II.ÚS 2052/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2052/25 ze dne 15. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Veroniky Křesťanové a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jaroslava Brože MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2025 sp. zn. 14 Cmo 365/2024, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, 2) obchodní společnosti MR COMMUNICATIONS, s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, 3) Hany Písaříkové, 4) Ing. Jiřího Písaříka, 5) obchodní společnosti Bohemia Energy Holding B. V., sídlem Prins Bernardplein 200, 1097JB Amsterdam, Nizozemské království, 6) obchodní společnosti Amper Market, a. s. v likvidaci, sídlem Školská 689/20, Praha 1 - Nové Město, 7) obchodní společnosti Turpin Holding s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, 8) obchodní společnosti BE Servisní s. r. o., sídlem Školská 689/20, Praha 1 - Nové Město, 9) obchodní společnosti LUCINDA Solution s. r. o., sídlem Primátorská 296/38, Praha 8 - Libeň, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel (resp. původně v záhlaví uvedený dlužník, dále jen "dlužník") se jako žalobce žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") dne 23. 7. 2014 domáhal určení, že je společníkem vedlejší účastnice 1) ve výši 10% podílu na vedlejší účastnici 1) jako žalované 1). 3. Usnesením ze dne 9. 12. 2019 č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-A-21 městský soud jako insolvenční soud rozhodl o úpadku v záhlaví uvedeného dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčním správcem stěžovatele. Usnesením ze dne 14. 9. 2020 č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-B-304 insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurz. V řízení vedeném pod sp. zn. 73 Cm 218/2014 proto dále jako žalobce vystupuje insolvenční správce dlužníka. 4. Městský soud usnesením ze dne 31. 10. 2024 sp. zn. 73 Cm 218/2014 rozhodl o nařízení předběžných opatření vůči vedlejším účastnicím 6) až 9) (řízení před obecnými soudy v předmětné věci probíhalo za jejich účasti), vedoucích k zamezení přeměny podle projektu ze dne 22. 10. 2024, spočívající v rozdělení vedlejší účastnice 6) formou odštěpení sloučením s vedlejší účastnicí 8). Městský soud konstatoval, že z návrhu stěžovatele a z obsahu spisu má za osvědčené, že hrozí, že prostřednictvím projektu přeměny vedlejší účastnice 6), že vedlejší účastníci 1) až 5) [v řízení před obecnými soudy vystupovali jako žalovaní 1) až 5)] mohou s majetkem vedlejší účastnice 1) disponovat tak, že jej mohou z vedlejší účastnice 1) nenávratně vyvést a že lze mít za osvědčené, že i dosud v řízení vydaná předběžná opatření jsou vedlejšími účastníky 1) až 5) porušována. Městský soud poukázal na to, že předběžným opatřením jsou ukládány povinnosti společnostem, které nejsou účastníky řízení. Jde však o společnosti ovládané vedlejší účastnicí 1) a rozsah uložených opatření proto zavazuje a blíže specifikuje povinnosti uložené vedlejší účastnici 1) předběžnými opatřeními ze dne 26. 3. 2018 a ze dne 26. 9. 2024. Městský soud dodal, že ukládané předběžné opatření je proporcionální i v tom smyslu, že na dotčené subjekty neklade nároky, které by od nich nebylo možné požadovat. Jde o společnosti ovládané vedlejší účastnicí 1), které byla opakovaně uložena povinnost, aby se zdržela dispozice s obchodním závodem či jeho částí a aby se zdržela dispozice s majetkem nad rámec běžné činnosti. Městský soud dovodil, že lze-li mít za osvědčené, že tato povinnost je účastnicí 1) porušována, lze mít i za přiměřené uložení povinnosti dotčeným osobám, aby tuto již dříve jí uloženou povinnost dodržovaly. Soud měl za osvědčené, že vedlejší účastnice 1) porušuje jí uložené povinnosti nakládat s majetkem nad rámec běžné dispozice, přičemž plánovaný projekt přeměny lze považovat za takto zakázané jednání přesahující běžnou dispozici. Soud tak nařídil předběžné opatření, a to v návaznosti na povinnosti vedlejší účastnici 1) již dříve uložené předchozími předběžnými opatřeními. 1. Proti usnesení městského soudu podali vedlejší účastníci 1) až 3) a 5) až 9) odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením změnil usnesení městského soudu tak, že návrh na nařízení předběžných opatření zamítl. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k § 76 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), připomněl, že třetí osobě lze předběžným opatřením uložit povinnost pouze tehdy, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a lze-li to po ní spravedlivě žádat. Vrchní soud dále konstatoval, že vedlejší účastnice 6) až 9) nejsou účastníky řízení o věci samé. Vedlejší účastnice 1) není jediným akcionářem vedlejší účastnice 6) ani jediným společníkem vedlejší účastnice 8), těmi jsou vedlejší účastnice 7) a 9), a vedlejší účastnice 1) nemůže ovlivnit jejich rozhodnutí o přeměně. Přitom je třeba mít na paměti, že dlužník se domáhá účasti ve vedlejší účastnici 1), nikoliv v některé z vedlejších účastnic 6) až 9). Jde o jinou situaci, než kterou vrchní soud posuzoval v usnesení ze dne 29. 8. 2024 č. j. 14 Cmo 235/2024-1143, v němž v kontextu předběžného opatření ze dne 26. 3. 2018 č. j. 14 Cmo 426/2017-363 dovodil, že tam řešená přeměna představuje zásadní zásah do struktury obchodního závodu vedlejší účastnice 1). Bylo tomu tak proto, že podle projektu přeměny mělo dojít k rozdělení formou odštěpení sloučením přímo vedlejší účastnice 1). V nyní řešené věci se vedlejší účastnice 1) přeměny neúčastní, ani o ní nerozhoduje. Navržené předběžné opatření podle vrchního soudu odporuje § 76 odst. 2 o. s. ř., a proto již jen z toho důvodu bylo namístě návrh ze dne 30. 10. 2024 zamítnout. II. Argumentace stěžovatele 2. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že důvody, pro které vrchní soud změnil usnesení městského soudu, jsou přepjatě formalistické. Vrchní soud se navíc nevypořádal s proporcionalitou potřeby ochrany zájmů [kde na jedné straně stojí oprávněné zájmy stěžovatele a na druhé straně ochrana zájmů vedlejších účastnic 6) až 9)], přičemž nepřihlédl k zásadním skutečnostem, které mají klíčový vliv na posouzení aspektu proporcionality v tomto konkrétním případě. Městský soud zejména nepřihlédl ke skutečnosti, že vedlejší účastnice 6) až 9) nejsou skutečné třetí osoby. Tyto osoby jsou totiž členy holdingu vedlejší účastnice 1), který je v konečném důsledku ovládán výlučně vedlejšími účastníky 3) a 4). Vedlejší účastnice 6) až 9) jsou tedy podrobeny jednotnému řízení jako vedlejší účastnice 1) [a jako všechny ostatní korporace v tomto holdingu]. Vedlejší účastnice 6) až 9) tedy nemají nezávislou vůli. Toto kritérium však vrchní soud ve vztahu k § 76 odst. 2 o. s. ř. nezohlednil a opomněl aplikovat teleologický výklad tohoto ustanovení. Městský soud dále nepřihlédl ke skutečnosti, že v případě holdingu jsou majetková aktiva ovládající společnosti představována právě ovládanými společnostmi a jejich aktivy bez ohledu na to, kolik úrovní holding má. Přeměnou společnosti v holdingové struktuře tak dochází ke změně struktury aktiv ovládající společnosti, tedy vedlejší účastnice 1), což je právě jednání zakázané předběžnými opatřeními ze dne 26. 3. 2018 a ze dne 26. 9. 2024. Stěžovatelem navržené předběžné opatření bylo jedinou možností, jak zachovat hodnotu podílu do rozhodnutí ve věci samé, k čemuž vrchní soud nepřihlédl, a z pouhých formalistických důvodů změnil usnesení obvodního soudu a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Vedlejší účastnice 6) až 9) podle stěžovatele nejsou třetími osobami, resp. jejich status nepřináší takové důsledky, jaké k nim v tomto případě vztáhl vrchní soud. Napadené usnesení tak odňalo stěžovateli efektivní ochranu poskytnutou předběžným opatřením nařízeným městským soudem. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 3193/24, který se zabývá obdobně paradoxní situací, kdy v důsledku porušování předběžných opatření (formou obcházení) bylo výsledně zrušeno již vydané předběžné opatření. Vrchní soud, který změnil usnesení městského soudu, se podle stěžovatele měl zabývat všemi relevantní