II.ÚS 2065/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2065/23 ze dne 24. 10. 2023 N 150/120 SbNU 195 Posouzení schopnosti podmíněně propuštěného platit náhradu škody v průběhu zkušební doby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky I. J., zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2023 č. j. 67 To 170/2023-495 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. dubna 2023 č. j. 16 PP 70/2017-477, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2023 č. j. 67 To 170/2023-495 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. dubna 2023 č. j. 16 PP 70/2017-477 byla porušena stěžovatelčina základní práva a svobody podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2023 č. j. 67 To 170/2023-495 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. dubna 2023 č. j. 16 PP 70/2017-477 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 16 PP 70/2017 vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením obvodní soud podle § 91 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), rozhodl, že stěžovatelka vykoná tresty odnětí svobody v trvání 360 dnů z trestu, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 18 T 130/2009 ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 18 T 130/2009 a v trvání 2 let, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 9. 2014 sp. zn. 4 T 176/2014 ze kterých byla podmíněně propuštěna usnesením obvodního soudu ze dne 25. 5. 2017 č. j. 16 PP 70/2017-117. Přitom jí byla stanovena zkušební doba v trvání 5 let a povinnost, aby podle svých sil zaplatila škodu, kterou trestnou činností způsobila. Obvodní soud výše uvedeným způsobem rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky, která byla o konání veřejného zasedání řádně informována a bez omluvy se nedostavila. Soud se písemně dotázal poškozených, zda jim stěžovatelka nahradila způsobenou škodu. Ti, kteří se soudu ozvali, uvedli, že si nejsou takové úhrady vědomi, případně že žádná škoda uhrazena nebyla. Soud tak dospěl k závěru, že stěžovatelka řádně neplnila jedinou povinnost, kterou jí při podmíněném propuštění uložil. Uvedla-li stěžovatelka, že jí byly prostředky strhávány srážkami ze mzdy, nevyplývá z jejího vyjádření, že peníze byly zasílány poškozeným. Ti se naopak vyjádřili, že žádné peníze nedostali. V daném řízení přitom soud neshledal natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly jiný postup než vykonání zbytku trestu odnětí svobody. Stěžovatelka má v rejstříku trestů celkem 7 záznamů. V minulosti nereagovala na dotazy soudu a bez omluvy se nedostavila k veřejnému zasedání. Její chování tak soud považoval za nezodpovědné. 3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným usnesením. Stěžovatelka podle něj během celé zkušební doby nedoložila, že srážkami ze mzdy byly hrazeny pohledávky poškozených. Taková informace nevyplývá ani ze stěžovatelkou předestřeného seznamu exekucí, které jsou proti ní vedeny. Nebylo ani prokázáno, že by stěžovatelka poškozené jakkoliv kontaktovala a snažila se s nimi domluvit na úhradě svých dluhů. Z toho městský soud dovodil, že stěžovatelka neučinila maximum možného pro splnění uložené povinnosti. Nadto je podle městského soudu zřejmé, že se účelově vyhýbala veřejnému zasedání před obvodním soudem. Ze stěžovatelkou předložených lékařských zpráv vyplývá, že její hospitalizace nekolidovala s veřejným zasedáním a nešlo o stav přímo ohrožující její život. Stěžovatelka se z účasti nepokusila ani telefonicky omluvit. Nebylo tak porušeno její právo na projednání věci za její účasti. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí vyjadřují nepřiměřeně přísné závěry o splnění podmínek podmíněného propuštění a zároveň jsou projevem přepjatého formalismu. Soudy nezkoumaly, jakým způsobem stěžovatelka hradila škodu způsobenou trestnou činností. Stěžovatelka si ihned po propuštění našla práci a po celou dobu žila řádným životem. Přestala pracovat teprve v nedávné době kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu. Z její mzdy byly prováděny exekuce srážkami, přičemž stěžovatelka se domnívala, že jde o úhradu způsobené škody. Ačkoliv šlo v dané věci o klíčovou otázku, soudy se jí nikterak nezabývaly a zcela nedostatečně opřely svá rozhodnutí o korespondenci s poškozenými. Po srážkách ze mzdy stěžovatelce zůstávaly toliko prostředky na úhradu jejích životních nákladů. Přesto stěžovatelka poškozeným zasílala alespoň drobné částky. Soudy se rovněž nikterak nevypořádaly s možností prodloužení zkušební doby, aby se mohla stěžovatelka více dozvědět o tom, kam míří prostředky, které jí jsou exekučně zabavovány. Stěžovatelka tvrdí, že pro splnění své povinnosti nemohla učinit více. Stěžovatelka uvádí, že trpí vážnými zdravotními problémy, je jí již 63 let a výkon trestu odnětí svobody by pro ní byl likvidační (nedokáže se běžně hýbat) a představoval by pro ni ztrátu bydlení, jako poslední životní jistoty. Nadto stěžovatelka namítá, že soudy neměly rozhodovat v její nepřítomnosti, která byla způsobena zdravotní indispozicí (hospitalizací). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud usnesením ze dne 9. 8. 2023 č. j. II. ÚS 2065/23-15, odložil vykonatelnost napadených usnesení do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. 7. Následně soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření ostatním účastníkům řízení. 8. Městský soud ve svém vyjádření především odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. K tomu navíc dodal dvě poznámky, přičemž v první odmítl, že by soudy postupovaly v rozporu se stěžovatelčiným ústavním právem na konání veřejného zasedání za její přítomnosti. Stěžovatelka nebyla předvolána, neboť soud nepovažoval její přítomnost za nezbytnou. Zároveň neuvedla žádné skutečnosti, které by její přítomnosti bránily. K samotnému meritu věci městský soud poznamenal, že podmíněné propuštění není nárokovým institutem a většina odsouzených se takového postupu vůbec nedočká. Na to je podle městského soudu třeba myslet i při hodnocení údajné přísnosti podmínek takového propuštění. Ve stěžovatelčině případě šlo o "zostřené" podmíněné propuštění, neboť stěžovatelce byly uloženy zvláštní podmínky (nahradit škodu). Již samotné nedodržení této podmínky může být důvodem nařízení výkonu zbytku trestu. 9. Obvodní soud ve svém vyjádření toliko odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. 10. Městské státní zastupitelství v Praze a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 se k výzvě nevyjádřila. Protože byla ve výzvě poučena, že nevyjádří-li se, bude to podle § 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s nimi již dále jednáno. 11. Podaná vyjádření byla stěžovatelce zaslána na vědomí a k případné replice. V ní stěžovatelka uvedla, že je nadále přesvědčena o povinnosti soudu nekonat veřejné zasedání v její nepřítomnosti, neboť tím jí byla odepřena možnost se k věci vyjádřit. Ačkoliv lékařská zpráva byla vystavena k pozdějšímu času, nacházela se stěžovatelka v nemocnici právě v okamžiku konání veřejného zasedání. K důvodům nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody s