejich výživu částkami 2 000 Kč měsíčně. Termín ústního jednání ve věci nebyl tou dobou znám a došlo ke změně okolností, které změnu dosavadního uspořádání odůvodňovaly. K nařízení úpravy poměrů předběžným opatřením přistoupil soud prvního stupně z důvodu, že považoval situaci za naléhavou, vyžadující nastolení stability. Návrh matky na změnu úpravy styku nezletilé Ch. J. s otcem soud zamítl. Napadeným usnesením (č.j. 17 Co 194/2021-1105) odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Zdůraznil, že předání nezletilých do péče matky je vzhledem ke změně poměrů namístě. Stěžovatel vyzvedl nezletilou Ch. J. ve školce bez předchozí domluvy s matkou, OSPOD či organizací Pro Dialog, z.s., vrátil ji až následující den a deklaroval vůli takto činit i v budoucnu. Protože byla u nezletilé diagnostikována porucha autistického spektra, takovýto neohlášený krok objektivně narušuje její běžný denní režim a mohl mít dopad na její psychické zdraví. Za situace, kdy nebyl termín ústního jednání znám a děti se nacházely fakticky v péči matky již dlouhodobě, byla zatímní úprava poměrů ve smyslu § 102 odst. 1 občanského soudního řádu v zájmu zachování stability a předcházení dalších vyhrocených okamžiků. 5. Obvodní soud pro Prahu 4 dne 25. 5. 2021 zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by byl upraven jeho styk s A., a na rozšíření styku s Ch. J. Vzal v úvahu, že ve věci byla provedena již velká řada důkazů včetně znaleckého posudku, který dospěl k závěru o velmi negativním citovém vztahu A. ke stěžovateli. Na nařízeném jednání budou provedeny důkazy, jež by měly osvětlit příčiny nežádoucího stavu a naznačit možnosti jeho zlepšení včetně pohovoru s A. Za tohoto stavu nedospěl soud prvního stupně k závěru o naléhavosti situace a nezbytnosti úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením. Napadeným usnesením (č.j. 17 Co 195/2021-1109) odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Neshledal zákonné podmínky, které by vyžadovaly nařízení předběžného opatření, neboť chyběla naléhavá potřeba zatímně upravit poměry účastníků. Ve světle nejlepšího zájmu dítěte zdůraznil silný odmítavý postoj nezletilé A. ke styku s otcem, který by nabíral ze strany nezletilé podoby kontaktu až zcela nuceného. Ani ve vztahu k nezletilé Ch. J. neshledal důvod pro rozšíření styku. Odvolací soud uzavřel, že na blížícím se nařízeném jednání bude moci soud prvního stupně lépe reagovat na aktuální stav a věc nově posoudit i ve světle vztahu nezletilých ke stěžovateli a jejich psychickém stavu. 6. Stěžovatel před Ústavním soudem namítá, že obecné soudy ignorují principy vyslovené v judikatuře Ústavního soudu vážící se k nařizování předběžných opatření v opatrovnických věcech. Ve své ústavní stížnosti upozorňuje, že nařízená předběžná opatření neodrážejí nejlepší zájem jeho nezletilých dětí. Soudy mu za tři roky řízení bez řádného a náležitého zdůvodnění neumožnily styk s jeho nezletilou dcerou A. a rozšíření styku s nezletilou Ch. J. Tím porušují jeho právo na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a právo na péči o děti a jejich výchovu zakotvené v čl. 32 odst. 4 Listiny. 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Těžiště ústavní stížnosti tvoří nesouhlas stěžovatele se závěry obecných soudů ohledně úpravy styku s jeho nezletilými dcerami a jejich umístěním do péče matky předběžnými opatřeními. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že k otázce způsobilosti předběžného opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se ve své rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze. Ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takové interpretace účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt. Proto již předběžná opatření určující rozsah styku s dítětem musí zohlednit základní práva všech dotčených osob, neboť mohou být v účinnosti i několik měsíců a mohou tedy podstatně ovlivnit kvalitu vztahu mezi rodičem a dítětem nejen po dobu trvání předběžného opatření, ale i do budoucna (usnesení I. ÚS 1942/16 ze dne 5. 4. 2017). 10. Zároveň si je Ústavní soud vědom, že předběžnými opatřeními se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních (nález sp. zn. IV. ÚS 802/19 ze dne 4. 6. 2019). 11. Ústavní soud vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad spravedlivého procesu a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny (nález sp. zn. IV. ÚS 3200/20 ze dne 2. 2. 2021). 12. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé. Při posuzování takového návrhu, kdy lze rozhodnout bez jednání, provedeného dokazování i slyšení účastníků, se obecný soud zaměřuje na to, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření a zda situace vyžaduje okamžité předběžné řešení, nikoliv na meritum věci (usnesení sp. zn. II. ÚS 2547/20 ze dne 13. 10. 2020). 13. Ústavní soud posoudil věc ve výše vymezeném rozsahu a neshledal porušení práv stěžovatele, a tedy ani žádný z předpokladů pro svůj kasačn