II.ÚS 2101/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2101/25 ze dne 13. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelou Tichou Madarovou, advokátkou, sídlem Mírové náměstí 103/27, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 96 Co 152/2024-596, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 0 P 170/2023-458, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení a 1) J. K., 2) nezl. M. K., a 3) nezl. L. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Okresní soud v Ústí nad Labem ("okresní soud") svěřil napadeným rozsudkem nezletilého M. do péče stěžovatele - otce (výrok I.), vedlejší účastnici (též "matka") uložil povinnost přispívat na jeho výživu částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně (výrok II.) a povinnost uhradit dlužné výživné (výrok III.). Dále upravil styk matky s M. tak, že je (stručně řečeno) oprávněna se s ním stýkat každou středu po skončení školního vyučování do čtvrtka, kdy jej předá do školského zařízení, a dále v každém sudém týdnu od pátku po skončení školního vyučování do následujícího pondělí, kdy M. předá do školského zařízení. V době letních prázdnin je matka oprávněna stýkat se s M. každý rok vždy od 15. 7. do 1. 8. a od 16. 8. do 31. 8., v době vánočních prázdnin v každém sudém roce od 25. 12. od 18:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin a v každém lichém roce od 23. 12. od 10:00 hodin do 25. 12. do 18:00 hodin, v době jarních prázdnin každý sudý rok od posledního dne školní výuky do posledního dne, který bezprostředně předchází navazující školní výuce. Není-li uvedeno jinak, k předání dojde vždy v místě bydliště toho z rodičů, jehož styk bude začínat, přičemž v době styku matky s M. během prázdnin nelze realizovat běžný styk (výrok IV.). Výrokem V. okresní soud zamítl návrh stěžovatele na změnu péče u nezletilého syna L. a jeho svěření do střídavé péče rodičů nebo do výlučné péče stěžovatele a výrokem VI. změnil dosavadní úpravu styku stěžovatele s L. tak, že je oprávněn se s ním stýkat každý lichý týden v roce od pondělí, kdy jej vyzvedne v předškolním zařízení, do úterý, kdy jej předá v předškolním zařízení, ve středu od 12:30 hodin, kdy L. převezme v předškolním zařízení, do 18:00 hodin, kdy jej předá v místě bydliště matky, a dále od pátku od 12:30 hodin, kdy ho převezme v předškolním zařízení, do následujícího pondělí, kdy jej předá do předškolního zařízení. Každý sudý týden v roce je stěžovatel oprávněn stýkat se s L. od čtvrtka, kdy ho převezme v předškolním zařízení, do pátku, kdy jej předá v předškolním zařízení. V době letních prázdnin je stěžovatel oprávněn stýkat se s L. každý rok vždy od 1. 7. do 15. 7. a od 1. 8. do 16. 8., v době vánočních prázdnin v každém sudém roce od 23. 12. od 10:00 hodin do 25. 12. do 18:00 hodin a v každém lichém roce od 25. 12. od 18:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin a v době jarních prázdnin každý lichý rok od posledního dne školní výuky, který prázdninám bezprostředně předchází, od 15:00 hodin do posledního dne, který bezprostředně předchází navazující školní výuce, do 17:00 hodin. Není-li uvedeno jinak, k předání L. dojde vždy v místě bydliště toho z rodičů, jehož styk bude začínat. Návrh matky na nařízení povinné terapie M. a společné terapie rodičů okresní soud zamítl (výrok VII.) a změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 20 Nc 3/2021-229 (výrok VIII.). Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal okresní soud žádnému z účastníků (výrok IV.). 2. O odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud") tak, že rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II., III., V., VII a VIII. potvrdil, výrok IV. v bodě a) změnil potud, že pokud nebude probíhat školní vyučování, převezme si matka nezletilého M. ke styku v místě bydliště stěžovatele v 10:00 hodin a po ukončení styku si ho stěžovatel vyzvedne v místě bydliště matky v 18:00 hodin. V ostatním výrok IV. Potvrdil. Výrok VI. v bodě a) odstavec první změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým L. každý lichý týden od pondělí do úterý a od čtvrtka do pondělí následujícího týdne, kdy si nezletilého převezme v předškolním nebo školním zařízení, kam jej po ukončení styku rovněž odevzdá. Pokud nebude probíhat předškolní nebo školní vyučování, převezme si otec nezletilého ke styku v místě bydliště matky v 10:00 hodin a po ukončení styku si ho matka vyzvedne v místě bydliště otce v 18:00 hodin. V ostatním výrok VI. potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soudy nevypořádaly se všemi jeho tvrzeními, důkazy a důkazními návrhy, nesprávně zjistily skutkový stav věci, zcela opominuly participační právo nezletilého L. a v návaznosti na to rozhodly v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Obecné soudy nezohledňují skutečnou rodinnou situaci a úprava péče nepřispěje ke stabilizaci vztahů v rodině ani ke zlepšení komunikace mezi rodiči. 4. Podle stěžovatele krajský soud porušil ve vztahu k nezletilému L. zásadu zákazu změny k horšímu, když zúžil styk se stěžovatelem o 1 hodinu v rámci čtrnáctidenního cyklu. Stěžovatel argumentuje ve prospěch střídavé péče, je přesvědčen, že pro ni on i L. splňují všechna kritéria. Střídavá péče přitom zajišťuje oběma rodičům rovnocenné postavení a současně odpovídá i nejlepšímu zájmu L. Obecné soudy se nijak nevypořádaly s mírou zachování identity L. a jeho rodinných vazeb, s jeho přáním a ani nevysvětlily, proč nepostupovaly stejně jako v případě M., u kterého vyhodnotily péči otce jako prospěšnější. 5. Stěžovatel nesouhlasí s obecnými soudy, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodnila svěření L. do střídavé péče či do výlučné péče otce. Rovněž namítá nepředvídatelnost obou napadených rozhodnutí s tím, že neodpovídají rozhodovací praxi Ústavního soudu. 6. Ze všech výše uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 6, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a základního práva nezletilého L. zaručeného čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě tyto soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud proto k přezkumu rozhodnutí ve věcech rodinných přistupuje rezervovaně a v tomto ohledu je povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo. 9. Podstata stěžovatelových námitek směřuje k úpravě péče o nezletilé syny, zejména pak ve vztahu k mladšímu L. Na rozdíl od stěžovatele však Ústavní soud nehodnotí úpravu péče jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze jen na základě hodnocení vztahů mezi rodiči střídavou péči vyloučit (obdobně nález ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 3065/21, bod 37). Z odůvodnění napadených rozhodnutí však vyplývají konkrétní a relevantní důvody, které vedly krajský i okresní soud k závěru, že svěření nezletilého L. do výlučné péče matky bude v současnosti nejlépe odpovídat aktuálním potřebám a zájmům obou synů. Jak uvedl okresní soud, je třeba, aby stěžovatel měl dostatek prostoru ke zvládnutí nepřehlédnutelných výchovných potíží M., a matka naopak získá prostor pro zvládnutí potíží mladšího L. Poté, co se situace zklidní a stabilizuje - k čemuž může bezesporu významným způsobem přispět sám stěžovatel, nebude-li svévolně narušovat nastavený režim - bude možná změna péče i u L. 10. Sám stěžovatel přiznává, že rozsahem styku jde u L. spíše o asymetrickou střídavou péči. Řešení, které nakonec obecné soudy zvolily, je přitom - oproti názoru stěžovatele - přizpůsobeno i L. přání trávit více času se stěžovatel