II.ÚS 2198/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2198/25 ze dne 30. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky D. J., zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025 č. j. 20 Co 129/2025-1028 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. ledna 2025 č. j. 0 P 509/2011-974, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, J. P., a nezletilé J. R. (v ústavní stížnosti původně označené jako stěžovatelka), zastoupené Městskou částí X, právně zastoupené JUDr. Janem Štanderou, advokátem, sídlem Holečkova 332/5, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") stanovil stěžovatelce - matce (dále též jen "matka") a prvnímu vedlejšímu účastníkovi - otci (dále též jen "otec") vyživovací povinnost ke druhé vedlejší účastnici - nezletilé dceři (dále jen "nezletilá"), ve střídavé péči rodičů od 15. 6. 2024, a to matce ve výši 2 500 Kč měsíčně a otci ve výši 5 000 Kč měsíčně, a dále rozhodl o splatnosti výživného (výroky I., II., IV. a V.). Nedoplatek na výživném za dobu od 15. 6. 2024 do 31. 1. 2025, který vznikl matce ve výši 15 700 Kč a otci ve výši 26 665 Kč, uložil obvodní soud oběma rodičům splácet spolu s běžným výživným po 1 000 Kč měsíčně (výroky III. a VI.) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 3. Proti rozsudku obvodního soudu podali matka i otec odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve výroku o určení výživného změnil takto: rozsudek obvodního soudu ze dne 6. 12. 2023 č. j. 0 P 509/2011-566, ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 28. 3. 2024 č. j. 20 Co 49/2023-683, se mění tak, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé od 15. 6. 2024 do 14. 8. 2024 částkou 6 000 Kč měsíčně a od 15. 8. 2024 částkou 3 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce, a otec je povinen přispívat na výživu nezletilé od 15. 8. 2024 částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Nedoplatek na výživném jsou oba rodiče povinni zaplatit do 30. 8. 2025, matka nedoplatek za dobu od 15. 6. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 37 500 Kč k rukám otce a otec nedoplatek za dobu od 15. 8. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 42 500 Kč k rukám matky (výrok I.). Dále městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že rozsudkem obvodního soudu ze dne 2. 10. 2024 č. j. 0 P 509/2011-816 byla nezletilá svěřena do rovnoměrné střídavé péče obou rodičů, přičemž určení vyživovací povinnosti rodičů bylo vyloučeno k samostatnému řízení. Povinnost hradit výživné byla uložena otci i matce. Stěžovatelka v průběhu řízení upozorňovala na skutečnost, že otec výživné pro nezletilou nehradí řádně, a to od roku 2022 (nejprve začal hradit 2 000 Kč, pak 1 000 Kč, a nakonec přestal hradit výživné úplně, ačkoliv měl stanovené výživné na částku 4 000 Kč měsíčně). V rámci exekuce nebylo nic vymoženo. Otec byl odsouzen za přečin zanedbání povinné výživy rozsudkem obvodního soudu ze dne 11. 3. 2025 sp. zn. 6 T 6/2025. V rámci trestního řízení uvedl, že dlužné výživné neuhradí. Stěžovatelka poukazuje na to, že otec disponuje mnohamilionovým majetkem (nemovité věci byly vloženy do svěřenského fondu, případně byly pořízeny pro družku otce nezletilé, automobil je registrován na nezletilého syna, podílové listy byly prodány a peníze převedeny na účty jiných osob, peněžní prostředky otec nezletilé vkládá na účty nezletilých dětí, přičemž s nimi dále disponuje ve svůj prospěch). Stěžovatelka dovozuje, že otec neplatí výživné pouze ze schválnosti. Stěžovatelka proto navrhovala, aby jí nebyla povinnost hradit výživné stanovena, neboť i když jí bylo výživné určeno v nižší částce než otci, nebude-li otec výživné hradit, octne se matka nezletilé v minusových položkách. Obecné soudy však svá rozhodnutí v tomto směru řádně neodůvodnily. 5. Stěžovatelka tvrdí, že uvedený postup soudu zasahuje do jejího práva vlastnit majetek zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny. V konečném důsledku soudní rozhodnutí poškozuje i nezletilou, neboť matce jsou rozhodnutím soudu odčerpávány peněžní prostředky (majetek), které by měly být použity na výživu nezletilé (když matce žádné peněžní prostředky na výživu nezletilé otcem poskytnuty nebyly). Rozhodnutí podle stěžovatelky odporuje účelu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), o vyživovací povinnosti rodičů. Soudy obou stupňů se argumentací stěžovatelky řádně nezabývaly. Obvodní soud nereagoval na námitky stěžovatelky vůbec, městský soud argumentoval možností exekučního vymáhání, přičemž v tomto směru stěžovatelku řádně nepoučil, aby se k takovému závěru mohla vyjádřit. Soudu je navíc známo, že otec nezletilé svůj majetek záměrně skrývá, aby se vyhnul svým dluhům, jakož i vyživovací povinnosti (v té souvislosti stěžovatelka upozorňuje, že otec nezletilé skryl majetek do svěřenského fondu, aby se vyhnul svým jiným dluhům v době, kdy výživné bylo ještě hrazeno). Možnost domoci se exekucí dlužného výživného je tak pouze hypotetická. Stěžovatelka dovozuje, že absence řádného odůvodnění rozhodnutí, jakož i absence řádného poučení soudem má za následek porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Vyjádření opatrovníka nezletilé a replika stěžovatelky 6. Kolizní opatrovník se ve svém vyjádření podaném prostřednictvím právního zástupce ztotožnil se závěry soudů obou stupňů. Opatrovník poukázal na to, že podle § 910 občanského zákoníku dopadá vyživovací povinnost k nezletilé na oba rodiče a na stanovení výše výživného otci či matce nemůže mít žádný vliv skutečnost, že otec fakticky výživné neplatil. Jde zde nejen o povinnost otce, ale o povinnost matky zajišťovat výživu nezletilé dcery. Pokud stěžovatelka uvádí, že otec i přes uloženou povinnost hradit výživné na dceru, včetně výživného dlužného, povinnost neplní, nemůže být tato situace ještě zhoršena snížením vyživovací povinnosti matky, neboť jakékoli nedůvodné snížení výživného by mělo v konečném důsledku dopad právě na nezletilou samotnou. Ze samotného charakteru řízení ve věci výživy k nezletilým plyne, že je zde zásadním imperativem zájem a prospěch nezletilého dítěte, v tomto případě tedy ekonomická stabilita a zázemí pro jeho všestranný rozvoj. Nezletilá nesmí být omezena či fakticky sankcionována za to, že otec neplní svoji vyživovací povinnost tím, že by se negativně změnila její ekonomická situace, když by došlo ještě ke snížení vyživovací povinnosti matky. Navíc kolizní opatrovník zdůraznil, že sama stěžovatelka ve své stížnosti píše, že je pouze schválností otce nezletilé, že výživné není hrazeno. Z toho plyne, že otec, podle stěžovatelky je schopen vyživovací povinnost plnit, tuto však svévolně neplní, přičemž právní úprava na takovou situaci pamatuje a stěžovatelka má tedy možnosti, jak se plnění povinnosti domoci. Opatrovník se proto s návrhem stěžovatelky neztotožnil, neboť tento není ve prospěch a v zájmu nezletilé. Napadená rozhodnutí soudů jsou v souladu s právem a především v zájmu a ve prospěch nezletilé, proto navrhl, aby Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. 7. Stěžovatelka ve své replice uvedla, že opravuje "zřejmou nesprávnost" na úvodní straně ústavní stížnosti, kde je jako stěžovatelka chybně označena nezletilá, avšak správně měla být označena matka. Stěžovatelka dále uvedla, že argumentace opatrovníka neodpovídá konkrétním okolnostem věci, kdy otec nezletilé disponuje majetkem v řádu milionů korun. Pokud by bylo výživné podle rozsudku městského soudu hrazeno řádně otcem i matkou, matka by se ocitla tzv. v plusu a v podstatě by nehradila výživné žádné, neboť by "své" výživné obdržela zpět od otce. Nezletilá tedy ani nemůže být za dané situace případným rozhodnutím o stanovení nulového výživného ze strany matky poškozena. Obvodní soud ani městský soud se řádně nezabývaly tím, zda je možné se výživného, které má hradit otec, reálně domoci, když výživné není stále otcem hrazeno. 8. K výše uvedené replice stěžovatelky zaslal