II.ÚS 2211/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2211/25 ze dne 27. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky D. P., zastoupené JUDr. Karlem Šindelářem, advokátem, sídlem Štěpánská 5410/7, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2025 č. j. 25 Cdo 1370/2024-1127, proti potvrzující části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2023 č. j. 58 Co 331/2023-1081 a proti části výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. června 2023 č. j. 29 C 26//2011-804 ohledně částky 10 520 000 Kč s příslušenstvím, spojené s s návrhem na rozhodnutí, aby náklady stěžovatelky na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatil stát, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a 1) Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, sídlem U Nemocnice 499/2, Praha 2 - Nové Město, 2) Fakultní nemocnice v Motole, sídlem V Úvalu 84/1, Praha 5 - Motol, 3) Fakultní nemocnice Bulovka, sídlem Budínova 67/2, Praha 8 - Libeň, a 4) obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti s odkazem na § 83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na její zastoupení v tomto řízení zaplatí stát. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví uvedeným částečným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala, aby vedlejším účastnicím jako žalovaným byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně bolestné v částce, která bude specifikována v závislosti na vypracovaném znaleckém posudku, spolu s příslušenstvím, a dále náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 10 520 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V předmětném řízení se stěžovatelka domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku změny pohlaví, neboť u ní přetrvávají závažné zdravotní komplikace, které se začaly projevovat již krátce po první operaci, nedošlo k úplné přeměně, neboť zůstala na půli cesty mezi mužem a ženou. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě za ztížení společenského uplatnění v částce 10 520 000 Kč s příslušenstvím, a zrušil jej v části, v níž bylo rozhodnuto o bolestném v částce, která bude specifikována v závislosti na vypracovaném znaleckém posudku, spolu s příslušenstvím, a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Rozsudek městského soudu v části výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku obvodního soudu, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu za ztížení společenského uplatnění, napadla stěžovatelka dovoláním. Usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že stěžovatelka v dovolání namítala nesprávné zjištění skutkového stavu, avšak dovolací soud není oprávněn v dovolacím řízení správnost skutkových zjištění přezkoumávat. Ve vztahu ke zbývajícím námitkám dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stěžovatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání. 6. Ačkoli stěžovatelka v podané ústavní stížností navrhuje zrušení rozsudků městského soudu a obvodního soudu jako celku, z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že brojí pouze proti potvrzující části výroku rozsudku městského soudu a proti části výroku I. rozsudku obvodního soudu, ve které byla zamítnuta žaloba ohledně nároku stěžovatelky na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 10 520 000 Kč s příslušenstvím, když ve zbývající části byl rozsudek obvodního soudu městským soudem zrušen a věc byla vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že její nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je promlčený. Stěžovatelka namítá, že v řízení opakovaně uváděla, že své nároky uplatnila již v roce 2008, avšak toto řízení bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 2. 2010 č. j. 9 C 9/2010-61 zastaveno. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem obvodního soudu, který vycházel ze znaleckého posudku znalce MUDr. Jana Šimčíka, podle něhož k ustálení jejího zdravotního stavu z hlediska ztížení společenského uplatnění mělo dojít po ustálení fyzické a psychické bolesti, tedy dnem 3. 3. 2008. Stěžovatelka namítá, že operace, které musela podstoupit v následujícím období, bylo nutné provést v návaznosti na první operaci (ze dne 4. 5. 2006), kterou došlo k přeměně pohlaví, a je tedy zřejmé, že tyto navazující operační zákroky souvisely s operací první, resp. na ni navazovaly a jsou s ní v příčinné souvislosti. Tyto navazující operační zákroky upravovaly nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky a měly směřovat k tomu, aby se její zdravotní stav stabilizoval v takové podobě, aby byl pro stěžovatelku snesitelný a umožňoval jí vést alespoň trochu důstojný a po zdravotní stránce přijatelný život. I v souvislosti s těmito navazujícími operacemi stěžovatelka musela čelit fyzické bolesti i psychickému utrpení, které měly vliv na kvalitu jejího života. Není tedy možné období, ve kterém probíhaly nutné operativní zákroky navazující na první operaci ze dne 4. 5. 2006, považovat za dobu, kdy již byl zdravotní stav stěžovatelky ustálen. Podle stěžovatelky proto není správný závěr obvodního soudu a městského soudu, že navazující operace a další lékařské zákroky s jejím celkovým zdravotním stavem nesouvisely, a že k ustálení zdravotního stavu došlo ke dni 3. 3. 2008, a že její nárok je tedy promlčen. O tom, že v březnu 2008 nebyl zdravotní stav stěžovatelky ještě ustálen, svědčí i zpráva Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, ambulance neurologie ze dne 6. 4. 2008, která konstatuje, že "pacientka má těžké deprese, které se postupně prohlubují". Výše uvedené závěry znaleckého posudku proto stěžovatelka považuje za chybné. Důvod nesprávného právního posouzení věci spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že i přes zřejmé vady znaleckého posudku obvodní soud ani městský soud neakceptovaly její návrh, aby byl vypracován revizní znalecký posudek, který by stěžovatelkou namítané vady napravil. 8. Stěžovatelka dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že nedošlo ke stavení promlčecí doby po dobu řízení zahájeného v roce 2008 a projednávaného nejprve před městským soudem pod sp. zn. 2 Nc 3027/2008, následně v návaznosti na usnesení vrchního soudu ze dne 17. 4. 2009 byla tato věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který věc vedl pod sp. zn. 9 C 9/2010 a usnesením ze dne 3. 2. 2010 č. j. 9 C 9/2010-61 řízení zastavil. Ve vztahu k argumentaci městského soudu, že při svém rozhodování vyšel z § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), podle něhož musí být v zahájeném řízení řádně pokračováno, aby došlo ke stavení běhu promlčecí doby, stěžovatelka namítá, že nebylo její chybou, že nebyla schopna podat návrh tak, aby jej bylo možné před soudem řádně projednat, neboť nebyla vyzvána k doplnění svého podání a ani poučena o následcích, pokud by doplnění svého podání neprovedla. Stěžovatelka uvádí, že předmětný návrh v roce 2008 podávala za situace, kdy neměla právního zástupce, ani finanční prostředky na to, aby si právního zástupce mohla zajistit. Obvodní soud, který o její žalobě rozhodoval v prvním stupni, jí neustanovil zástupce a neposkytl jí ani odpovídající poučení, ačkoliv z obsahu i formy jejího návrhu na zahájení řízení bylo zřejmé, že stěžovatelka se nedokáže sama účinně bránit, tedy že nedokáže svá práva fakticky uplatnit. Z tohoto důvodu má stěžovatelka zato, že se nezpronevěřila své povinnosti v zahájeném řízení řádně pokračovat. Neustanovil-li obvodní soud za těchto okolností stěžovatelce zástupce, fakticky jí znemožnil řádně a včas uplatnit její práva před soudem a porušil