II.ÚS 2159/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2159/22 ze dne 13. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. H., zastoupené JUDr. Martinou Cachovou, advokátkou, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 141/2022-738 ze dne 21. 6. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilých B. H., M. H. a D. H. a M. H., jako vedlejších účastníků řízení, a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 8. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedené části výroku odvolacího soudu, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 0 P 130/2019-6423 ze dne 18. 11. 2021, bylo o výchově a výživě nezletilých dětí stěžovatelky a vedlejšího účastníka (M. H.) rozhodnuto výrokem I. tak, že nezletilá B. H., nezletilý M. H. a nezletilý D. H. se svěřují na dobu do a po rozvodu manželství do výlučné péče matky. Výrokem II. byla otci uložena povinnost přispívat na výživu pro dobu do a po rozvodu manželství na výživu nezletilé B. částkou 27 000 Kč měsíčně, z toho k rukám matky částku 22 000 Kč a na účet nezletilé B. částku 5 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého M. částkou 25 000 Kč měsíčně, z toho k rukám matky částku 20 000 Kč a na účet nezletilého M. částku 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého D. částkou 20 000 Kč měsíčně, z toho k rukám matky částku 15 000 Kč a na účet nezletilého D. částkou 5 000 Kč měsíčně. Výrokem III. bylo rozhodnuto o styku nezletilých dětí s otcem, který byl oprávněn se s nimi stýkat v každém lichém týdnu v době od čtvrtka od 18:00 hodin do neděle 18:00 hodin. Dále byl rovněž upraven styk otce s nezletilými během prázdnin. Výrokem IV. bylo o návrhu na úpravu střídavé péče rozhodnuto tak, že se zamítá. Výrokem V. byla rodičům uložena povinnost zaplatit znalečné, přičemž výrokem VI. bylo o náhradě nákladů rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání obou rodičů změnil Městský soud v Praze svým rozsudkem č. j. 35 Co 141/2022-738 ze dne 21. 6. 2022 rozsudek soudu prvního stupně tak, že pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů se nezletilá B. svěřuje do výlučné péče matky. Její styk s otcem nebyl rozhodnutím soudu upraven. Otci byla současně uložena povinnost platit měsíčně na výživu nezletilé od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 částku 24 000 Kč, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 částku 27 000 Kč a od 1. 7. 2022 částku 24 000 Kč, z toho k rukám matky částku 19 000 Kč a částku 5 000 Kč na účet zřízený ve prospěch nezletilé. Otci byla uložena povinnost uhradit dluh na výživném za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 175 000 Kč. Stran výchovy nezletilého M. a D. bylo městským soudem rozhodnuto tak, že tito se od 1. 7. 2022 svěřují do střídavé péče otce a matky v týdenním režimu s tím, že k předání a převzetí nezletilých bude docházet v pondělí příslušného kalendářního týdne v 8:00 hodin prostřednictvím školského zařízení. Otci byla současně uložena povinnost platit měsíčně na výživu nezletilého M. od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 částku 22 500 Kč, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 částku 25 500 Kč a od 1. 7. 2022 částku 12 000 Kč, z toho k rukám matky částku 7 000 Kč a částku 5 000 Kč na účet zřízený ve prospěch nezletilého. Dluh na výživném za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 175 000 Kč je otec povinen uhradit na účet zřízený ve prospěch nezletilého. Otci byla dále uložena povinnost platit měsíčně na výživu nezletilého D. od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 částku 21 000 Kč, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 částku 24 000 Kč a od 1. 7. 2022 částku 11 000 Kč, z toho k rukám matky částku 6 000 Kč a částku 5 000 Kč na účet zřízený ve prospěch nezletilého. Dluh na výživném za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 175 000 Kč je otec povinen zaplatit na účet zřízený ve prospěch nezletilého. Matce byla rozhodnutím odvolacího soudu uložena povinnost platit měsíčně od 1. 7. 2022 na výživu nezletilého M. částku 7 000 Kč a na výživu nezletilého D. částku 6 000 Kč k rukám otce. Stěžovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepředvídatelné, neočekávatelné a postrádající řádné, srozumitelné a logické odůvodnění, kdy odvolací soud rozhodl zcela proti přání nezletilých dětí, které bylo opakovaně v řízení zjištěno na základě pohovorů s OSPOD, znaleckého posudku a pohovoru dětí před soudem prvního stupně. Stěžovatelka je tak toho názoru, že odvolací soud svým rozhodnutím nesledoval nejlepší zájem nezletilých dětí, když nepřihlédl k tomu, že děti si střídavou péči nepřejí. Městský soud nezopakoval žádné důkazy provedené soudem prvního stupně, aby tak z nich získal přímý a bezprostřední dojem. Pokud měly být provedené důkazy hodnoceny odlišně, měly být v odvolacím řízení zopakovány. Stěžovatelka má za to, že interpretace znaleckého posudku a výslechu znalce je ze strany odvolacího soudu tendenční a jednostranná. Ze znaleckého posudku podle stěžovatelky vyplývá, že nezletilá B. by chtěla být i se sourozenci v péči matky. Nezletilý M. rovněž uvedl, že by chtěl být u obou rodičů, ale ne ve střídavé péči a nezletilý D. uvedl, že by chtěl být asi s mámou. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že nezletilí jednoznačně preferují matku a otec zatím neumí zajistit jejich podporu ve škole a v kroužcích. Znalec dále uvedl, že pokud jde o střídavou péči a vztah rodičů k sobě navzájem, tak atmosféra mezi nimi není střídavé péči nakloněna. Stejné stanovisko jako soudnímu znalci sdělily děti i soudu prvního stupně. Na rozdíl od odvolacího soudu měl nalézací soud i OSPOD v rámci pohovoru s nezletilými nezastupitelnou osobní zkušenost. Stěžovatelka současně vylučuje, že by chlapci byli ovlivněni názorem své starší sestry. Městský soud navíc rozhodl bez toho, aniž by znal bytovou situaci otce, kterému se narodil další potomek. Další námitky stěžovatelky směřovaly proti tomu, že rozhodnutím o výchově došlo k rozdělení nezletilých, kteří mají mezi sebou velmi pevné citové vazby. Nezletilí si nepřejí, aby byli u otce bez přítomnosti své starší sestry, která se o ně během styku stará. Děti navíc během pobytu u otce mnohem hůře zvládají přípravu do školy. Za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte nebyly shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebylo řádně odůvodněno. Podle stěžovatelky je na místě respektovat přání nezletilých dětí zůstat v péči matky. Současně nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil tvrzení chlapců, že tito si styk s otcem vyloženě přejí. Styky s otcem nelze zaměňovat za střídavou péči v délce jednoho týdne a tuto formu tímto odůvodňovat. Nezletilému M. je již 13 let a je tedy ve věku, kdy má právo se vyjádřit k úpravě svých poměrů. Stěžovatelka vyjádřila v ústavní stížnosti též svůj nesouhlas s tím, jak bylo ze strany odvolacího soudu rozhodnuto o výživném, resp. o jeho nedoplatku. Podle jejího mínění z rozhodnutí nevyplývá, jakými konkrétními úvahami se odvolací soud při svém rozhodování řídil a jakým způsobem ke stanovené výši výživného a k výši dlužného výživného vlastně dospěl. Podle náhledu stěžovatelky se ze strany městského soudu jedná o nepřípustnou libovůli. Stěžovatelka provedla ve svém podání výpočet, z něhož vyvozuje, že v minulosti bylo ze strany otce hrazeno na výživu nezletilých průměrně toliko 30 000 Kč, což je s ohledem na příjmy otce nedostatečné. Sám otec uvádí, že v období od 21. 1. 2019 do 10. 7. 2021 uhradil matce na výživném částku 953 422,34 Kč. Tato částka měla zahrnovat kroužky dětí, opravy aut, domu a mnohé další předložené výdaje. Pokud odvolací soud vyšel z toho, že otec v rozhodném období uhradil ve prospěch dětí částku 1 876 000 Kč, není stěžovatelce zřejmé, z jakých důkazů bylo toto prokázáno. Stejně tak není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl soud k závěru, že u každého z nezletilých vznikl dluh na výživném 175 000 Kč. Stěžovatelka rovněž namítla, že po vzájemném započtení výživného neobdrží na nezletilé syny v rámci střídavé péče ke svým rukám žádné výživné, což považuje s ohledem na výši příjmů otce za nepřijatelné. Stěžovatelka tak nebude schopna svým dětem zajistit stejnou životní úroveň, jakou by měly u svého otce. III. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ús