II.ÚS 1931/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1931/21 ze dne 19. 9. 2023 N 134/120 SbNU 62 Porušení práva na přístup k soudu nesprávným procesním postupem soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného Mgr. Darinou Čunderlíkovou, advokátkou, sídlem Rumunská 22/28, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020 č. j. 19 Co 72/2020-585, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 48 C 58/2010-557 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. října 2019 č. j. 48 C 58/2010-525, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a A. S. G., zastoupené JUDr. Davidem Jarošem, advokátem, sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4 - Braník, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020 č. j. 19 Co 72/2020-585, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 48 C 58/2010-557 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. října 2019 č. j. 48 C 58/2010-525 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020 č. j. 19 Co 72/2020-585, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 48 C 58/2010-557 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. října 2019 č. j. 48 C 58/2010-525 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků, kterými byl zamítnut návrh na rozvod manželství, a zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž se změna žaloby, navržená žalobcem podáním ze dne 15. 7. 2019, spočívající v rozšíření předmětu řízení o rozvod o vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM"), nepřipouští. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatel se žalobou ze dne 17. 12. 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") domáhal rozvodu manželství s vedlejší účastnicí. Obvodní soud usnesením ze dne 28. 11. 2012 č. j. 48 C 58/2010-35 řízení o rozvod manželství s odkazem na § 25 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, přerušil do doby, než bude rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilé dcery A. pro dobu po rozvodu. Usnesením ze dne 8. 5. 2015 č. j. 48 C 58/2010-154 poté rozhodl tak, že v řízení o rozvod manželství se pokračuje, neboť odpadl důvod pro přerušení řízení, když dne 24. 4. 2015 nejmladší dítě manželů nabylo podle českých právních předpisů zletilosti. Obvodní soud na řízení aplikoval české hmotné právo. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 11. 3. 2016 č. j. 19 Co 9/2016-292 usnesení obvodního soudu potvrdil. Uzavřel, že je dána pravomoc českých soudů a je třeba použít hmotněprávní ustanovení českého práva, a proto má být v řízení pokračováno, když nejmladší dítě manželů dne 24. 4. 2015 dovršilo osmnáctého roku věku a dosáhlo zletilosti. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 11. 2017 č. j. 21 Cdo 4096/2016-389 usnesení obou soudů o pokračování v řízení zrušil a vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že oba soudy nesprávně dovodily použitelnost českého hmotného práva na řízení o rozvod manželství a z důvodu dvojího občanství stěžovatele na předmětné řízení automaticky aplikovaly české hmotné právo proto, že manželé jsou občany různých států. Stěžovatel i vedlejší účastnice jsou oba občany Spojených států amerických (a byli jimi i v okamžiku zahájení řízení), osobní poměry manželů se proto řídí právním řádem Spojených států amerických podle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZMPS"), a proto se rozvod manželství řídí v souladu s § 50 odst. 1 ZMPS příslušným právním řádem Spojených států amerických. 3. Po vyžádání předpisu cizího hmotného práva státu New York Domestic Relations Law (dále jen ,,DRL") obvodní soud usnesením ze dne 3. 10. 2018 č. j. 48 C 58/2010-461 rozhodl, že se v řízení pokračuje (výrok I) a současně řízení zastavil (výrok II). Shledal, že ve věci nelze rozhodnout z důvodu nekompatibility českých procesních předpisů s hmotným právem státu New York. Uzavřel, že není možné v současné době - i kdyby stěžovatel takový návrh nyní podal - zahájit řízení o vypořádání SJM, neboť české soudy by podle čl. 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věch manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti nejsou příslušné k řízení o rozvodu, a to z důvodu, že ani jeden z manželů zde nemá obvyklý pobyt. Pokud schází pravomoc rozhodovat o rozvodu, na něž je podle českého práva navázána příslušnost rozhodovat o vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM"), schází pravomoc českého soudu o této otázce rozhodnout. Městský soud usnesením ze dne 4. 3. 2019 č. j. 19 Co 21/2019-473 výrok II usnesení obvodního soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje, a uložil obvodnímu soudu postupovat v řízení podle § 170 odst. 7 DRL a stanovit stěžovateli povinnost předložit rozhodnutí či dohodu o rozdělení majetku v manželství, vzdání se či rozhodnutí o výživném pro manželku, případně o výživném pro studující dosud nezaopatřené dítě s tím, že v případě nesplnění této podmínky nebudou splněny podmínky pro rozvod manželství. 4. Obvodní soud uložil stěžovateli usnesením ze dne 8. 4. 2019 č. j. 48 C 58/2010-476 povinnost, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení doložil soudu požadované listiny. Návrhem ze dne 15. 7. 2019 se stěžovatel domáhal "rozšíření" předmětu řízení o vypořádání SJM in eventum samostatného vypořádání SJM. Usnesením ze dne 1. 10. 2019 č. j. 48 C 58/2010-525 obvodní soud rozhodl tak, že "rozšíření žaloby" nepřipustil. Uvedl, že připuštění rozšíření žaloby se změnou skutkových tvrzení ve formě jejich doplnění o zcela nový skutkový obsah by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a bylo by nutné použít rozdílné zásady pro vedení řízení a odlišný procesní právní předpis. Fakticky tedy nebylo podle názoru obvodního soudu možné, aby byla tato řízení vedena společně. Stěžovatel nesouhlasil s postupem obvodního soudu a opětovně podal návrh na rozšíření předmětu řízení o vypořádání SJM in eventum žalobu na vypořádání SJM a navrhl využít postupu podle § 170 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle kterého soud není vázán usnesením, kterým se upravuje řízení. Navrhl mimo jiné přerušení řízení o rozvodu do pravomocného rozhodnutí o žalobě na vypořádání SJM. 5. Obvodní soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2019 č. j. 48 C 58/2010-557 návrh stěžovatele na rozvod manželství zamítl. Zhodnotil, že z podání stěžovatele nijak nevyplývá, že by byla podána žaloba na vypořádání SJM, a že jde o procesní úkon podmíněný podle § 41 odst. 2 o. s. ř. Vyšel z toho, že návrh na rozšíření předmětu řízení byl zamítnut, žaloba o vypořádání SJM se nestala předmětem řízení, a nebylo ji tedy možno ani vyloučit k samostatnému projednání, a uzavřel, že nebyla splněna podmínka řízení, která by umožnila v řízení pokračovat, postupoval tedy podle závazného pokynu a návrh na rozvod zamítl. 6. K odvolání stěžovatele městský soud doplnil dokazování dílčími rozhodnutími Nejvyššího soudu státu New York a uvedl mimo jiné, že řízení u soudu v České republice řeší jen samotný rozvod bez dalších nároků, které ukládá spolu s rozvodem řešit. Shrnul, že stěžovatel nesplnil podmínky vyřešení ekonomických otázek v podobě dohody nebo soudního rozhodnutí pro jejich včlenění do rozsudku o rozvodu podle rozhodného práva. Rozsudek obvodního soudu potvrdil jako věcně správný. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že mu soudy odmítly poskytnout právo na soudní ochranu, jelikož po více než deseti letech neprojednaly jeho návrh na rozvod, porušily procesní předpisy a zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a neřídily se závazným právním názorem Nejvyššího soudu, který dovodil mezinárodní pravomoc českého soudu a rozhodné právo, právo státu New York, a dále stanovil, že k řízení o rozvod probíhajícímu u Nejvyššího soudu státu New York, zahájenému dne 22. 8. 2012 k návrhu vedlejší účastnice (podanému dne 1. 9. 2011), nemají obecné soudy přihlížet. V souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení o rozvod manželství odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 10. 2007 ve věci Aresti Charalamb