II.ÚS 1975/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1975/22 ze dne 11. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. J., zastoupené Mgr. Kateřinou Jiráskovou, advokátkou, sídlem Za Stodolou 542, Všenory, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2022 č. j. 25 Cdo 460/2021-401 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2020 č. j. 20 Co 193/2020-379, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka dne 2. 5. 2013 při dopravní nehodě zapříčiněné řidičem vozidla pojištěného u Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, (dále jen "vedlejší účastnice" nebo "žalovaná") utrpěla jen lehké podvrtnutí krční páteře. V důsledku poranění byla stěžovatelka ošetřena v traumatologické ambulanci I. chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a stanovena diagnóza distorze páteře neboli podvrtnutí. Následně podstoupila několik operací páteře a trpěla psychickými obtížemi. Vzhledem k tomu, že dopravní nehoda byla již předmětem šetření jiného orgánu, nevznikla ve věci pochybnost, že k úrazu stěžovatelky došlo v důsledku protiprávního jednání řidiče, za něž odpovídá žalovaná. Předmětem sporu a souvisejícího dokazování se tak stala otázka rozsahu újmy na zdraví způsobené žalobkyni a zejména otázka příčinné souvislosti mezi úrazem a utrpěnou újmou. Stěžovatelka se následně po vedlejším účastníkovi žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") domáhala pojistného plnění za újmu na zdraví v celkové výši 8 321 220 Kč s příslušenstvím, její součástí byl nárok na pojistné plnění za náhradu nákladů léčení ve výši 43 300 Kč, za náhradu nákladů nadstandartní léčby ve výši 8 235Kč, náhradu cestovních nákladů 28 505 Kč. 3. Obvodní soud následně rozsudkem ze dne 26. 11. 2019 č. j. 28 C 150/2015-345 žalobu o zaplacení 8 321 220 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení 405 786 Kč (výrok II.) a státu na nákladech řízení 10 207,50 Kč (výrok III.). Obvodní soud dospěl k závěru, že nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi úrazem vzniklým při dopravní nehodě a škodou jak vyplynulo z provedených znaleckých posudků. U stěžovatelky byly zjištěny rozsáhlé degenerativní změny na páteři, které se vyvíjí po dobu několika let, jejich vznik nemohl být v důsledku dopravní nehody dne 2. 5. 2013. Duševní strádání stěžovatelky v důsledku úrazu nebylo natolik intenzivní, aby opodstatnilo nárok na tzv. jinou nemajetkovou újmu; stěžovatelce byla přiznána invalidita III. stupně pro onemocnění páteře, v soudním řízení bylo prokázáno, že nepříznivý zdravotní stav zapříčinily změny obecného charakteru a původu trvající již po několik let. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem k odvolání stěžovatelky potvrdil rozsudek obvodního soudu ve věci samé ohledně 8 321 220 Kč s přísl. (výrok I.) a změnil napadený rozsudek tak, že žalované vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovatelce 5 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 2 400 Kč ode dne následujícího po doručení žaloby tj. 12. 8. 2015 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), co do nákladů řízení před oběma soudy uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici řízení 160 684 Kč k rukám jejího právního zástupce a ve zbytku jí náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.), dále stěžovatelce uložil zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 207,50 Kč. 5. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu o tom, že nárok stěžovatelky je z podstatné části nedůvodným. Stěžovatelce přiznal nárok na bolestné za uvedený úraz, který uplatnila ve výši 2 400 Kč s ohledem na změnu cenových relací a vyhlášky městský soud navýšil finanční ohodnocení zdravotního poškození na částku 5 000 Kč (§ 7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. 120 Kč za bod). U určení výše tzv. bolestného je rozhodná povaha zranění a skutečnost, že léčba stěžovatelky probíhala bez hospitalizace a bolestivost trvá cca 5 týdnů. V posuzované věci neshledal příčinnou souvislost mezi úrazem a následnými zdravotními potížemi stěžovatelky, následné zdravotní potíže, operace, invalidizace, změna životního stylu, které vedly k jejím depresím a neurotickým dekompenzacím. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení městský soud vzal v úvahu nepříznivou příjmovou situaci stěžovatelky, ale nepovažoval za spravedlivé, aby stěžovatelku úplně zbavil povinnosti k náhradě nákladů řízení vedlejší účastnice, jejíž výše vychází ze zjevně přemrštěného žalobního nároku. Městský soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu ve vztahu 2/3 výše zjištěné náhrady nákladů řízení před oběma soudy a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit 160 684 Kč k rukám právního zástupce vedlejší účastnice. 6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky dle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť je neshledal přípustným dle § 237 občanského soudního řádu. Stěžovatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení, ale jednalo se o námitky proti hodnocení důkazů, které spadají do rámce skutkových zjištění a tyto dovolacímu přezkumu nepodléhají. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti shodně jako v uplatněných opravných prostředcích tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva tím, že jen mechanicky převzaly závěry znaleckého posudku doc. MUDr. Evžena Hrnčíře CSc., MBA a revizního znaleckého posudku MUDr. Jaroslava Elise, aniž by je hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a vyvozené závěry řádně odůvodnily. Obvodní soud nevzal v úvahu znalecký posudek doc. MUDr. Jaroslava Strnada, CSc., který předložila stěžovatelka, protože byl v rozporu se znaleckým posudkem doc. MUDr. Evžena Hrnčíře CSc., MBA a nařídil revizní znalecký posudek MUDr. Jaroslava Elise, přestože nebyly splněny zákonné podmínky. Obvodní soud pochybil tím, že nevzal v úvahu stěžovatelkou předložené psychiatrické a psychologické posudky MUDr. Luboše Zdrůbka a PhDr. Zory Jančuškové, z důvodu, že je posoudil jako nevyužitelné v projednávané věci a váží se k vyvrácenému předpokladu, že úraz způsobil její následné zdravotní potíže. Obecné soudy zcela opomenuly judikaturou dovozený závěr, že na nepříznivém zdravotním stavu člověka se podílí také určitá predispozice, např. degenerativní změny na páteři, není pro hodnocení odpovědnosti za újmu vzniklou v důsledku úrazu určující a odpovědnost za újmu nelze bez dalšího vyloučit. Městský soud ani Nejvyšší soud vady předchozího rozhodnutí nenapravily, neposoudily otázku příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a současnými zdravotními obtížemi stěžovatelky, své závěry nedostatečně zdůvodnily, čímž způsobily nepřezkoumatelnost svých rozhodnutí. 8. Obecné soudy se nedostatečně zabývaly návrhem stěžovatelky, aby vedlejší účastnici nebyly přiznány náklady řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele a nevzaly v úvahu její snahu o vyřešení věci mimosoudní cestou. Stěžovatelka vedlejší účastnici v dobré víře poskytla podklady a vyzvala ji k dobrovolnému plnění, ale k žádné dohodě nedošlo, proto se obrátila s žalobou na soud. Uloženou povinností nahradit vedlejší účastnici náklady řízení stěžovatelku zatížily neúnosným břemenem. Stěžovatelka poukázala na svoji sociální situaci poživatelky invalidního důchodu III. stupně a naopak na majetkové poměry vedlejší účastnice. Tvrdila, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jejího práva vlastnit majetek. Stěžovatelka dále poukazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ve věci náhrady za újmu na zdraví. 9. Stěžovatelka, s ohledem na vady dokazování v předchozím řízení (odborná nezpůsobilost znalce, nevypořádání se s námitkou podjatosti, revizní znalecký posudek, opomenutí ostatních znaleckých posudků, absence odůvodnění rozhodnutí, nesprávné zhodnocení příčinné souvislosti), navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"