II.ÚS 2012/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2012/24 ze dne 31. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., advokátky, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2024 č. j. 25 Cdo 27/2023-203, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2022 č. j. 68 Co 400/2021-142 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. července 2021 č. j. 10 C 67/2021-97, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Allianz pojišťovny, a. s., sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") byla mimo jiné zamítnuta žaloba stěžovatelky, jíž se domáhala zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 150 Kč (výrok V.). V uvedeném řízení obvodní soud rozhodoval o žalobě, kterou se (ve zkratce) žalobci včetně stěžovatelky domáhali na vedlejší účastnici zaplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku zranění manžela stěžovatelky (v řízení rovněž v postavení žalobce), ke kterému došlo při dopravní nehodě, při níž byl manžel stěžovatelky sražen na přechodu pro chodce, a to v době, kdy byl na cestě do porodnice za stěžovatelkou, která se chystala k porodu. Porod stihl na poslední chvíli, měl silné bolesti a trpěl silnou nevolností. Z důvodu přetrvávajících bolestí nebyla následná péče o stěžovatelku a novorozené děti (dvojčata) bezproblémová. 3. Obvodní soud dospěl po projednání věci k závěru o částečné oprávněnosti nároku manžela stěžovatelky, avšak žalobu stěžovatelky důvodnou neshledal s odůvodněním, že po vedlejší účastnici (žalované) jako odpovědnostním pojistiteli škůdce se lze domáhat jen nároků taxativně vymezených v § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž podle § 2894 odst. 2, věty první, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se nemajetková újma odčiňuje jen tehdy, je-li to ujednáno nebo stanoví-li to zvláštní zákon. Obvodní soud zdůraznil, že při předmětné dopravní nehodě utrpěl újmu na zdraví pouze manžel stěžovatelky a že osobám blízkým jako sekundárním obětem by vznikl podle § 2959 občanského zákoníku nárok na peněžitou náhradu, vyvažující jejich duševní útrapy, pouze tehdy, došlo-li by při nehodě k jeho usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví, což se v posuzované věci nestalo. 4. K odvolání stěžovatelky (vedle dalších žalobců) Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shora označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku ohledně stěžovatelky potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí jej změnil tak, že výše náhrady činí 225 Kč (výrok I.). Stěžovatelce byla dále uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení 120 Kč (výrok III.). Městský soud stěžovatelce nepřisvědčil v jejím tvrzení, že nastalá situace je osobním neštěstím ve smyslu § 2971 občanského zákoníku a že tak měla být odčiněna nemajetková újma podle § 82 občanského zákoníku. 5. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud napadeným rozsudkem podle § 243d písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítl (výrok I.) a rozhodl, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolání stěžovatelky shledal přípustným pro řešení otázky, která dosud nebyla Nejvyšším soudem za daných skutkových okolností vyřešena, a to zda zvláštní okolnosti ve smyslu § 2971 občanského zákoníku spočívají na straně poškozených. Mimo jiné zdůraznil, že v posuzované věci je zvláštní okolností, za níž škůdce způsobil újmu, to, že k ní došlo po cestě otce k porodu jeho dětí, tedy v očekávání v rodinném životě ojedinělé radostné události, do níž negativně dopravní nehoda zasáhla. Podotkl však, že tyto okolnosti nastaly zcela nezávisle na jednání škůdce, a proto je nelze považovat za srovnatelné s demonstrativně uvedenými příklady v § 2971 občanského zákoníku. Ač Nejvyšší soud nezpochybnil, že okolnosti případu negativně ovlivnily prožívání porodu stěžovatelkou, dospěl k závěru, že skutečnost, že v důsledku nich neprožívala stěžovatelka porod tak, jak si představovala, nejen že není natolik závažná, aby se alespoň přiblížila intenzitě, kterou zákon (§ 2971 občanského zákoníku) se zvláštními okolnostmi, za nichž škůdce újmu způsobil, spojuje, ale především nastala až po škodní události, a proto je jejím důsledkem a nikoli okolností, za níž škůdce újmu způsobil. Rovněž to, že po porodu byla stěžovatelka další tři týdny spolu s novorozenci hospitalizována a manžel jí při návštěvách nemohl, vzhledem ke zranění, pomáhat s dětmi tak, jak si oba představovali, nepovažoval Nejvyšší soud za okolnost, za níž došlo ke vzniku újmy, ale za její důsledek s tím, že ji nelze při posuzování existence zvláštních okolností zohledňovat. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uvádí, že problematickým místem § 2971 občanského zákoníku je neurčitý právní pojem "zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem". Za nepřesný označuje výklad Nejvyššího soudu, podle kterého bylo zhoršené prožívání porodu důsledkem, a nikoli okolností, za které se událost stala. Podle jejího mínění samotnou zvláštní okolností byl začínající porod, přičemž nemajetková újma v podobě jejího negativního prožívání byla způsobena právě v důsledku škodné události, jinými slovy okolnost porodu je třeba považovat za významnou zvláštní okolnost, za které k nehodě došlo. Tvrdí, že ačkoli její manžel byl u porodu přítomen, tento okamžik prožila nikoli s jeho řádnou podporou, ale s obavami o něj, a celá tato událost v její rodině byla způsobenou dopravní nehodou velmi negativně ovlivněna. Vlivem škodní události byl její porod narušen a očekávané pozitivní okamžiky spojené s porodem nenávratně ztraceny. Je přesvědčena, že tím, že soudy ke zvláštním okolnostem ve smyslu § 2971 občanského zákoníku na její straně nepřihlédly, došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv. 7. Stěžovatelka se dále domnívá, že ve věci lze dovodit příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem její újmy. Má za to, že nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nedbalostním jednáním škůdce, který srazil jejího manžela, a její újmou jako sekundární oběti. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 14/24 (pozn. rozhodnutí Ústavního soud jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) s tím, že došlo k zásahu do jejího soukromého a rodinného života, což by mělo být podle ní odškodněno podle § 2971 občanského zákoníku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání před