II.ÚS 1917/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1917/25 ze dne 29. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně s soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatele Ing. Jaromíra Bočana, zastoupeného JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem, sídlem Rehenice 10, Pyšely, a stěžovatelky Ing. Jitky Tomandlové, zastoupené JUDr. Zuzanou Chlupáčovou, advokátkou, sídlem Na Okrouhlíku 2044/23, Praha 8 - Libeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025 č. j. 33 Cdo 207/2023-397, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. října 2022 č. j. 25 Co 94/2022-311 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. prosince 2021 č. j. 16 C 126/2020-257, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Protože v řízení předcházejícím vydání napadených rozhodnutí uplatňovala vedlejší účastnice svůj nárok ze smlouvy vůči oběma stěžovatelům, kteří oba stáli na straně žalované, a napadená rozhodnutí tak vycházejí z úzce souvisejícího skutkového stavu a řeší se v nich obdobné právní otázky a stěžovatelé navíc ve svých ústavních stížnostech uplatňují obdobnou argumentaci, Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení výše uvedené ústavní stížnosti, původně vedené pod sp. zn. II. ÚS 1917/25 a I. ÚS 1994/25, spojil usnesením pléna ze dne 13. 8. 2025 ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 1917/25 (soudce zpravodaj Pavel Šámal). 3. Z ústavních stížností a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil stěžovatelům jako žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici jako žalobkyni částku ve výši 1 153 478 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 4. Proti rozsudku okresního podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do částky 600 186,50 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.), ve zbývající části tohoto výroku, tj. co do částky 553 291,50 Kč s příslušenstvím, jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů i o povinnosti stěžovatelů doplatit soudní poplatek (výroky III. a IV.). 5. Soudy vyšly ze zjištění, že stěžovatelé uzavřeli dne 15. 10. 2013 smlouvu o sdružení, ze které vyplývá jejich vůle ucházet se společně (mimo jiné) o zakázku týkající se pozemkových úprav v k. ú. Nekmíř. Ve smlouvě se zavázali, že vůči zadavateli budou zavázáni společně a nerozdílně a že zástupcem sdružení (reprezentantem) je stěžovatel. Dne 27. 1. 2014 uzavřeli účastníci řízení na základě výsledků výběrového řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 137/2006 Sb."), platnou smlouvu o dílo podle § 536 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), ohledně komplexních pozemkových úprav v k. ú. Nekmíř (dále též "smlouva"). Přestože jako zhotovitel bylo v záhlaví smlouvy uvedeno sdružení, které nemá právní subjektivitu, o identitě stěžovatelů jako zhotovitelů sdružených pro účely splnění podmínek zadávacího řízení a následného plnění smlouvy nebylo pochyb, neboť při hodnocení individualizace zhotovitele byla určující smlouva o sdružení ze dne 15. 10. 2013, kterou stěžovatelé předložili vedlejší účastnici v zadávacím řízení probíhajícím podle zákona č. 137/2006 Sb., a kterou projevili vůli ucházet se o veřejnou zakázku společně. V průběhu plnění smlouvy (dne 25. 2. 2016) byla smlouva o sdružení ukončena. Přes opakované upozornění a výzvy vedlejší účastnice nebyly sjednané práce zpracovány a odevzdány včas. Stěžovatelé se tak dostali do prodlení s plněním tzv. hlavního fakturačního celku "přípravné práce", který je ve smlouvě označen jako dílčí část díla a je samostatně oceněn (provádění díla bylo rozděleno do tří hlavních celků, kdy u každého z nich byla uvedena samostatná cena). Smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně bez DPH za každý den prodlení byla sjednána pro případ prodlení s plněním jednotlivých částí díla vždy zvlášť, v závislosti na ceně těchto jednotlivých částečných plnění (sazbou z ceny fakturačního celku). Pro případ odstoupení od smlouvy z důvodů na straně zhotovitele byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z ceny díla. Vedlejší účastnice od smlouvy odstoupila 19. 12. 2018. Krajský soud shledal smluvní pokutu částečně promlčenou. Smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení krajský soud snížil na polovinu, neboť dospěl k závěru, že je nepřiměřeně vysoká. 6. Proti rozsudku krajského soudu podali oba stěžovatelé dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu byla obě dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustná odmítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). II. Argumentace stěžovatelů 7. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud jeho dovolání formalisticky odmítl, aniž se zabýval jeho námitkami ohledně platného uzavření smlouvy o dílo a k hodnocení určitosti ujednání o výši smluvní pokuty. Stěžovatel poukazuje na to, že jím vymezená otázka, zda nezákonný zásah zadavatele do nabídkové smlouvy a uzavření smlouvy v rozporu s § 82 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb. způsobuje neplatnost smlouvy, nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Tato otázka byla vymezena i ve vztahu k přípustnosti dovolání a Nejvyšší soud ji proto měl posoudit meritorně. Stejně tak otázku týkající se práva na zaplacení smluvní pokuty pro případ odstoupení od smlouvy měl Nejvyšší soud posoudit věcně. Podle stěžovatele uvedená situace koresponduje s věcí posuzovanou Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 463/23 [nález ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. I. ÚS 463/23 (N 105/118 SbNU 290). Ve vztahu k právu na zaplacení smluvní pokuty v případě odstoupení od smlouvy Nejvyšší soud dovolání odmítl s odůvodněním, že s touto argumentací stěžovatel přichází až v dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je tak v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ve vztahu k vymezení účastníků předmětné smlouvy stěžovatel namítá, že vedlejší účastnice návrh stěžovatelů jednostranně upravovala, avšak nešlo pouze o úpravu "hlavičky smlouvy", ale o určení smluvní strany, což je v rozporu se zadávací dokumentací a také s principem právní jistoty jednajících osob. Stěžovatel dále namítá porušení zásady smluvní autonomie vůle jednajících stran a také zásady vázanosti státu zákonem. Namísto respektu k vyhlášeným zadávacím podmínkám a k projevu vůle stěžovatele stát prostřednictvím svého orgánu vrchnostensky zasáhl do návrhu smlouvy, která vycházela z vyhlášených podmínek výběrového řízení určených jím samotným, a vymezil zhotovitele odlišně, smluvní text upravil a smlouvu následně vyhotovil. Podle stěžovatele tak stát v postavení vedlejšího účastníka porušil zásadu vázanosti státu zákonem zakotvenou v § 82 odst. 2 větě druhé zákona č. 137/2006 Sb., stanovící, že smlouvu uzavře zadavatel v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, popřípadě upraveným podle § 32 tohoto zákona. Z toho vyplývá, že stát do návrhu smlouvy podané v rámci výběrového řízení a ve shodě se zadávacími podmínkami zasáhnout nemohl. Oba stěžovatelé přitom podali takový návrh společně, zatímco změna již obsahovala pouze označení stěžovatele. Pro stěžovatele bylo podstatné, že návrh smlouvy podepisovala i druhá stěžovatelka. 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud její námitky ohledně platného uzavření smlouvy, jakož i další výhrady k jejímu obsahu, odmítl s tím, že v dovolání nevymezila žádnou zásadní právní otázku. Nejvyšší soud se nevyjádřil k námitce zásadních vad kontraktačního procesu. Dovolání stěžovatelky posoudil arbitrárně a formalisticky, když je odmítl pro nepřípustnost. Stěžovatelka s odkazem na nález ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. I. ÚS 463/23 namítá, že v dovolání specifikovala konkrétní dovolací důvod