II.ÚS 2156/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2156/21 ze dne 8. 11. 2021 N 194/109 SbNU 81 Právo odsouzeného nahlížet do spisu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem, se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava-Zábřeh, proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí spočívajícímu v neumožnění nahlédnout do spisu sp. zn. 2 T 217/2014, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jako účastníka řízení, takto: I. Postupem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí spočívajícím v neumožnění nahlédnout do spisu sp. zn. 2 T 217/2014 bylo porušeno základní právo stěžovatele na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí se zakazuje pokračovat v porušování práv stěžovatele. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel byl v roce 2015 odsouzen za spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy k trestu obecně prospěšných prací. Tento trest nevykonal celý, a jeho zbývající část byla proto přeměněna na nepodmíněný trest odnětí svobody. Stěžovatel do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil a orgánům činným v trestním řízení se jej ani přes opakované snahy (včetně vydání evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu) dosud nepodařilo vypátrat a do výkonu trestu dodat. V roce 2021 stěžovatel prostřednictvím svého obhájce požádal o nahlédnutí do příslušného trestního spisu vedeného pod sp. zn. 2 T 217/2014, což mu nebylo umožněno. 2. Poprvé stěžovatelův obhájce požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 12. 2. 2021, jehož přílohou byla plná moc od stěžovatele. Když se substitut obhájce v březnu dostavil k soudu nahlédnout do spisu, z pokynu soudce JUDr. Miroslava Trávníčka mu to nebylo umožněno (ačkoli do jiného trestního spisu stěžovatele vedeného u téhož soudu nahlédnout mohl). Soudce vyjádřil pochyby o pravosti doložené plné moci a žádal o předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem stěžovatele. Stěžovatelův obhájce opětovně požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 26. 5. 2021, k němuž připojil plnou moc s notářsky ověřeným podpisem stěžovatele. Pravost ověření podpisu stěžovatele na této plné moci si soudce zkontroloval také u příslušné notářky. Naposledy stěžovatelův obhájce o nahlédnutí do spisu žádal dopisem ze dne 4. 6. 2021. Následně obdržel vyrozumění ze dne 16. 6. 2021, v němž mu soudce sdělil, že nahlédnutí do spisu neumožní. 3. V uvedeném vyrozumění soudce nejprve poukázal na to, že obhájce neuvedl důvod, který by nezbytně vyžadoval nahlížení do spisu v pravomocně skončené věci stěžovatele, u níž ani Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele nepodalo stížnost pro porušení zákona. Odmítnutí nahlédnout do spisu pak soudce odůvodnil zejména tím, že stěžovatel nevyhověl výzvě k nástupu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody a "s největší pravděpodobností uprchl, aby se výkonu trestu vyhnul a mařil tím trestní řízení", čímž se dopouští dalšího trestného činu. Za "ryze absurdní" označil soudce situaci, kdy si mezinárodně hledaná osoba nechá v České republice ověřit svůj podpis plné moci, aby mohla skrze obhájce nahlédnout do trestního spisu, v němž jsou prováděny úkony vedoucí k jejímu zadržení. Zpřístupnění údajů ze spisu by dle přesvědčení soudce ztížilo dopadení stěžovatele a realizaci soudního rozhodnutí. Soudce uznal, že právo být seznamován s výsledky řízení patří k právům obžalovaných a odsouzených. Nicméně v případě stěžovatele dospěl k závěru, že "zájem společnosti na řádném výkonu soudních rozhodnutí" převáží nad individuálním zájmem stěžovatele, který před výkonem trestu uprchl a "podáním bezobsažného zmocnění" svému obhájci "chce nahlédnutím do trestního spisu s největší pravděpodobností tento stav nadále udržovat". Tento přístup je podle soudce "poněkud cynický" a "v rozporu s právem, zdravým rozumem a zájmem společnosti na řádném výkonu trestního řízení v tomto státu". II. Argumentace účastníků 4. Stěžovatel tvrdí, že napadený postup soudu představuje tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti označil napadený postup soudu za zcela svévolný a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že právo nahlížet do spisu v trestním řízení je nedílnou součástí práva obviněného na obhajobu. Stěžovatel rovněž poukazuje na právní úpravu práva na obhajobu obsaženou v trestním řádu. Právo nahlížet do spisu může být podle stěžovatele prolomeno pouze v přípravném řízení podle § 65 odst. 2 trestního řádu, přičemž odmítnout nahlížení do spisu může jedině státní zástupce nebo policejní orgán, nikoli soudce. Ačkoli trestní řád umožňuje přezkum rozhodnutí spočívajícího v omezení práva nahlížet do spisu, stěžovatel má za to, že tento přezkum se vztahuje výlučně na přípravné řízení. Proto stěžovatel neměl jinou možnost než se obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností. 6. Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve svém vyjádření odkázal na stanovisko sdělené obhájci stěžovatele ve vyrozumění ze dne 16. 6. 2021. Dodal, že považuje za "ryze absurdní", že chce do spisu nahlížet odsouzený, který nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody a skrývá se před orgány činnými v trestním řízení. To lze přirovnat například k situaci, kdy bude chtít do trestního spisu nahlédnout odsouzený, který uprchl z výkonu trestu a zdržuje se na neznámém místě. Podle soudu je přiměřené, aby právo odsouzeného nahlížet do spisu bylo omezeno ve jménu naplnění zájmu společnosti na tom, aby pravomocná rozhodnutí byla vykonána. Vyjádření okresního soudu nepřineslo pro rozhodování Ústavního soudu nic nového, a tudíž stěžovateli nebylo zasláno k replice. 7. Ústavní soud se dále seznámil se soudním spisem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí vedeným pod sp. zn. 2 T 217/2014. III. Hodnocení Ústavního soudu A. Procesní předpoklady meritorního přezkumu 8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 9. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud se ve své rozhodovací činnosti dosud nezabýval ústavní stížností odsouzeného, kterému soud neumožnil nahlédnout do spisu. Ani judikatura k přípustnosti ústavní stížnosti v podobných věcech týkajících se nahlížení do spisu není zcela ustálená. V některých případech Ústavní soud za účinný opravný prostředek považoval podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o soudech a soudcích") (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1901/10 ze dne 5. 5. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 1724/10 ze dne 12. 8. 2010), jindy přistoupil ke kvazimeritornímu přezkumu ústavní stížnosti, aniž by vyžadoval předchozí využití tohoto (nebo jiného) institutu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2952/19 ze dne 18. 2. 2020, usnesení sp. zn. IV. ÚS 562/03 ze dne 3. 12. 2003). Vždy navíc šlo o rozhodnutí pouze ve formě usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti. 10. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu tedy jednoznačně nevyplývá, zda stěžovatel postupoval z pohledu přípustnosti ústavní stížnosti správně, když neumožnění nahlédnout do spisu napadl rovnou u Ústavního soudu. Ústavní soud považuje za nutné se v nynějším nálezu k této otázce blíže vyjádřit, aby do budoucna stěžovatelé v podobných případech věděli, jaké procesní prostředky mají před podáním ústavní stížnosti vyčerpat. 11. Za účinný opravný prostředek v situaci, kdy odsouzenému není umožněno nahlížení do spisu, Ústavní soud považuje návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích. Ústavní soud se tak přiklonil k přístupu, který dříve zvolil ve výše citovaných usneseních sp. zn. II. ÚS 1901/10 a sp. zn. II. ÚS 1724/10. 12. Vyčerpání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích Ústavní soud běžně vyžaduje jako nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 180/04 ze dne 17. 8. 2004 (N 112/34 SbNU 157); usnesení sp. zn. IV. ÚS 259/04 ze dne 26. 8. 2004; usnesení sp. zn. II. ÚS 32/06 ze dne 28. 3. 2006]. Ústavní soud s