II.ÚS 209/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 209/24 ze dne 30. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky P. J., zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 72 Co 185/2023-67 ze dne 15. listopadu 2023 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 21 C 282/2023-60 ze dne 3. října 2023, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a P. Č., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla v několika řízeních, která zahájila u Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") proti vedlejšímu účastníkovi, osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Jednalo se o řízení o výživné rozvedené manželky (usnesení okresního soudu č. j. 12 C 284/2020-25 ze dne 5. 11. 2020), řízení o vypořádání společného jmění (usnesení okresního soudu č. j. 20 C 147/2021-115 ze dne 2 . 7. 2021 ), řízení o určení vlastnického práva k bytové jednotce, kde bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce z řad advokátů jak pro řízení před okresním soudem (usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 54 Co 101/2021-101 ze dne 3. 5. 2021), tak a pro dovolací řízení (usnesení okresního soudu č. j. 11 C 351/2020-330 ze dne 6. 3. 2023). 3. Řízení o výživné rozvedené manželky bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě (dále jen "krajský soud") č. j. 54 Co 88/2022-355 ze dne 4. 1. 2023, kterým byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovatelce dlužné výživné ve výši 189 618 Kč ve čtyřech splátkách do konce roku 2023. 4. Řízení o určení vlastnického práva k bytové jednotce bylo pravomocně ukončeno rozsudkem krajského soudu č. j. 54 Co 98/2022-306 ze dne 4. 1. 2023, kterým byl potvrzen výrok I rozsudku okresního soudu č. j. 11 C 351/2020-251 ze dne 28. 2. 2022 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby a vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 208 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O stěžovatelkou podaném dovolání nebylo dosud rozhodnuto. 5. V souvislosti s žalobou vedlejšího účastníka na vyklizení bytové jednotky, ve které stěžovatelka bydlí, podala stěžovatelka návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž svůj předpoklad pro úplné osvobození od soudních poplatků odůvodnila mimo jiné odkazy na předchozí soudní rozhodnutí o jejích žádostech a tvrdila, že se její poměry nijak výrazně nezměnily. Uvedla, že trpí Crohnovou chorobou, od 27. 3. 2023 má přiznanou invaliditu 3. stupně, ale zatím je jí vyplácen důchod v původní výši 13 881 Kč, který je jejím jediným příjmem. 6. Napadeným usnesením okresní soud stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl, neboť dospěl k závěru, že na stěžovatelku nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou. Nesdílel její tvrzení, že její majetkové poměry se od posledního posuzování nijak nezměnily. V odůvodnění uvedl, že od 27. 3. 2023 došlo k podstatnému zvýšení invalidního důchodu na částku 23 321 Kč, její pravidelné měsíční výdaje (nájem a inkaso, telefon a internet, splátky dluhu) činí 8 000 Kč a k uspokojování dalších životních potřeb jí zbývá částka 15 000 Kč. Okresní soud dále poukázal na skutečnost, že stěžovatelka sice ve svém podání ze dne 4. 8. 2023 tvrdila, že je jí dosud vyplácen důchod ve výši 13 881 Kč, z bankovních výpisů však vyplývá, že dne 17. 7. 2023 jí byla na účet připsána částka ve výši 42 797 Kč označená jako doplatek důchodu od 27. 3. 2023 do 13. 8. 2023. Z předložených dokladů okresní soud nezjistil vyšší výdaje na nákup potravin nebo léčiv, zaznamenal pouze vyšší platby za drogerii a kosmetiku. 7. Usnesení okresního soudu krajský soud potvrdil. Konstatoval, že stěžovatelka v prohlášení neuvedla vykonatelné pohledávky vůči vedlejšímu účastníkovi, které jí byly přiznány v předchozích soudních řízeních, čímž soudu nevyjevila zcela a úplně rozsah svého majetku. Tím se s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 118/11 ze dne 3. 3. 2011 připravila o dobrodiní osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Dále krajský soud uvedl, že stěžovatelčina majetková situace se oproti stavu zjištěnému v předchozích řízeních nepochybně zlepšila v důsledku podstatného zvýšení invalidního důchodu, navíc doplaceného zpětně jednorázovou částkou, a v důsledku přiznání pohledávek vůči vedlejšímu účasníkovi v celkové výši 397 618 Kč. Jsou-li tyto pohledávky podle tvrzení stěžovatelky neuhrazené, může vůči nim započítávat své pravidlené platby vedlejšímu účastníkovi ve výši 4 000 Kč měsíčně, jako to činila dříve v případě půjčky finančních prostředků. Podle krajského soudu stěžovatelka nevysvětlila, jak se do jejích výdajů promítlo zhoršení jejího zdravotního stavu, a nelze tak okresnímu soudu vyčítat, že se zabýval jejími nákupy v obchodech typu YVES ROCHER, NANINAILS či shein.com. Nadto vynakládala nezanedbatelné částky v prodejnách tabáku, v jejichž sortimentu zpravidla nelze nalézt zdraví prospěšné potraviny či léky. Závěrem upozornil krajský soud na skutečnost, že v nyní projednávané věci o návrhu vedlejšího účastníka na vyklizení bytové jednotky opakuje stěžovatelka stejnou argumentaci ohledně neplatnosti kupní slouvy a jejím trvajícím vlastnickém právu k bytové jednotce vznesenou v řízení o určení vlastnického práva k bytové jednotce, které však již bylo pravomocně skončeno. Krajský soud proto i z tohoto důvodu v probíhajícím řízení neshledal nezbytnost zásahu v podobě ustanovení právního zástupce. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v ústavní stížnoti nejprve zpochybňuje platnost kupní smlouvy, kterou převedla svůj byt na vedlejšího účastníka. I v případě platnosti této smlouvy nejsou podle ní dány důvody pro vyklizení, neboť vedlejšímu účastníkovi platí z právní opatrnosti částku odpovídající nájemnému, které bylo mezi nimi sjednáno. 9. Stěžovatelka dále odkazuje na řízení, ve kterých ji bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce z řad advokátů. Poukazuje na svůj špatný zdravotní stav a nutnost podrobit se řadě nepříjemných invazivních lékařských zákroků a operací a kritizuje okresní soud, že přehlédl negativa spojená se zhoršením jejího zdravotního stavu a zvýšeným stupněm invalidity. Tvrdí, že s povahou jejího vážného onemocnění jsou spojeny zvýšené výdaje v oblasti drogerie, léků a doplňků stravy. 10. Stěžovatelka namítá, že své pohledávky vůči vedlejšímu účastníkovi netajila, naopak na ně poukazovala ve svém vyjádření k žalobě, ve kterém též požádala o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka proto považovala za nadbytečné uvádět je znovu v prohlášení. Výtku krajského soudu považuje v tomto ohledu za přepjatě formalistickou. 11. Stěžovatelka tvrdí, že bylo zasaženo její právo na legitimní očekávání, neboť v minulosti jí soudy několikrát přiznaly osvobození od soudních poplatků a od posledního zkoumání jejích poměrů došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 2933/15 ze dne 9. 2. 2016 týkající postavení osoby se zdravotním postižením jako účastníka řízení a tvrdí, že si privilegium zastoupení právním zástupcem z důvodu nedostaku finačních prostředků nemůže dovolit. 12. Závěrem upozorňuje, že právě z důvodu jejích majetkových a příjmových poměrů jí byl pro řízení o ústavní stížnosti určen advokát (§ 18c odst. 5 zákona o advokacii). Tato skutečnost má potvrzovat její námitky, že napadená rozhodnutí jsou excesem, neboť jejich skutkové závěry jsou v extrémním rozporu se skutečným stavem a jsou výsledkem přepjaté formalistické aplikace práva. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a cont