II.ÚS 2063/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2063/23 ze dne 17. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GREENMAIL s.r.o., sídlem Borise Němcova 510/3, Praha, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 55, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023 č. j. 28 Co 420/2022-87, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 1. 8. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí obecného soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka (žalobkyně) se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 451/2021 domáhala zaplacení částky 89 355, 42 Kč s příslušenstvím. V uvedené věci byl Obvodním soudem pro Prahu 3 vydán dne 29. 6. 2022 rozsudek č. j. 6 C 451/2021-54, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný insolvenční správce (Tomko a partneři, v.o.s.) odvolání. V odvolacím řízení bylo mj. na den 19. 4. 2023 nařízeno jednání, na kterém měl odvolací soud v úmyslu poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na tomto jednání došlo k vyhlášení ústavní stížností napadeného rozsudku. Odvolací soud v jeho odůvodnění konstatoval, že žalobkyně nebyla u odvolacího jednání přítomna, byť byla řádně předvolána, a bylo proto jednáno dle § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Stěžovatelka se tak dle názoru odvolacího soudu zbavila možnosti reagovat na poučení a výzvu soudu a dotvrdit rozhodné skutečnosti a ty pak také prokázat. Stěžovatelka je toho názoru, že napadené rozhodnutí bylo založeno na nesprávném postupu soudu, neboť její právní zástupce s předstihem před zahájením jednání v čase 9:10 hodin kontaktoval příslušnou pracovnici soudu se sdělením, že z důvodu komplikované dopravní situace dorazí na jednání přibližně s 15 minutovým zpožděním. Následně v čase 10:06 hodin byla pověřená pracovnice soudu opět kontaktována se sdělením, že právní zástupce stěžovatelky již parkuje a že se na jednání do 10 minut dostaví. O těchto telefonických hovorech byly pracovnicí soudu, paní Záhrubskou, učiněny úřední záznamy. Tyto však nebyly před jednáním soudu příslušnému senátu doručeny a tento tak ve věci rozhodoval, aniž by o nich byl spraven. Stěžovatel je toho názoru, že postupem soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť v důsledku pochybení zaměstnankyně soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. III. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na to, že občanský soudní řád v § 229 a následujících upravuje jako opravný procesní prostředek žalobu pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Podle § 229 odst. 3 o. s. ř., může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Právě takové námitky stěžovatelka uplatnila v podané ústavní stížnosti, když namítala vadný postup městského soudu v průběhu nařízeného jednání, v němž jí měla být odňata možnost jednat před soudem a bránit svá práva. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze podala, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpala, tj. dosáhla rozhodnutí o něm (viz § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Podle Ústavního soudu jde přitom o procesní prostředek, který stěžovatelka má, resp. měla, v daném případě k ochraně svých práv k dispozici. Tím, že stěžovatelka v předmětné věci žalobu pro zmatečnost nepodala a obrátila se přímo na Ústavní soud, nastala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Vzhledem k řečenému Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. srpna 2023 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj