II.ÚS 2029/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2029/22 ze dne 26. 6. 2023 N 99/118 SbNU 243 Moderace odměny soudního exekutora   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, se sídlem Evropská 663/132, Praha 6, právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoblem, advokátem, se sídlem Purkyňova 3032/15, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. května 2022 č. j. 75 EXE 188/2020-125, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení a 1) F. H. a 2) D. K. jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. května 2022 č. j. 75 EXE 188/2020-125 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. května 2022 č. j. 75 EXE 188/2020-125 se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí obecného soudu. Stěžovatel tvrdí, že okresní soud svým postupem porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z napadeného usnesení Okresního soudu Plzeň-město, jakož i z vyžádaných spisů vedených u stěžovatele pod sp. zn. 067 EX 80/20 a u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 75 EXE 188/2020 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Na základě pověření Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 2. 2020 č. j. 75 EXE 188/2020-20 stěžovatel jako soudní exekutor vedl proti vedlejšímu účastníkovi 2) jako povinnému exekuci k vymožení pohledávky vedlejšího účastníka 1) jako oprávněného, a to na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 2. 2003 č. j. 17 Nc 6/2003-22 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 3. 2005 č. j. P 190/2003-103. V exekuci stěžovatel vymáhal pohledávku ve výši 144 000 Kč na dlužném výživném a rovněž povinnost povinného hradit běžné výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Vedle toho vymáhal povinnost uhradit oprávněnému náklady a soudnímu exekutorovi (tj. stěžovateli) náklady exekuce. 3. Stěžovatel dne 3. 3. 2020 vydal výzvu ke splnění vymáhané povinnosti podle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Dne 4. 3. 2020 vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 80/20-22. Stěžovatel doručil tyto dokumenty společně s exekučními příkazy a vyrozuměním o zahájení exekuce povinnému [vedlejšímu účastníkovi 2)] dne 5. 3. 2022 do datové schránky. Povinný uhradil dílčími platbami přímo oprávněnému v období od 19. 3. 2020 do 9. 8. 2021 celkem 220 000 Kč. Dlužné výživné i běžné výživné od 1. 1. 2020 do 31. 7. 2021 tak povinný uhradil. Stěžovatel proto dne 6. 4. 2022 vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 80/20-126, kterým rozhodl o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 3. 2022 č. j. 067 EX 80/20-122 (výrok I), o nákladech exekuce ve výši 37 510 Kč včetně DPH (výrok II) a o nákladech oprávněného ve výši 14 120,70 Kč (výrok III). 4. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal povinný včasné námitky. Stěžovatel námitkám nevyhověl, a proto je předložil k rozhodnutí exekučnímu soudu. Okresní soud Plzeň-město jako soud exekuční nyní napadeným usnesením ze dne 5. 5. 2022 č. j. 75 EXE 188/2020-125 rozhodl tak, že nově vyčíslil odměnu soudního exekutora na částku 10 890 Kč vč. DPH. Exekuční soud stanovil základ pro výpočet odměny exekutora, tj. vymoženou částku shodně jako stěžovatel na částku 220 000 Kč. Exekuční soud potvrdil, že povinný plnil pod tíhou exekuce. Uvedl, že podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "ET") náleží stěžovateli odměna ve výši 15 % z vymožené částky. Uvedl však, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu je třeba sazbu odměny snížit s přihlédnutím k faktické namáhavosti provádění exekuce. Za spravedlivou odměnu považoval exekuční soud odměnu ve výši 5 % z vymožené částky. II. Argumentace účastníků 5. Stěžovatel má za to, že exekuční soud svým rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví. Stěžovatel předesílá, že si je vědom zdrženlivosti Ústavního soudu při přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Má však za to, že napadené rozhodnutí exekučního soudu je svévolné a současně v jednoznačném rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Uvádí, že zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále též jen "EŘ") ani exekutorský tarif či jiný právní předpis nepřipouští moderaci odměny exekutora podle uvážení exekučního soudu. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které v případě, kdy povinný plní v exekuci po uplynutí třicetidenní lhůty k dobrovolnému plnění podle § 46 odst. 6 EŘ nebo jen na vymáhanou částku, nelze jakkoliv snižovat, či dokonce nepřiznat odměnu soudního exekutora. Exekuční soud však toto nerespektoval a snížil odměnu stěžovatele z 15 % na 5 %, navíc bez přezkoumatelného odůvodnění. Stěžovatel připomněl, že odměna soudního exekutora za provedenou exekuci pokrývá nikoli pouze náklady konkrétní exekuce, ale také náklady chodu exekutorského úřadu jako celku. Přirovnal odměnu soudního exekutora (ve smyslu toho, jak se vypočítává) k soudnímu poplatku, který je také určen stanovenou sazbou podle žalovaného plnění. 6. Okresní soud Plzeň-město ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že neprovedl "druhotné" snížení odměny, jak uvádí stěžovatel, ale pouze jediné snížení. Odměnu vypočtenou jako 5 % z vymožené částky považuje exekuční soud za přiměřenou z toho důvodu, že povinný zasílal platby přímo oprávněnému a úkony stěžovatele spočívaly v lustraci majetku a drobných administrativních úkonech (vedle vydání exekučního příkazu na srážky ze mzdy). 7. Vedlejší účastníci se k zaslané ústavní stížnosti nevyjádřili. 8. Ústavní soud zaslal stěžovateli vyjádření Okresního soudu Plzeň-město k replice. Stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s tvrzením exekučního soudu, že provádění exekuce tzv. administrativními úkony a úkony spočívajícími ve vedení spisu by bylo snadnější než v exekucích, kde povinný "nemá postižitelný majetek", ale soudnímu exekutorovi se přesto podaří vymožené plnění získat. Stěžovatel připomněl, že exekuce je primárně prováděna úkony tzv. "od stolu", na základě součinnosti. Podle stěžovatele se navíc nejednalo o nenáročnou exekuci, jak naznačuje exekuční soud. Exekuční soud v rámci své moderace výše odměny stěžovatele absolutně nezohlednil průběh exekuce. Stěžovatel vymáhal dlužné a běžné výživné, exekuce probíhala více než 2 roky, povinný svůj majetek skrýval a podával různá procesní podání (např. návrh na zastavení exekuce, námitky), která průběh exekuce ztěžovala. 9. Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal od Okresního soudu Plzeň-město soudní spis sp. zn. 75 EXE 188/2020, jehož součástí byl i spis soudního exekutora sp. zn. 067 EX 80/20. Z obou spisů Ústavní soud ověřil skutečnosti o průběhu exekuce tvrzené stěžovatelem v jeho návrhu, které vyplývají i z napadeného usnesení a zřejmě nejsou mezi účastníky sporné. Nad rámec již uvedeného z obou spisů vyplývá, že stěžovatel vydal ve věci dva exekuční příkazy, a to exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy č. j. 067 EX 80/20-16 a exekuční příkaz k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění č. j. 067 EX 80/20-17, oba ze dne ze dne 17. 2. 2020. Vedlejší účastník 2) navrhl dne 8. 3. 2020 částečné zastavení exekuce z důvodu promlčení. Tento návrh exekuční soud svým usnesením ze dne 20. 12. 2020 č. j. 75 EXE 188/2020-71 zamítl. Stěžovatel dále vydal ve věci usnesení ze dne 27. 5. 2021 č. j. 067 EX 80/20-86, kterým částečně zastavil exekuci v rozsahu pozastavení řidičského oprávnění, neboť oprávněný s tímto postupem souhlasil. Následně stěžovatel usnesením ze dne 16. 8. 2021 č. j. 067 EX 80/20-101 částečně zastavil exekuci pro běžné výživné od 1. 8. 2021 do budoucna, a to na návrh oprávněného. Ostatní relevantní skutečnosti jsou již shrnuty v první části tohoto nálezu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost podal včas oprávněný stěžovatel a Ústavní soud je