II.ÚS 2111/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2111/24 ze dne 29. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Stejskalové, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. června 2024 č. j. Aprn 1/2024-12, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na rovnost účastníků v řízení a projednání věci bez zbytečných průtahů. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021 sp. zn. S-JMK 118639/2021 OÚPSŘ rozhodl o rozporu stavby stěžovatelky a jejího manžela s dřívějším stavebním povolením, avšak nenařídil obnovení předešlého stavu. Stěžovatelka a její manžel podali proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou jako nedůvodnou zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2023 č. j. 62 A 97/2021-115. Stěžovatelka a její manžel poté podali kasační stížnost. 3. V řízení o kasační stížnosti stěžovatelka dne 23. 5. 2024 podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích - rozhodnutí o kasační stížnosti. Kasační stížnost byla podána v září roku 2023, vedlejší účastník se k ní vyjádřil v říjnu téhož roku. Stěžovatelka v kasační stížnosti s ohledem na svůj vysoký věk a špatný zdravotní stav navrhovala přednostní projednání věci. Příslušný senát Nejvyššího správního soudu přitom v mezidobí rozhodl o několika návrzích, které došly později. Nic mu proto nebránilo rozhodnout o její kasační stížnosti dříve. Konečně sdělila, že její manžel zemřel; jeho procesními nástupci jsou jejich synové. 4. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením návrh na určení lhůty zamítl. Shledal, že příslušný senát nebyl ve věci nečinný, protože v přiměřené době činil všechny potřebné úkony. Bude nadto muset činit další, směřující k vyřešení procesního nástupnictví manžela stěžovatelky, protože stěžovatelka jej o smrti svého manžela informovala až nyní. Dříve vyřízené později napadlé věci byly již projednány proto, že se v nich uplatnily zákonné lhůty nebo šlo o věci ze zákona naléhavější. Šlo rovněž o věci jiných soudců zpravodajů. Naléhavost nynější věci Nejvyšší správní soud neshledal, mimo jiné z důvodu, že jde o provedení stavby v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení jí nebylo doručeno, protože bylo doručeno jen jejímu právnímu zástupci, přestože návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podala sama. Nebylo jí dále doručeno vyjádření soudce zpravodaje, ze kterého Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení vyšel. Nebylo jí ani zasláno poučení o složení senátu, který rozhodoval o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dalším z argumentů napadeného usnesení o dřívějším vyřízení později napadnutých věcí je, že některé se týkaly opakovaných kasačních stížností. Totéž se však stalo ("fakticky") ve věci stěžovatelky, protože v jiné její věci vedené pod sp. zn. 5 As 28/2021 se Nejvyšší správní soud zabýval obdobnou argumentací jako v nynější věci. Předřazení jiných věcí před věc stěžovatelky je tedy nesprávné. Je zřejmé, že Nejvyššímu správnímu soudu jde o oddalování rozhodnutí ve věci. Konečně stěžovatelka poukazuje na celkovou délku řízení, která je nepřiměřená, a to zejména vůči jejímu vážnému zdravotnímu stavu a vysokému věku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, respektive žádné další k dispozici neměla (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 8. Návrh stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Namítá nejprve některá procesní pochybení. Jde-li o doručení napadeného usnesení, vyplývá povinnost doručovat zástupci v kontextu nynější věci z § 42 odst. 2 soudního řádu správního (má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci), případně též § 50b odst. 1 občanského soudního řádu (viz § 174a odst. 5 zákona o soudech a soudcích). Nejvyšší správní soud tedy při doručování postupoval podle zákona. 9. K chybějící informaci o složení senátu, který o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích rozhodoval: nezaslání akceptačního dopisu obsahujícího informaci o složení senátu samo o sobě obecně neústavní není, lze-li složení senátu zjistit jiným způsobem [viz body 19 a 20 usnesení ze dne 11. 8. 2015 sp. zn. II. ÚS 1576/15 (U 9/78 SbNU 647) či bod 7 usnesení ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 549/24]. V nynější věci příslušnost senátu rozhodujícího o návrhu stěžovatelky stanovil rozvrh práce Nejvyššího správního soudu. Nešlo přitom ani o určení senátu náhodným klíčem. Nejvyšší správní soud o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích podaném v řízení o kasační stížnosti rozhoduje v senátu, jehož členové jsou předem určení jménem. Složení tohoto senátu je tedy předem známé podle veřejných informací. Není důvod, aby stěžovatelce byla zasílána tato informace zvlášť znovu. 10. Jde-li o tvrzené nezaslání vyjádření soudce zpravodaje k tvrzeným průtahům k případné replice stěžovatelky, Ústavní soud si je vědom vlastní judikatury, jakož i judikatury Evropského soudu pro lidská práva o povinnosti zasílat v soudním řízení písemnosti doručené protistranou k vyjádření či replice účastníkovi řízení, aby byla dodržena zásada kontradiktornosti řízení a práva účastníka vyjádřit se k rozhodným okolnostem věci. Též ovšem platí, že právo na kontradiktornost řízení není absolutní a rozsah této povinnosti závisí (mimo jiné) na zvláštnostech (specifikách) daného řízení. 11. V nynější věci Ústavní soud takový postup nevyžaduje, protože jde o zvláštní řízení, jehož předmětem je procesní postup soudu, a je též nezbytné, aby toto řízení probíhalo urychleně a hospodárně. Podle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích je dokonce třeba, aby o tomto návrhu soud rozhodl ve lhůtě stanovené v řádu (pracovních) dnů ("...bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn"). Obdobně Ústavní soud akceptuje, že se k replice nezasílá vyjádření soudce, jehož podjatost se namítá (srov. usnesení ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 3133/20). Zde je procesní kontext obdobný. Má-li nadto stěžovatelka za to, že ve věci bude třeba znovu určit lhůtu k provedení určitého procesního úkonu, má možnost eventuálně podat opětovný návrh, do něhož může nové argumenty zahrnout. Nezaslal-li proto Nejvyšší správní soud stěžovatelce vyjádření soudce zpravodaje, odůvodňuje tento postup kontext řízení. O tzv. kvalifikovanou vadu nejde. 12. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší správní soud neměl důvod rozhodovat o některých věcech dříve mimo pořadí, protože i v její věci šlo "fakticky" o opakovanou kasační stížnost. Stěžovatelka však opomíjí, že Nejvyšší správní soud v bodu 6 napadeného usnesení uvedl, že šlo o věci, u kterých jejich naléhavost určuje zákon (stavba dopravní infrastruktury a žádost o osvobození od soudních poplatků). 13. Namítá-li konečně stěžovatelka, že přednostní projednání věci odůvodňuje její zdravotní stav, věk a dosavadní celková délka řízení, je třeba zejména poukázat na to, že v řízení o určení lhůty podle § 174a zákona o sou