II.ÚS 211/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 211/24 ze dne 27. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Kiliana, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, sídlem Boleslavská 2178/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2023 č. j. 23 Cdo 2387/2023-803 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2023 č. j. 22 Co 275/2022-743, 22 Co 276/2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Petra Koutného a Gabriely Coufalové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, z vyžádaného soudního spisu a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 7. 6. 2022 č. j. 4 C 102/2019-651 ve spojení s unesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. 4 C 102/2019-661 uložil stěžovateli jako žalovanému povinnost zaplatit vedlejším účastníkům jako žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 1 273 554,25 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 199 171,25 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se vedlejší účastníci po stěžovateli domáhali zaplacení částky 1 472 725,50 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady rodinného domu, který koupili od stěžovatele. 3. K odvolání stěžovatele i vedlejších účastníků Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že přiznání částky 1 273 554,25 Kč vedlejším účastníkům z titulu odpovědnosti za vady koupené nemovitosti (rodinného domu) je přiměřené všem okolnostem dané věci. Krajský soud naopak nepřisvědčil námitce stěžovatele, že společnost Jokl Apparisal, v. o. s., nesplňuje podmínky pro výkon činnosti znaleckého ústavu v § 7 odst. 1 písm. a), b), f), g) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen "zákon č. 254/2019 Sb."), ani námitce, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný. 4. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II.). K námitce stěžovatele, že krajský soud se nesprávně vypořádal s otázkou hodnocení znaleckého posudku, když znalecký posudek společnosti Jokl Appraisal, v. o. s., neobsahuje žádné výměry, výpočty, rozpočty ani ceníky a uvádí pouze nepřezkoumatelné souhrnné částky bez vysvětlení, Nejvyšší soud uvedl, že tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že základem pro částku, kterou mu obecné soudy uložily uhradit vedlejším účastníkům, byl znalecký posudek zpracovaný společností Jokl Appraisal, v. o. s. (č. l. 338). Stěžovatel opakovaně soudy všech stupňů upozorňoval, že společnost Jokl Appraisal, v. o. s., nesplňuje podmínky pro výkon činnosti znaleckého ústavu stanovené v § 7 odst. 1 písm. a), b), f), g) zákona č. 254/2019 Sb. V průběhu odvolacího řízení stěžovatel předložil vyjádření Ministerstva spravedlnosti České republiky (dále jen ministerstvo") č. j. MSP-759/2021-OINS-ZN/7 ze dne 28. 4. 2022 (č. l. 557, č. l. 609), v němž je výslovně uvedeno, že společnost Jokl Appraisal, v. o. s., nesplňuje zákonné podmínky k výkonu činnosti znaleckého ústavu. Stěžovatel dále poukazuje na to, že v průběhu dovolacího řízení (doplnění dovolání ze dne 9. 10. 2023) předložil Nejvyššímu soudu k důkazu Zprávu Veřejného ochránce práv o šetření ve věci dohledu nad výkonem znalecké činnosti sp. zn. 2244/2023/VOP/DK ze dne 3. 10. 2023 (dále jen "zpráva VOS"; č. l. 795), v níž ombudsman výslovné uvádí, že "znalecká kancelář neměla do okamžiku, než naplnila požadavky (nového) zákona o znalcích, vůbec vykonávat znaleckou činnost". Stěžovateli tedy byla uložena povinnost uhradit včetně příslušenství téměř dva milióny Kč na základě posudku zpracovaného subjektem, který znaleckou činnost nesměl vykonávat. Touto argumentací se však Nejvyšší soud nezabýval. 6. Kromě nedostatku oprávnění vypracovávat znalecké posudky stěžovatel společnosti Jokl Appraisal, v. o. s., vytýká nekvalitní zpracování a nepřezkoumatelnost předloženého znaleckého posudku. Znalecký posudek totiž neobsahuje žádné výměry, výpočty, rozpočty či ceníky - uvádí pouze nepřezkoumatelné souhrnné částky, absolutně bez vysvětlení. Tyto výtky přitom nebyly formulovány jen samotným stěžovatelem, ale i ve vyjádřeních a posudcích jiných znalců (doc. Ing. Jany Markové a Ing. Jindřicha Kratěny, CSc.), které jsou součástí spisu. 7. Stěžovatel poukazuje na to, že ve svém dovolání výslovně odkazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž, aby soud mohl znalecký posudek odpovědně vyhodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21 a ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1810/2009]. 8. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud a Nejvyšší soud nedostály své povinnosti formulované např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 2221/22, a v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě nezdůvodnily, proč považují závěry obsažené ve znaleckém posudku za jasné a úplné, a proč nepřistoupily i přes návrhy stěžovatele k provedení revizního znaleckého posudku. Krajský soud ani Nejvyšší soud nedostály ani své povinnosti na vyjádření (účastníků ke znaleckému posudku) reagovat v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud tak soudy neučinily, porušily ústavně zaručené právo stěžovatele na náležité odůvodnění soudních rozhodnutí, které je součástí práva na spravedlivý proces [srov. nálezy ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2396/19 (N 180/96 SbNU 263) a ze dne 8. 8. 2023 sp. zn. II. ÚS 82/23]. Stěžovatel dovozuje, že soudy svá rozhodnutí založily na znaleckém posudku společnosti Jokl Appraisal, v. o. s., aniž by se vypořádaly s relevantními námitkami stěžovatele, a tím se dopustily libovůle při svém rozhodování. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11. Proces int