II.ÚS 2105/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2105/25 ze dne 30. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele S. N., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti výrokům III. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2025 č. j. 14 Co 52/2025-1367 a výroku III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. září 2024 č. j. 0 Nc 29035/2023-1274, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a J. D. N., nezletilé Z. N. a nezletilé A. N., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v 10 odst. 2 a dále čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") uložil první vedlejší účastnici - matce nezletilých (dále též jen "matka") pokutu za neuskutečněná předání druhé vedlejší účastnice a třetí vedlejší účastnice - nezletilých dcer (dále jen "první nezletilá", "druhá nezletilá" či "nezletilé") ke styku stěžovateli - otci nezletilých (dále též jen "otec") ve dnech 22. 12. 2023 ve výši 1 500 Kč, 26. 12. 2023 ve výši 5 000 Kč, 5. 1. 2024 ve výši 1 500 Kč, 2. 2. 2024 ve výši 1 000 Kč, 9. 2. 2024 ve výši 5 000 Kč, 1. 3. 2024 ve výši 1 000 Kč, 15. 3. 2024 ve výši 2 000 Kč, 12. 4. 2024 ve výši 1 000 Kč, 24. 5. 2024 ve výši 2 000 Kč, 7. 6. 2024 ve výši 2 000 Kč, 21. 6. 2024 ve výši 2 000 Kč a 1. 7. 2024 ve výši 7 000 Kč (výrok I.), řízení o výkon rozhodnutí za nerealizovaný styk otce s nezletilými dne 19. 1. 2024 zastavil (výrok II.), návrh matky a otce na změnu styku otce zamítl (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 3. Proti rozsudku obvodního soudu podali oba rodiče odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek obvodního soudu ve výroku I. o uložení pokuty za neuskutečnění předání nezletilých ke styku otci dne 22. 12. 2023 zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). Rozsudek obvodního soudu v části výroku III., kterou byl zamítnut návrh matky na změnu styku, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.). Rozsudek obvodního soudu ve výroku I. změnil tak, že návrhy otce na nařízení výkonu rozhodnutí ohledně nerealizovaných víkendových styků ve dnech 2. - 4. 2. 2024, 1. - 3. 3. 2024, 12. - 14. 4. 2024 a 7. - 9. 6. 2024 zamítl a nařídil výkon rozhodnutí, a to rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2022 č. j. 83 Nc 62/2021-164, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023 č. j. 14 Co 210/2022-573 uložením pokuty matce za nerealizované styky otce s oběma nezletilými ve dnech 26. 12. 2023 až 1. 1. 2024 ve výši 5 000 Kč a ve dnech 9. - 18. 2. 2024 ve výši 5 000 Kč, víkendové styky ve dnech 5. - 7. 1. 2024 ve výši 1 500 Kč, 15. - 17. 3. 2024 ve výši 2 000 Kč, 24. - 26. 5. 2024 ve výši 2 000 Kč, 21. - 23. 6. 2024 ve výši 2 000 Kč a nerealizovaný styk otce s nezletilou během letních prázdnin v termínu od 1. - 16. 7. 2024 ve výši 3 500 Kč, tedy v celkové výši 21 000 Kč (výrok III.). Rozsudek obvodního soudu ve výroku III. o zamítnutí návrhu otce na změnu styku potvrdil (IV.). Výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel obecným soudům vytýká, že při svém rozhodování v předmětné věci nevzaly v úvahu podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 909 občanského zákoníku, kterou shledává v dlouhodobém nerealizování dřívějších vykonatelných rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl stanoven jeho styk s dcerami. Stěžovatel poukazuje na to, že změnu poměrů v situaci, kdy jeden z rodičů brání druhému ve styku, neupravuje primárně § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), na které napadený rozsudek městského soudu odkazuje, ale speciální § 889 občanského zákoníku. Podle stěžovatele je zjevné, že městský soud v předmětné věci vycházel z § 909 občanského zákoníku. Ani jeden z obecných soudů však podle stěžovatele přesvědčivě nevysvětlil, proč v dlouhodobém a závažném maření stěžovatelova styku s nezletilými nespatřuje důvody pro vydání nového rozhodnutí podle § 889 občanského zákoníku. Stěžovatel soudům vytýká neochotu změnit svá předchozí rozhodnutí za situace, kdy tato nejsou dlouhodobě plněna. Mají-li soudy zato, že matkou prosazovaný skautský tábor a jiné akce jsou pro první nezletilou natolik významné, že se jich má účastnit, nic jim nebránilo rozšířit styk otce v rámci podstatné změny poměrů, kterou v případě těchto akcí soudy výslovně konstatovaly, tak, aby styk otce nebyl dále limitován. 5. Stěžovatel uvádí, že jeho výhrady nesměřují ve vztahu k výši pokuty, ale k důvodům, proč byla tato snížena na polovinu. Způsob výpočtu pokuty městským soudem v případě prázdninového styku, založený na úvaze, že "matka ve skutečnosti zmařila prázdniny s otcem jenom jedné dceři, tak to má za polovinu", ve vztahu k nemožnosti realizovat své právo na rodinný život, však považuje za nešetrný. Stěžovatel navíc tvrdí, že městský soud měl jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí za nerealizovaný styk v termínu od 1. - 16. 7. 2024 s ohledem na odůvodnění ve vztahu k první nezletilé částečně zamítnout. 6. Stěžovatel shrnuje, že obecné soudy nepostupovaly správně, když v předmětné věci neaplikovaly § 889 občanského zákoníku a nesprávně vyloučily existenci podmínek pro vydání nového rozhodnutí, ačkoli to zákon v případě maření styku jednoho rodiče druhým rodičem výslovně předvídá, čímž neposkytly spravedlivou ochranu jeho legitimním právům, a tímto závažným způsobem porušily jeho právo na rodinný život podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy a čl. 32 odst. 4 Listiny, jakož i odpovídající práva jeho nezletilých dcer. Stěžovatel dovozuje, že výrokem III. rozsudku městského soudu, byl-li jím nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za nerealizovaný styk otce s druhou nezletilou během letních prázdnin v termínu od 1. - 16. 7. 2024 ve výši 3 500 Kč, resp. nebyl-li jím nařízen výkon rozhodnutí za tento styk také ve vztahu k první nezletilé, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na rodinný život podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy a čl. 32 odst. 4 Listiny. 7. Stěžovatel považuje rozsudek městského soudu za překvapivý, když městský soud změnil názor ohledně objektivity důvodu nerealizování styku jen na základě pohovoru s nezletilou. Stěžovatel namítá, že soudy neměly v době posledního rozhodování (před vydáním rozsudku obvodního soudu a rozsudku městského soudu) k dispozici znalecké posudky, a proto se nelze ztotožnit s jejich závěry o absenci nových skutečností odůvodňujících změnu rozhodnutí. Poukazuje na to, že předchozí, nadále účinná soudní rozhodnutí byla do značné míry postavena na názoru nezletilých. Stěžovatel dále soudům vytýká, že nezabránily "násilné změně spočívající v přesunu dívek" z B. do P., kterou později argumentovaly, když zamítaly návrhy otce na jejich navrácení. V důsledku toho se však z původní střídavé péče otce, který je podle soudů schopen děti vychovávat a projevuje o ně opravdový zájem, stal toliko relativně úzký, navíc v praxi nerealizovaný styk. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich