II.ÚS 2035/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2035/25 ze dne 11. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. K., zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem, sídlem Sokolovská 438/45, Praha 8, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025 č. j. 100 Co 33/2025-543 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 10. 2024 č. j. 42 P 86/2024-249, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a 1) M. K., zastoupeného Mgr. Jurajem Koprdou, advokátem, sídlem Konopišťská 1153/6, Praha 10, a nezletilých 2) T. K. a 3) M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Okresní soud v Kladně ("okresní soud") svěřil nezletilou T. a nezletilého M. pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do rovnoměrné střídavé péče rodičů a stanovil její harmonogram (týdenní střídání). Otci uložil povinnost s účinností od 1. 2. 2024 i s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé T. částkou 12 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého M. částkou 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Matce uložil povinnost s účinností od 1. 2. 2024 i s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé T. částkou 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého M. částkou 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Současně rozhodl o dlužném výživném otce i matky (výroky I a II). Okresní soud dále zamítl návrh otce na předběžnou vykonatelnost výroku o úpravě poměrů nezletilých pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství (výrok III). 3. K odvolání stěžovatelky a otce ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze ("krajský soud"), který rozhodnutí okresního soudu změnil ve výrocích týkajících se péče. Zachoval přitom režim rovnoměrné střídavé péče, ale zkrátil intervaly pobytu u každého z rodičů. Krajský soud dále rozhodl o režimu péče v době prázdnin a státních svátků. Krajský soud též detailně upravil vyživovací povinnost rodičů. Vzhledem ke stížnostní argumentaci, směřující k otázkám péče, Ústavní soud nepovažuje za nutné úpravu vyživovací povinnosti stanovenou krajským soudem obsáhle rekapitulovat. Postačí uvést, že vyživovací povinnost otce byla ve srovnání s úpravou založenou prvostupňovým rozhodnutím zvýšena a vyživovací povinnost stěžovatelky byla (v souhrnu) snížena. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka s rozhodnutími okresního a krajského soudu nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení, přičemž se dovolává porušení svých shora uvedených základních práv. Nesouhlasí s nastaveným režimem střídavé péče. Okresnímu soudu vytýká, že "v řízení nespravedlivě stranil otci, provedené důkazy selektivně vybíral a hodnotil pouze v jeho prospěch, vůči stěžovatelce zaujal nedůvodně negativní postoj a nepřihlížel vůbec k jejím tvrzením o významu zachování širokého kontaktu nezletilých s nijako primární pečující osobou a o významu narušení těchto vazeb i z psychologického hlediska." Stěžovatelka má za to, že se soudy dopustily řady pochybení v hodnocení skutkového stavu (např. nesprávná intepretace vztahu dětí k otci, nebo nezohlednění stěžovatelčiných tvrzení o nedostatcích v péči otce). Soudům dále vytýká, že rezignovaly na přímé zjištění přání nezletilé. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud vyžádal spis a vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení. 6. Okresní soud zaslal Ústavnímu soud spis, nicméně k věci se přes výzvu nevyjádřil. 7. Krajský soud uvedl, že děti svěřil do rovnoměrné střídavé péče, neboť ve věci neshledal žádnou překážku, která by tomu bránila. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Vedlejší účastník řízení označil stěžovatelčin návrh za nedůvodný. Uvedl, že je pouze vyjádřením nesouhlasu stěžovatelky s právními závěry krajského soudu ohledně úpravy střídavé péče o nezletilé, kterou stěžovatelka kategoricky od samého počátku řízení odmítala a nadále odmítá. Vedlejší účastník doplnil, že namítá-li nyní stěžovatelka podjatost soudů či OSPOD, nic jí nebránilo, aby takovou námitku vznesla již dříve, což však neučinila. Její argumentaci proto považuje za ryze účelovou. 9. Stěžovatelka v replice mj. vyjádřila přesvědčení, že zpráva OSPOD zásadně dezinterpretuje průběhu pohovoru s nezletilými a nemůže nahradit autentické vyjádření názoru nezletilých u soudu. Opětovně upozornila na opomenuté důkazy (např. zpráva OSPOD, z níž vyplývá přání nezletilé trávit více času se stěžovatelkou, nebo odbornou psychologickou zprávu doporučující šetrný a pozvolný přístup, nikoliv radikální změny v režimu péče). V doplnění repliky stěžovatelka zmínila např. manipulativní a konfliktní chování otce. Upřesnila, že se proti - z jejího pohledu - neobjektivnímu postupu OSPOD a okresního soudu bránila odvoláním. Stěžovatelka předložila výčet konkrétních situací a událostí, jimiž dokládá nedostatky ve výkonu péče ze strany otce. IV. Splnění podmínek řízení 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky ochrany svých práv. V. Věcné posouzení 11. Ústavní soud přistupuje k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech zdrženlivě. Obecné soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci (srov. usnesení ze dne 18. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 299/25, bod 12). Do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje Ústavní soud pouze v extrémních případech. Na rozdíl od stěžovatelky však Ústavní soud nehodnotí úpravu péče nastavenou obecnými soudy jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Krajský soud ve shodě s okresním soudem dostatečně vyložily důvody, které je vedly k závěru, že rovnoměrná střídavá péče v současnosti nejlépe odpovídá aktuálním potřebám a zájmům nezletilých. 12. Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou rozhodnutí odůvodněna způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Soudy hodnotily všechny zjištěné skutečnosti i nejlepší zájem nezletilých způsobem, jemuž není co vytknout. Vycházely přitom z premisy, jež tvoří ustálenou součást judikatury Ústavního soudu, že naplňují-li rodiče kritéria rozhodování o péči o nezletilé v zásadě stejnou měrou, je v zájmu dítěte, aby bylo v péči obou rodičů. Krajský soud považoval shodně jako okresní soud za prokázané, že oba rodiče mají opravdový zájem o nezletilé pečovat v co nejširší možné míře, oba mají vybudované pro nezletilé vhodné zázemí a oba jsou jednoznačně schopni pokrýt veškeré materiální i nemateriální a emoční potřeby nezletilých (srov. rozsudek krajského soudu, bod 18). Soudy též dostatečně vysvětlily, proč přistoupily k rozšíření péče z modelu asymetrického k symetrickému (tamtéž, bod 22). Jejich úvahy považuje Ústavní soud za přiléhavé a neshledává v nich cokoliv, co by odůvodnilo jeho kasační zásah. 13. Soudy vzaly v potaz, že děti mají k otci vybudovaný silný citový vztah. V řízení nebyly prokázány žádné zásadní okolnosti, které by otce v péči o děti limitovaly (srov. rozsudek krajského soudu, bod 9). Tento závěr ostatně odpovídá i stanovisku opatrovníka nezletilých, který ve svém vyjádření k odvolání rodičů uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně v otázce péče považuje za rozhodnutí správné, neboť v průběhu řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, pro které by měl být otec závadovým nebo nedostatečným pečovatelem. Tvrzení matky, že děti u matky pláčou a stěžují si na to, že otec se jim nevěnuje a tráví všechen čas na mobilním telefonu, označil za účelová, neboť při pohovoru s dětmi nabyl přesvědčení, že děti mají k otci vřelý vztah (tamtéž, bod 6). 14. Soudy dostatečně zajistily rovněž participační práva nezletilých. Jejich stanoviska, zejména pak přání nezletilé dcery, hodnotily kriticky a zasadily je do širšího kontextu, v čemž ovšem nelze spatřovat protiústavnost. Vytýká-li stěžovatelka soudům, že nezjistily přání nezletilých př