II.ÚS 2148/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2148/21 ze dne 7. 10. 2021 N 175/108 SbNU 129 Fikce jedinosti trestu dle § 77 zákona o výkonu trestu v souvislosti se zrušením či prominutím doživotního trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, pobočka Thákurova 676/3, Praha 6, proti jinému zásahu spočívajícímu ve faktickém zbavení osobní svobody stěžovatele na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 3. 2005 sp. zn. PP 107/99 a nařízení výkonu trestu ze dne 6. 9. 2009, jinému zásahu Okresního soudu v Sokolově spočívajícímu v nečinnosti při vydání příkazu k propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 3. 2005 sp. zn. PP 107/99 a proti jinému zásahu Okresního soudu v Sokolově spočívajícímu ve sdělení protokolující úřednice ze dne 6. 8. 2021 sp. zn. 6 T 132/95, za účasti Okresního soudu v Sokolově, Vězeňské služby České republiky a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství v Sokolově jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Jiným zásahem Okresního soudu v Sokolově spočívajícím v nevydání příkazu k propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 2. 1996 sp. zn. 6 T 132/95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 1996 sp. zn. 8 To 188/96, z nějž byl stěžovatel podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 1999 sp. zn. PP 107/99 a ohledně nějž byl stěžovateli nařízen výkon zbytku tohoto trestu v délce 457 dní usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 3. 2005 sp. zn. PP 107/99, po zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008 č. j. 2 T 46/2007-4003, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009 č. j. 8 To 97/2009-4175 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011 sp. zn. 8 Tdo 790/2010 nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 110/20, byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele dle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Okresnímu soudu v Sokolově se zakazuje, aby pokračoval v tomto jiném zásahu. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. IV. Stěžovateli se přiznává náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 9 856,50 Kč k rukám právního zástupce stěžovatele. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 8. 2021 a doplněnou podáními ze dne 7. 9. 2021 a ze dne 17. 9. 2021, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil porušení jeho ústavně zaručeného základního práva dle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jiným zásahem Vězeňské služby České republiky (dále jen "vězeňská služba") a jeho ústavně zaručených základních práv dle čl. 8 odst. 2 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny jinými zásahy Okresního soudu v Sokolově (dále též jen "okresní soud") vymezenými v záhlaví, aby přikázal vězeňské službě propuštění stěžovatele na svobodu, okresnímu soudu vydání příkazu k propuštění stěžovatele a neprodlené vydání rozhodnutí o návrhu stěžovatele na promlčení doby výkonu trestu. 2. Stěžovatel dle § 39 zákona o Ústavním soudu požádal o přednostní projednání své ústavní stížnosti, neboť tvrdí, že je držen ve výkonu trestu v rozporu se zákonem i ústavním pořádkem, neboť pro tento trest chybí právní základ, a tedy vzhledem k trvajícímu zásahu do osobní svobody stěžovatele je ústavní stížnost naléhavá, ba dokonce nesnese odkladu. Ústavní soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, ale vyhověl mu via facti. 3. Stěžovatel rovněž doplněním ústavní stížnosti ze dne 7. 9. 2021 navrhl, aby soudce zpravodaj ve smyslu § 119 odst. 6 ve spojení s § 83 a 84 zákona o Ústavním soudu rozhodl tak, že náklady právního zastoupení stěžovatele v řízení před Ústavním soudem budou zcela zaplaceny státem, neboť stěžovatel je zcela nemajetný a stejné rozhodnutí bylo vydáno i v jeho věci sp. zn. Pl. ÚS 110/20 [nález sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 27. 7. 2021 (N 132/107 SbNU 77)]. Stěžovatelův právní zástupce dohromady "náklady obhajoby a vyčíslení nákladů řízení vč. DPH" spočetl na 13 598 Kč. Doplněním ze dne 17. 9. 2021 informoval stěžovatel Ústavní soud o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 4. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 2. 1996 sp. zn. 6 T 132/95 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 4. 1996 sp. zn. 8 To 188/96 uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů loupeže dle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy platném a účinném znění, (dále též jen "trestní zákon") a z trestného činu nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 1 trestního zákona, za něž mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce pěti let a šesti měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 1999 sp. zn. PP 107/99 na zkušební dobu v délce pěti let. Jelikož se v této zkušební době stěžovatel opětovně dopustil trestného činu loupeže, za nějž byl odsouzen rozsudkem krajského soudu ze dne 30. 4. 2004 sp. zn. 5 T 4/2002 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále též jen "vrchní soud") ze dne 23. 6. 2004 sp. zn. 10 To 80/2004 k trestu odnětí svobody v délce deseti let, rozhodl Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 4. 3. 2005 sp. zn. PP 107/99 (dále jen "nařízení výkonu zbytku trestu") dle § 64 odst. 1 trestního zákona, že stěžovatel vykoná zbytek trestu (457 dní), z nějž byl podmíněně propuštěn, (dále jen "předmětný zbytek trestu"). 5. Výrok o trestu v délce deseti let zmíněný v předchozím odstavci byl následně zrušen rozsudkem vrchního soudu ze dne 27. 4. 2005 č. j. 8 To 26/2005-2280 a nahrazen souhrnným trestem odnětí svobody v délce 13 let a šesti měsíců, který byl stěžovateli uložen i za další sbíhající se trestný čin loupeže (dále jen "předmětný souhrnný trest"). Výkon předmětného zbytku trestu byl stěžovateli nařízen dne 6. 9. 2009, přičemž započato s ním mělo být dne 27. 5. 2015 po vykonání předchozího trestu odnětí svobody (předmětného souhrnného trestu) a ukončen měl být dne 26. 8. 2016. 6. V průběhu výkonu předmětného souhrnného trestu byl stěžovatel rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008 č. j. 2 T 46/2007-4003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009 č. j. 8 To 97/2009-4175 uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) trestního zákona, jehož se měl dopustit v souběhu s trestnými činy, za něž byl potrestán předmětným souhrnným trestem, a byl odsouzen k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí (dále jen "předmětný výjimečný trest"), jímž byl současně zrušen předmětný souhrnný trest. Tyto rozsudky však byly zrušeny nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 27. 7. 2021 (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na webových stránkách https://nalus.usoud.cz - pozn. Ústavního soudu). K podrobné rekapitulaci jednotlivých trestních věcí stěžovatele viz část I odkazovaného nálezu. 7. Po zrušení předmětného výjimečného trestu stěžovateli vězeňská služba dne 5. 8. 2021 přikázala nastoupit výkon předmětného zbytku trestu. Stěžovatel, který měl za to, že celý předmětný souhrnný trest i celý předmětný zbytek trestu již vykonal, se proto obrátil na okresní soud s návrhem, aby nařízení výkonu zbytku trestu bylo zrušeno či aby byl nařízen odklad výkonu předmětného zbytku trestu do doby, než okresní soud rozhodne o jeho promlčení dle § 94 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, či o započítání nezákonně vykonávaného předmětného výjimečného trestu. Vyjádřením ze dne 6. 8. 2021 sp. zn. 6 T 132/95 okresní soud stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci) bez bližšího odůvodnění sdělil, že se s jeho právním názorem neztotožňuje, že stěžovateli byl řádně nařízen výkon předmětného zbytku trestu, který stěžovatel bude vykonávat a který nelze odložit ani započíst a ani není promlčen jeho výkon. III. Argumentace stěžovatele a dalších účastníků řízení, obsah spisu 8. Stěžovatel v první části ústavní stížnosti rekapituluje skutkový stav a procesní vývoj a uvádí, že běžnému citu pro spravedlnost se příčí, pokud předmětný zbytek trestu fakticky v