II.ÚS 1942/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1942/21 ze dne 10. 9. 2024 Odmítnutí opětovného přezkumu oprávněnosti soupisu nemovitostí do konkursní podstaty v řízení odlišném od řízení o vylučovací žalobě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti OYSTER Invest a.s., se sídlem Okružní 71, Pavlov, IČO: 25792369, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem AK Hlaváček & Krampera, s.r.o., se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021 č. j. 29 Cdo 3807/2020-628, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2020 č. j. 69 Co 202/2019-583 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 12. srpna 2020 č. j. 69 Co 202/2019-592 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. října 2018 č. j. 26 C 397/2016-194, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Ing. Evy Mikulčákové, správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a.s., sídlem Oderská 333, Praha 9 - Čakovice, IČO: 25054686, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnost se v části, ve které směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021 č. j. 29 Cdo 3807/2020-628, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2020 č. j. 69 Co 202/2019-583 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 12. srpna 2020 č. j. 69 Co 202/2019-592, zamítá. II. Ústavní stížnost se v části, ve které směřuje proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. října 2018 č. j. 26 C 397/2016-194, odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 19. července 2021 navrhla stěžovatelka postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze s tím, že jimi mělo být zasaženo do jí ústavně zaručeného práva na vlastnictví majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 4 odst. 1, 2 a 4 Listiny a dále do jí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 2 Listiny. Podáním ze dne 17. ledna 2022 stěžovatelka ústavní stížnosti rozšířila, přičemž z týchž důvodů napadla rovněž shora uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a navrhla jeho zrušení. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Z obsahu podané ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jejích dalších příloh a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka byla v postavení žalované účastníkem civilního řízení o vyklizení nemovitostí a zaplacení částky ve výši 10,911 mil. Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které proti ní zahájila vedlejší účastnice Ing. Eva Mikulčáková (dále jen "vedlejší účastnice") v postavení správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a.s., sídlem Oderská 333, Praha 9 - Čakovice, IČO: 25054686 (dále jen "úpadce"). 3. Uvedený spor má původ v situaci, kdy úpadce byl historicky vlastníkem několika nemovitostí (pozemků a stavby nacházejících se v k.ú. Krč, obec Praha, dále souhrnně jen jako "dané nemovitosti"), které od něj do podílového spoluvlastnictví nabyla stěžovatelka (s podílem ve výši ideální 6/10) ještě s třetí osobou na základě kupní smlouvy ze dne 6. prosince 1999. Následně byl na majetek úpadce dne 3. dubna 2001 prohlášen konkurs, který je veden před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 K 66/2000. Dané nemovitosti byly vedlejší účastnicí zapsány do soupisu konkursní podstaty postupem dle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen "ZKV"), a to jako věci, které zajišťovaly několikero pohledávek vůči úpadci (jakožto osobnímu dlužníku) zajištěných věřitelů s právem na oddělené uspokojení (jejichž pohledávky byly buď zjištěny na přezkumném jednání, nebo byly určeny rozsudkem soudu). Stěžovatelka - mimo jiné - dlouhodobě prosazuje právní názor, že v průběhu konkursního řízení zanikl důvod, pro který mohly být po právu dané nemovitosti zapsány do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a dvěma vylučovacími žalobami se domáhala jejich vyloučení (resp. vyloučení jejího ideálního spoluvlastnického podílu na nich). Obě stěžovatelčiny vylučovací žaloby podané dle § 19 ZKV však byly obecnými soudy pravomocně zamítnuty, z toho první žaloba pro nedůvodnost a druhá pro opožděnost. 4. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "soud prvního stupně") shora uvedeným napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 9,919 mil. Kč s určeným úrokem z prodlení (bod I. výroku), dále uložil stěžovatelce dané nemovitosti vyklidit a předat vedlejší účastnici v určené lhůtě (bod II. výroku), dále zamítl žalobu v rozsahu části žalovaného úroku z prodlení (bod III. výroku) a nakonec nákladovými výroky uložil stěžovatelce jednak povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (bod IV. výroku) a jednak zaplatit státu soudní poplatek (bod V. výroku). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") shora uvedeným napadeným rozsudkem (ve znění doplňujícího rozsudku) rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku ohledně částky 640 tis. Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (první výrok); změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že se žaloba zamítá co do specifikované části původně přiznaného příslušenství (druhý výrok); potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. vyhovujícího výroku co do částek 9,279 mil. Kč s příslušenstvím a 992 tis. Kč s příslušenstvím a bodech II. a V. výroku zakládajících povinnosti stěžovatelky dané nemovitosti po jejich vyklizení předat vedlejší účastnici a zaplatit českému státu soudní poplatek (třetí výrok). Dále odvolací soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok). Pro účely základní rekapitulace lze shrnout, že oba obecné soudy předně dospěly k právnímu závěru, že dané nemovitosti jsou i nadále zapsány v soupisu konkursní podstaty úpadce, neboť vylučovací žaloby byly pravomocně zamítnuty a nemovitosti nebyly z konkursní podstaty úpadce žádným způsobem vyloučeny. Vedlejší účastnice je proto jedinou osobou oprávněnou dané nemovitosti držet, užívat, požívat plody a užitky, byť úpadce nemusí být jejich vlastníkem. Dle obecných soudů nedala vedlejší účastnice stěžovatelce jakýkoli souhlas s užíváním daných nemovitostí, k jejich vydání ji naopak písemně vyzvala a stěžovatelka je tak povinna nemovitosti vyklidit a odevzdat je vedlejší účastnici. Přitom v rámci řízení o projednávané žalobě vedlejší účastnice na vyklizení daných nemovitostí obecným soudům dle jejich názoru nepřísluší nijak posuzovat (jako případnou předběžnou otázku) důvodnost sepsání (resp. trvání sepsání) daných nemovitostí správcem do konkursní podstaty úpadce. S ohledem na tento názor pak obecné soudy po určitých korekcích v podstatném ohledu vyhověly také vedlejší účastnicí uplatněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení za žalované období od 1. ledna 2015 do 31. října 2016, jelikož se jí podařilo prokázat, že stěžovatelka dané nemovitosti v uvedeném období pronajímala třetím osobám a tak se nedovoleně obohacovala na úkor konkursní podstaty úpadce. 5. Proti třetímu a čtvrtému výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu si stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen "dovolací soud"). Jeho přípustnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci, kdy se odvolací soud při řešení několika pro rozhodnutí (dle názoru stěžovatelky) relevantních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Stěžovatelka předně argumentovala tím, že se odvolací soud správně měl zabývat důvody sepsání daných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce a zároveň vyřešit (dle jejího názoru objektivně spornou) otázku, zda dané nemovitosti jsou i nadále zahrnuty do podstaty oprávněně. Podle stěžovatelky totiž došlo po jejich zahrnutí v důsledku pozdějších právních skutečností k zániku zástavních práv, čímž byl odstraněn důvod soupisu nemovitostí do konkursní podstaty. Stěžovatelka v dovolání dovolacímu soudu k řešení předestřela ještě některé další právní otázky, které měly jednak souviset s postupem vedlejší účastnice, jež nepřijala celé stěžovatelkou poskytnuté plnění, které stěžovatelka jakožto osoba poskytující zajištění závazků úpadce (osobního dlužníka) vyplatila do konkursní podstaty a jednak s postavením a závazky stěžovatelky co by zástavního dlužníka vůči ostatním věřitelům úpadce. Stěžovatelčino dovolání v té jeho části, v níž se týkalo nákladového výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, dovolací soud odmítl jako nepřípustné ex lege ve smyslu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ve zbýv