II.ÚS 2019/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2019/25 ze dne 3. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky O. H., zastoupené Mgr. Janou Carbolovou, advokátkou, sídlem Gorkého 502, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 270/2024-1382 ze dne 17. března 2025 a rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 42 P 303/2019-1101, 12 P a Nc 431/2023 ze dne 19. července 2024 ve znění opravného usnesení č. j. 42 P 303/2019-1116, 12 P a Nc 431/2023 ze dne 12. září 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a J. B. a nezletilých A. B. a D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení shora označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva nezletilých vedlejších účastníků zaručená v čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte a čl. 10 odst. 2 Listiny. 2. Vedlejší účastník (otec) se domáhal nahrazení souhlasu stěžovatelky (matky) s docházkou nezletilých vedlejších účastníků (děti, nyní ve věku 4 a 7 let) do jím navržené mateřské školy ZŠ a MŠ V. Matka navrhovala nahrazení souhlasu otce s docházkou dětí do mateřské školy MŠ K. Současně probíhalo řízení o změnu péče o děti. 3. Rodiče měli od roku 2022 děti v asymetrické střídavé péči ve prospěch matky. Od března 2024 byl nad péčí o děti stanoven soudní dohled. Matce byly uloženy pokuty za neumožnění styku otce s dětmi. V červenci 2024 svěřil Okresní soud v Kladně děti do péče otce, matce určil styk a výroky o péči a styku stanovil předběžně vykonatelnými. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem nahradil souhlas matky s návštěvou dětí do ZŠ a MŠ V. od školního roku 2024/2025 (výroky I a II). Výroky I a II stanovil předběžně vykonatelnými (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). Soud uzavřel, že je v zájmu dětí navštěvovat mateřskou školu v místě bydliště otce, a to jak proto, že znají učitelky i budoucí spolužáky, tak i proto, že soud svěřil děti do péče otce a výroky o péči stanovil předběžně vykonatelnými. Dodal, že matka rozhodnutí soudu o péči nerespektuje a svým jednáním děti stresuje. 5. Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek okresního soudu s tím, že výroky I a II rozsudku okresního soudu jsou vykonatelné doručením (výrok I). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 6. Krajský soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, jakož i skutkového stavu zjištěného v řízení o péči o děti vedeném pod sp. zn. 32 Co 269/2024. Zjištěný skutkový stav považoval za dostatečný a dokazování o důkazy navrhované matkou nedoplňoval. Zopakoval, že mezi rodiči je špatná komunikace, rodiče mají odlišné názory na výkon osobní péče o děti, výchovu a zajišťování obvyklých potřeb dětí. Shrnul, že od poloviny září 2024 v návaznosti na svěření dětí do péče otce došlo ke stabilizaci předškolního vzdělávání dětí. Při volbě předškolního zařízení přihlédl k dosavadní problematické historii rodiny, kvalitě a přístupu každého z rodičů k péči a výchově dětí a celkové předvídatelnosti. K péči matky uvedl, že zanedbávala potřeby dcery včetně socializace a logopedické péče a u syna neřešila počínající výchovné problémy. Bezpečí, všestranný rozvoj a podmínky pro vzdělávání je schopen lépe a spolehlivěji zajistit otec, matka naopak není dostatečným garantem vzdělávání dětí. Ostatní námitky matky považoval soud za účelové nebo bez konkrétního opodstatnění. 7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy oficiálně nerozhodly o jejím návrhu na nahrazení souhlasu otce s docházkou dětí do MŠ K. - ani mu nevyhověly, ani jej nezamítly, rozhodly pouze o návrzích otce. Nesouhlasí s postupem obou soudů, že svázaly rozhodnutí o volbě školky s rozhodnutím v řízení o změnu péče, nezabývaly se zásadními kritérii stran vhodnosti navrhovaných škol, a ani neprovedly dokazování. Naopak předsudečně si vybraly, komu vyhoví, s ohledem na předchozí rozhodnutí o péči. Rozsudek okresního soudu má matka za nepřezkoumatelný, jelikož mu schází odůvodnění. Provedené důkazy sice soud shrnuje, ale podrobněji a logicky nevyhodnocuje, a není ani zřejmé, jak ke svým závěrům soud došel. Ani jeden z obecných soudů matce neumožnil reálnou obranu proti argumentům otce, nevyžádal-li si zprávu ze školky v K. o zkušenostech s rodiči. Argumentaci okresního soudu k předběžné vykonatelnosti výroků I a II považuje matka za naprosto nedostatečnou, která se navíc míjí s obsahem rozsudku - tedy o volbě školy, a ne o péči. Zásah do jejího práva na spravedlivý proces spatřuje i v tom, že okresní soud neposuzoval situaci k datu vyhlášení rozsudku o péči, a matce vytkl, že nerespektuje předběžnou vykonatelnost rozsudku o péči. Soudní ochranu ji neposkytl ani krajský soud, který se s výše uvedenou argumentací matky neztotožnil, či vůbec nevypořádal. Rozsudek krajského soudu je rovněž nepřezkoumatelný vzhledem k rozporům v rozhodnutí týkajícím se vzdálenosti navrhovaných škol od bydliště obou rodičů (když otec v místě jím navrhované školky nežije). Matka konečně namítá, že soudy zanedbaly její právo na spolurozhodování o výchově dětí a na respektování jejího náhledu na směřování nezletilých. Umístění dětí do vzdálenější mateřské školy také negativně ovlivňuje možnost matky podílet se více na procesu vzdělávání dětí, na mimoškolních aktivitách dětí a spolupráci se školkou. Vzhledem ke změně školky nemohou děti své vztahy s přáteli a učitelkami z dosavadní školky dále rozvíjet, oba soudy tak porušily právo dětí na ochranu soukromí a rozhodly v rozporu s jejich nejlepším zájmem. Názor dětí a preferenci konkrétní školky žádný ze soudů - ani prostřednictvím opatrovníka - nezjišťoval. 8. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny. 9. K matčině tvrzení o porušení základních práv obou dětí Ústavní soud dodává, že stěžovatelka podává stížnost jen svým jménem. Děti mají v řízení postavení jen vedlejších účastníků. S ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině Ústavní soud ale de facto rozhoduje o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 515/21 ze dne 30. března 2021, bod 9). Z hlediska rozhodování o ústavní stížnosti v těchto případech je tedy nerozhodné, zda je stěžovatelem samo dítě nebo jeden z rodičů. V obou případech bude Ústavní soud zkoumat, co je v nejlepším zájmu dítěte. 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování v rodinněprávních věcech. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421]. 11. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. července 2020 (N 157/101 SbNU 98)]. Při rozhodování o významné záležitosti dítěte, jakou je volba vzdělání dítěte, tak budou základními kritérii při nahrazování souhlasu jednoho rodiče jedinečné potřeby dítěte, jeho vlohy a vlastnosti, k jejichž uspokojování a rozvoji vzdělávací zařízení nabízí své možnosti a zdroje. Stejně tak hraje roli schopnost rodičů pomoci dítěti s domácí přípravou, míra zapojení rodiče do programu vzdělávání a dopad na stabilitu dítěte, sociální prostředí a zachování vztahů (uvnitř rodiny i vně) (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2234/24 ze dne 18. září 2024, bod 16). 12. Rozhodování o nahrazení souhlasu jednoho z rodičů ve významných záležitostech, které se dítěte týkají, je pojmově spojeno se zásahem do práv a povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti. Jde však o zásah, který je stanoven zákonem a má legitimní cíl. Je tedy očekávatelné, že nahrazením souhlasu matky soud omezí její možnost rozhodovat o výchově a směřování dětí, nejsou-li schopni rodiče dospět sami k dohodě. 13. Lze přisvědčit matce, že odůvodnění