II.ÚS 191/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 191/26 ze dne 13. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem, sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2025 č. j. 13 Co 385/2025-1612 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. listopadu 2025 č. j. 14 Nc 1270/2023-2036, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a M. H. a nezletilých D. H., F. H. a L. A. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3, čl. 12 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") zamítl návrh stěžovatele, otce (dále též jen "otec") na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal předání druhého vedlejšího účastníka, třetího vedlejšího účastníka a čtvrté vedlejší účastnice, nezletilých dětí (dále jen "nezletilí") do jeho výchovy v sudém kalendářním týdnu od čtvrtka do pátku a v lichém kalendářním týdnu od čtvrtka do následujícího pondělí. Takto obvodní soud rozhodl za situace, kdy probíhá řízení o úpravu výchovy pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů zahájené 31. 8. 2023 návrhem první vedlejší účastnice, matky (dále jen "matka") a styk otce s dětmi byl opakovaně upravován asistovanou formou za situace, kdy proti němu probíhalo trestní stíhání pro podezření zločinu týrání svěřené osoby. 3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. V záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu potvrdil. Městský soud dospěl stejně jako obvodní soud k závěru, že v předmětné věci není dána naléhavá potřeba úpravy styku otce s dětmi dalším předběžným opatřením. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud své zamítavé rozhodnutí opřel o formalistický argument, že svým návrhem se otec domáhá rozhodnutí ve věci samé. Obvodní soud tak rezignoval na podrobnější posouzení návrhu. Obvodní soud nezjišťoval názor nezletilých dětí, ačkoliv mu to uložil Ústavní soud v předchozích usneseních, a ačkoliv měl k dispozici 104 zpráv Area Fausta obsahujících autentická vyjádření nezletilých o jejich přání trávit se stěžovatelem více času. Nevypořádal se rovněž s odborným doporučením organizace Area Fausta ze dne 21. 10. 2025, která po 17 měsících spolupráce výslovně konstatovala, že asistovaný kontakt již není důvodný. Obvodní soud neodůvodnil, proč by měl asistovaný styk v omezeném rozsahu nadále trvat, když Ústavní soud v předchozích usneseních výslovně upozornil, že s postupující dobou bude třeba na odůvodnění eventuálního dalšího trvání asistovaného styku klást vyšší požadavky. Rozhodnutí obvodního soudu se tak omezuje na jediný formalistický argument, a to bez jakéhokoliv posouzení nejlepšího zájmu nezletilých, bez zjištění jejich názoru a bez zhodnocení aktuálního vývoje situace, což představuje libovůli v soudním rozhodování ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. II. ÚS 1117/22 (N 24/116 SbNU 183). 5. Stěžovatel nesouhlasí s argumentací obvodního soudu, že se svým návrhem na vydání předběžného opatření domáhá rozhodnutí, které svým obsahem nepřípustně nahrazuje (předjímá) rozhodnutí ve věci samé. Podle stěžovatele není do doby vydání meritorního rozhodnutí důvod, aby byl nadále omezován v kontaktu se svými dětmi v nepřiměřené míře. Obvodní soud svou argumentací, že navrhované předběžné opatření fakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé, ignoruje délku řízení, aktuální potřeby nezletilých, a je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (především s výroky Ústavního soudu o tom, že předběžné opatření musí umožnit co nejširší kontakt a nesmí být minimální mírou ochrany práv). Stěžovatel poukazuje na to, že na jednání konaném dne 8. 1. 2026 obvodní soud konstatoval, že dokazování nebude provádět, dokud neproběhne výslech znalců. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na 10. 2. 2026. Obvodní soud dále připustil možnost zadání revizního znaleckého posudku s ohledem na námitky stěžovatele ke správnosti znaleckého posudku. Tento vývoj vyvrací předpoklad městského soudu o možnosti rychlého rozhodnutí ve věci samé. 6. Stěžovatel dále poukazuje na to, že městský soud svůj závěr o možnosti vyčkat výsledku řízení ve věci samé opřel o znalecké posudky, které však stěžovatel shledává vnitřně rozpornými a vadnými. Stěžovatel poukazuje na to, že obvodní soud na jednání dne 8. 1. 2026 připustil, že pokud by měl být zadán revizní znalecký posudek, lze realisticky očekávat prodloužení řízení. Stěžovatel nežádal o nahrazení konečné úpravy poměrů předběžným opatřením, nýbrž požadoval rozšíření zatímní úpravy styku v reakci na vývoj situace, který sám Ústavní soud v předchozích usneseních předjímal jako možný a žádoucí. Stěžovatel namítá, že městský soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a podstatu návrhu stěžovatele neposoudil. Městský soud odmítl argumentaci obvodního soudu, avšak přesto jeho usnesení potvrdil bez poskytnutí vlastního podrobnějšího odůvodnění. Městský soud konstatoval absenci hrozící újmy dětem bez zhodnocení rozsáhlé důkazní dokumentace prokazující opak, včetně shody zaznamenaných projevů chování nezletilých se symptomy diagnózy psychického týrání. Městský soud ignoroval 104 zpráv Area Fausta a souhrnnou zprávu s doporučením rozšíření styku a ignoroval i klinickou zprávu dětské psycholožky Mgr. Jandáčkové, psychologickou zprávu soudní znalkyně PhDr. Mgr. Hilbertové, provedený psychodiagnostický test mezilidských vztahů v rodině a v širším sociálním prostředí dítěte, audiozáznamy stěžovatele a další ve spisu obsažené důkazy. Městský soud nenaplnil požadavky Ústavního soudu z předchozích usnesení na zvýšené odůvodnění dalšího trvání asistovaného styku. Nezjišťoval ani nezohledňoval názor nezletilých, ačkoliv mu to Ústavní soud výslovně uložil. Rozhodnutí se omezuje na pouhá konstatování bez skutkového podkladu, ignoruje podstatné důkazy a pokyny Ústavního soudu a zakládá své závěry na mylných předpokladech, což představuje projev svévole v soudním rozhodování bez zákonného podkladu a zakládá porušení práva stěžovatele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 8 Úmluvy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí obecných soudů ve věcech péče o nezletilé. K přezkumu věcí v oblasti rodinného práva přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnut