II.ÚS 204/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 204/21 ze dne 9. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu Ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2020, č. j. 6 As 316/2020-15, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Návrhem označeným jako ústavní stížnost napadl stěžovatel shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu. V uvedeném podání stěžovatel nepředkládá žádnou argumentaci ani jiná tvrzení, pouze uvádí, že: "Tímto využívám svého základního i zákonného práva a ve velké časové tísni s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad ČAK objektivně důvodně ustanoveným advokátem v zájmu právní jistoty a opatrnosti podávám ústavní stížnost". Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že v mnoha dalších ústavních stížnostech, které stěžovatel k Ústavnímu soudu podal, volí tento postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, opakovaně (např. ve věcech vedených pod sp. zn. XXXXXXXX), ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a také o tom, že Ústavní soud advokáta k řízení o ústavní stížnosti neustanovuje, přičemž pokud si advokáta stěžovatel nemůže dovolit, může se obrátit na Českou advokátní komoru. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. března 2021 Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu