II.ÚS 2226/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2226/21 ze dne 7. 2. 2022 N 13/110 SbNU 121 K dokazování v řízení o náhradě nemajetkové újmy za zpožděný let   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Václava Běhunčíka, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. května 2021 č. j. 11 C 15/2020-75, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, takto: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 5. 2021 č. j. 11 C 15/2020-75 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Uvedený rozsudek se proto ruší. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že shora citovaným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na zákonného soudce, zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatel se žalobou ze dne 13. 10. 2019 domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 eur s příslušenstvím. Požadovaná částka představuje dle stěžovatele nárok na náhradu nemajetkové újmy ve formě paušální finanční kompenzace za zpoždění letu vedlejšího účastníka řízení (společnosti Smartwings, a. s.) č. QS 1096 z Prahy do Londýna ze dne 21. 3. 2019, a to dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech Christopher Sturgeon a další proti Condor Flugdienst GmbH a Stefan Bdck a další proti Air France SA, C-402/07, C-432/07 (dále jen "věc C-402/07, C-432/07"). Dle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení, ve spojení se závěrem Soudního dvora Evropské unie ve věci C-402/07, C-432/07, platí, že cestujícím, jejichž let o délce nepřesahující 1 500 kilometrů byl na svém příletu do cílového místa určení opožděn o více než 3 hodiny, náleží paušální kompenzace nemajetkové újmy způsobené významným zpožděním letu ve výši 250 eur. 3. Let měl dle tvrzení stěžovatele odlétat dle letového plánu v čase 12:30 hodin místního času a přiletět do cílového místa určení v čase 13:35 hodin místního času. Let byl však na svém příletu významně zpožděn, když skutečně odletěl z letiště v místě odletu až v 16:11 hodin místního času a cílového místa určení dosáhl v čase 16:48 hodin místního času, tedy se zpožděním 3 hodiny a 13 minut, když v tomto okamžiku došlo k příjezdu letounu operujícího let k příletové bráně, tzv. gate. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k žalobě stěžovatele namítal, že zpoždění letu nedosáhlo délky trvání přesahující 3 hodiny, zakládající nárok cestujících na finanční kompenzaci vzniklé újmy, když ze záznamu o provedení letu vyhotoveného vedlejším účastníkem (tzv. journey log) vyplývá, že let dosáhl cílového místa určení nikoliv v čase, který tvrdí stěžovatel, ale v čase 16:30 hodin místního času. Zpoždění letu v cílovém místě určení tak dle vedlejšího účastníka dosáhlo délky celkově 2 hodiny a 55 minut. Vzhledem k uvedenému vedlejší účastník navrhl soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl v plném rozsahu. 4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 5. 2021 č. j. 11C 15/2020-75 byla žaloba stěžovatele zamítnuta v plném rozsahu a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč. Proti napadenému rozsudku není podání odvolání přípustné. II. Ústavněprávní argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel považuje závěry obecného soudu za nesprávné a neústavní. Zásadní zásah do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces spatřuje v postupu soudu, když tento dle stěžovatele postupoval při rozhodování o důvodnosti jeho nároku a při dokazování tendenčně, a to pouze ve prospěch vedlejšího účastníka. Stěžovatel shledává tendenčnost hodnocení důkazů konkrétně ve skutečnosti, že ačkoliv stěžovatel předložil soudu prvního stupně za účelem prokázání délky zpoždění letu přesahující hranici významného zpoždění letu ve smyslu shora citovaného nařízení a relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie několik listinných důkazů opatřených z různých zdrojů, které nezávisle na sobě tvrzení stěžovatele o délce zpoždění letu zcela shodně potvrdily, přesto soud vycházel při posuzování délky zpoždění letu toliko z důkazu předloženého vedlejším účastníkem, a to navíc důkazu jím přímo vyhotoveného. Stěžovatel soudu přitom předložil dva informační výpisy o průběhu letu shodně zachycující zpoždění letu na příletu do cílového místa určení v délce trvání 3 hodin a 13 minut, a to ze specializovaných portálů www.flightradar24.com a www.flightstats.com, které shromažďují informace o časech odletů a příletů zejména z údajů poskytnutých letišti, řídícími letového provozu či leteckými dopravci. Jedná se o nezávislé zdroje provozované subjekty odlišnými od vedlejšího účastníka, přičemž informace zde obsažené užívají nejen cestující, ale i letečtí dopravci samotní. Ve shodě s těmito výpisy pak délku trvání zpoždění letu 3 hodiny a 13 minut potvrdilo stěžovateli k jeho dotazu e-mailem ze dne 26. 3. 2021 i letiště v místě příletu, načež stěžovatel navrhl soudu prvního stupně provedení důkazu i tímto potvrzením. Stěžovatel současně navrhl soudu prvního stupně provedení důkazu fotografií pořízenou stěžovatelem v době příletu a dále provedení důkazu účastnickým výslechem stěžovatele a výslechem svědků - pana Petra Valenty, pana Michala Kodra a paní Simony Řebíčkové. 6. Soud k žádnému z těchto důkazů při hodnocení nároku stěžovatele nepřihlédl, a navíc z důvodu nadbytečnosti zamítl další důkazní návrhy stěžovatele, konkrétně návrh, aby soud učinil dotaz na letiště v místě příletu letu ke zjištění, z jakého zdroje čerpá toto letiště informace o odletech a příletech, a to za účelem vyvrácení pochybností o věrohodnosti informací uvedených v potvrzení letiště, zaslaném stěžovateli dne 26. 3. 2021. Soud vycházel při zjišťování délky zpoždění letu v cílovém místě toliko a jedině ze záznamu o provedení letu vyhotoveného vedlejším účastníkem (tzv. journey log), který vedlejší účastník předložil k důkazu a ve kterém bylo uvedeno, že let dosáhl cílového místa určení v čase 16:30 hodin místního času, přesněji, že v tomto čase došlo k otevření dveří letounu, když byl tento údaj označen pojmem "block". Stěžovatel v průběhu řízení několikrát namítl, že tato listina je přepisem informací ručně zaznamenaných pilotem letounu operujícího předmětný let a jedná se o listinu vyhotovenou samotným vedlejším účastníkem. Nejenže tak listinu vyhotovil sám vedlejší účastník se zájmem na výsledku soudního řízení, ale navíc se v ní mohou v důsledku selhání lidského faktoru nacházet nesprávné informace. Údaje o příletu obsažené v této listině se současně zcela liší od všech ostatních údajů obsažených v informačních výpisech o letu, v potvrzení letiště v místě příletu ze dne 26. 3. 2021 a od skutečností uváděných svědky. 7. Stěžovatel v tom shledává nedostatečně odůvodněný, tendenční přístup k hodnocení důkazů a nerespektování zásady civilního soudního řízení v podobě volného hodnocení důkazů, když soud nehodnotil veškeré předložené důkazy každý jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. I přes skutečnost, že záznam o provedení letu vyhotovený vedlejším účastníkem (tzv. journey log) jako jediná k důkazu provedená listina obsahoval zcela odlišné informace od údajů obsažených v ostatních listinách a výpovědích provedených k důkazu, hodnotil soud tuto listinu jako věrohodnou a přisoudil jí nejvyšší hodnotu důležitosti. 8. Stěžovatel soudu rovněž vytýká, že při svém rozhodování o důvodnosti jeho nároku neodůvodněně nerespektoval existující judikaturu vyšších soudů, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. 20 Cdo 1299/2019, dle kterého: "Nelze pominout, že i plná moc je soukromou listinou, a proto je na každém, kdo se jí dovolává, aby prokázal její pravost a správnost." Stěžovatel totiž projevil důvodné pochybnosti o věrohodnosti listiny předložené vedlejším účastníkem - záznamu o provedení letu (tzv. journey log), a to z toho důvodu, že se jedná o listinu vytvořenou přímo vedlejším účastníkem, který může se zapisovanými údaji svévolně a neomezeně manipulovat, přičemž má zájem na výsledku sporu, když navíc listina vznikla přepisem ručně zaznačených údajů pilotem letounu operujícího let. Citované usnesení Nejvyššího soudu bylo dle stěžovatele namístě aplikovat i na posuzo