II.ÚS 1932/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1932/25 ze dne 23. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky N. Š., zastoupené JUDr. Jakubem Fránkem, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2025 č. j. 6 Ads 144/2024-32 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2024 č. j. 32 Ad 2/2022-187, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1925/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv na soudní ochranu, ochranu soukromého života, na přiměřené hmotné zabezpečení, na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu osob se zdravotním postižením, jakož i porušení svobody projevu, zákazu diskriminace a práva na přístup k informacím. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka žádala o invalidní důchod, neboť dlouhodobě trpí depresemi, které dává do souvislosti s traumatem z šikany z práce v Brně. Vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 19. 11. 2021 č. j. X zamítla námitky stěžovatelky proti svému dřívějšímu zamítavému rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o invalidní důchod. Míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky činí 25 % a v jejím případě nejde o invaliditu. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") poté napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky jako nedůvodnou. Protože stěžovatelka namítala, že na Slovensku jí byl přiznán invalidní důchod, nechal krajský soud provést doplnění posudku k podkladům, ze kterých vycházely slovenské orgány. Podle posudkové komise však českým předpisům a lékařským nálezům lépe odpovídá diagnóza stanovená v nynější věci (podle položky poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy nikoli podle položky poruchy nálad). Léčba stěžovatelky se zvládá ambulantně, na minimální medikaci, bez nutnosti depotních léků a hospitalizace. U stěžovatelky převažuje složka neurotická vyjádřená stresem a doprovodnými psychosomatickými poruchami. Dřívější posudkové závěry v nynější věci jsou jednoznačně správné. 4. Nejvyšší správní soud poté napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou. Krajský soud byl místně příslušný podle zákona. Stěžovatelka jeho nepříslušnost spojovala s tvrzenými obavami o svůj život, avšak tyto své obavy náležitě nekonkretizovala. Krajský soud ani nepochybil, neodmítl-li část žaloby pro neprojednatelnost návrhu ve správním soudnictví. Námitky stěžovatelky k tvrzené diskriminaci bylo možné vypořádat v nynějším řízení při přezkumu zákonnosti rozhodnutí. Krajský soud neporušil práva stěžovatelky při jednání v její nepřítomnosti. Krajský soud opakovaně vyzýval zúčastněné, aby hovořili blíže k mikrofonu, a záznam z jednání byl srozumitelný. Zvukové záznamy pak měla stěžovatelka k dispozici ve standardní kvalitě na CD, o jehož kopii mohla požádat. Krajský soud se rovněž vypořádal s námitkami podjatosti členů posudkové komise. Podle evropského práva platí, že rozhodnutí slovenských orgánů ke stupni invalidity české orgány nezavazuje, ale musí se s jejich závěry vypořádat (definice invalidity se může v členských státech lišit). Posudková komise se pak se závěry slovenských orgánů vypořádala věcně. Posudkové orgány vycházely správně ze všech dostupných podkladů, včetně lékařské zprávy MUDr. Ňaršanské, byť ji nepředložila sama stěžovatelka a nemá ji ani k dispozici. Stěžovatelka si nemůže vybírat, které podklady správní orgány zohlední, a které nikoli. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že krajský soud nepřistoupil k odmítnutí antidiskriminační části její žaloby. K nápravě nedošlo ani po dvou letech. Krajský soud rovněž žalobu stěžovatelky dezinterpretoval, podstatnou část přehlédl a nevypořádal se s ní. Krajský soud se dále nevypořádal s tím, že vedlejší účastnice stěžovatelku uvedla v omyl vyrozuměním, že žádost o invalidní důchod nelze vyřídit. Nedostatečné a nezákonné jsou podklady k posudkům ke zdravotnímu stavu stěžovatelky, protože neobsahují profesní dotazník a vychází ze zprávy MUDr. Ňaršanské, kterou stěžovatelka nikdy nepředložila a neměla ji nikdy k dispozici. Posudky také nezmiňují skutečné pracovní pozice stěžovatelky, což je projevem diskriminace. V řízení před krajským soudem byly rovněž neodůvodněné jeden a půl roční průtahy. 6. Dále stěžovatelka namítá, že jí jsou kladeny překážky v přístupu ke spravedlnosti pro její zdravotní postižení. Věc se měla projednávat u Krajského soudu v Praze, kam stěžovatelka žalobu původně podala, protože s městem Brnem má stěžovatelka spojené trauma. To stěžovatelka tvrdila s odkazem na jí podané trestní oznámení, přesto správní soudy uvedly, že stěžovatelka svá tvrzení nekonkretizovala. Záznam ani protokol z jednání nebyl stěžovatelce zaslán. Požadavek, aby si stěžovatelka opatřila kopii CD se zvukovým záznamem, je nepřiměřený, protože stěžovatelka bydli 500 kilometrů daleko a její majetková situace je špatná. Soudce krajského soudu po stěžovatelce požadoval dodání nových lékařských zpráv, přestože má jít o stav ke dni rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Takový požadavek je "zmatečný". 7. Poté se stěžovatelka vyjadřuje k posudkovým závěrům. Zpochybňuje odbornost brněnské posudkové komise, zejména protože její předsedkyně MUDr. Zlatuše Seitlová není členkou České lékařské komory. Nepřípustné je dále podle práva Evropské unie, aby stěžovatelka byla na Slovensku uznána invalidní, zatímco v České republice nikoli. Stěžovatelka je přitom držitelkou Evropského průkazu osoby se zdravotním postižením. S tím se správní soudy nevypořádaly. Nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, protože posudkové komise nevycházely z dlouhodobého zdravotního stavu stěžovatelky. Stěžovatelka konečně navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl v její prospěch také o náhradě nákladů řízení o ústavní stížnosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ústavní soud ustáleně akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí správních soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze v případě vad s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 10. Nynější ústavní stížnost se týká rozhodování o nároku na invalidní důchod, které závisí především na odborném lékařském posouzení. Zákonem předepsaný důkaz - posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jehož náležitosti upravuje § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pak hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v § 77 odst. 2 soudního řádu správního. Posudek, který splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla ve věci důkazem stěžejním (srov. bod 16 usnesení ze dne 27. 11. 2024 sp. zn. I. ÚS 2955/24). Ústavní soud proto také ve své praxi akceptuje, že se soudy při přezkumu rozhodnutí o nároku na invalidní důchod soustředí jen na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost odborného zkoumání, jelikož k přímému přezkumu odborných závěrů nemají dostatečnou odbornou kapacitu (srov. také např. bod 17 usnesení ze dne 29. 8. 2024 sp. zn. II. ÚS 2854/23 a další rozhodnutí tam odkazovaná). 11. Tomuto kontextu přitom odpovídá obsah napadených rozhodnutí, v nichž Ústavní soud k námitkám stěžovatelky žádné kvalifikované vady neshledal. Správní soudy se věcně vypořádaly se všemi stěžejními námitkami stěžovatelky. K odmítnutí části žaloby Nejvyšší správní soud uvedl, že námitky stěžovatelky, které nyní označuje jako antidiskriminační žalobu, bylo možné vypořádat při hodnocení zákonnosti rozhodnutí vedlejší účastnice. Nebylo proto nutné část žaloby stěžovatelky odmítat, případně stěžovatelku poučovat o možnosti podat žalobu jinde. Takové hodnocení Ústavní soud považuje z