II.ÚS 2231/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2231/25 ze dne 27. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Pražská plynárenská, a.s., sídlem Národní 37/38, Praha 1, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph. D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 42/2025-84 ze dne 3. června 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 A 64/2024-138 ze dne 20. ledna 2025 a výrokům II a III rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-113377-67/ODK-2022 ze dne 8. července 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva vnitra jako účastníků řízení, a JUDr. Richarda Maliniaka, Deloitte Advisory, s.r.o., sídlem Italská 2581/67, Praha 2 a Hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá shora označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva. Podáním doručeným 22. srpna 2025 stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra (ministerstvo). 2. První vedlejší účastník (žadatel) požádal 11. května 2022 Magistrát hlavního města Prahy (povinný subjekt) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o informace o záměru povinného subjektu poskytnout stěžovatelce úvěr ve výši 2 mld. Kč (dále jen "záměr 1") a o patronátní prohlášení za účelem získání úvěru ve výši 4 mld. Kč od relevantních bank (dále jen "záměr 2"). Mimo jiné žadatel žádal "poskytnutí relevantních výstupů od společnosti Deloitte a/nebo všech případných právních či ekonomických analýz vypracovaných v souvislosti s těmito záměry". 3. Povinný subjekt (po komplikovaném procesním vývoji) naposledy rozhodnutím č. j. MHMP 2503659/2023 ze dne 28. listopadu 2023 odmítl podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s § 15 odst. 1 tohoto zákona žádost v části týkající se poskytnutí relevantních výstupů od druhého vedlejšího účastníka, vypracovaných v souvislosti se záměry 1 a 2. 4. K odvolání žadatele ministerstvo rozhodnutím obsahujícím napadené výroky zrušilo rozhodnutí povinného subjektu v rozsahu, jímž bylo odmítnuto poskytnutí informací specifikovaných ve výroku II a v tomto rozsahu řízení zastavilo (výrok I). 5. Výrokem II ministerstvo přikázalo povinnému subjektu poskytnout informace obsažené v analýze vypracované druhým vedlejším účastníkem (analýza) v tomto rozsahu: "- strana 1 - celá strana; - strana 2, vyjma jména a příjmení Partner Corporate Finance; - strana 3 - celá strana; - strana 4 - celá strana; - strana 5 - celá strana; - strana 6 - celá strana; - strana 7 - celá strana; - strana 8 - větší tučný nadpis na začátku strany a 3 tučné nadpisy psané menším písmem na levé části strany, - text uvedený pod druhým menším tučným nadpisem na levé části strany, psaný ve dvou odrážkách, začínající slovy "Tržním metoda"; - strana 9 - všechny tučně uvedené nadpisy, tzn. větší tučný nadpis na začátku strany, l tučný nadpis psaný menším písmem na levé časti strany a I tučný nadpis psaný menším písmem na pravé části strany, - poslední nadpis druhé tabulky na pravé části strany s výjimkou výpočetního vzorce uvedeného v hranatých závorkách a údaje uvedené v prvním a posledním sloupci této tabulce, text uvedený pod druhým menším tučným nadpisem ("Závěr metody") na pravé části strany; - strana 10 -všechny tučně uvedené nadpisy, tzn. větší tučný nadpis na začátku strany, 1 tučný nadpis psaný menším písmem na levé časti strany a 1 tučný nadpis psaný menším písmem na pravé části strany, text uvedený pod druhým menším tučným nadpisem ("Závěry metody"), uvedený na pravé části strany; - strana 11 - celá strana; - strana 12 - větší tučný nadpis uvedený na začátku strany; - strana 13 - větší tučný nadpis uvedený na začátku strany; - strana 14 - větší tučný nadpis vedený na začátku strany; - strana 15 - větší tučný nadpis uvedený na začátku strany; - poslední strana bez číselného značení - celá strana." 6. Ve zbytku ministerstvo rozhodnutí povinného subjektu zrušilo a vrátilo mu věc k novému řízení (výrok III). Uvedlo přitom, že nejsou splněny podmínky k využití oprávnění podle § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím ve vztahu k celé požadované informaci, neboť ministerstvo není schopno v plném rozsahu věc samo posoudit a vyhodnotit aplikaci případných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace ve vztahu k ostatním částem analýzy. Ve zbylém rozsahu se tak věcí bude znovu zabývat povinný subjekt. 7. Proti výrokům II a III rozhodnutí ministerstva podala stěžovatelka žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze (městský soud) napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Městský soud přisvědčil stěžovatelce, že ministerstvo neučinilo jednoznačný závěr, zda je analýza autorským dílem, nicméně to nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí ministerstva, neboť ministerstvo k analýze přistupovalo, jako kdyby o autorské dílo šlo. V testu proporcionality provedeném ministerstvem převážilo žadatelovo právo na informace nad právem k výsledkům tvůrčí činnosti, s čímž se městský soud ztotožnil. Městský soud nesouhlasil s námitkou stěžovatelky, že není institucí nakládající s veřejnými prostředky. 8. Stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Nejvyšší správní soud se ztotožnil s tím, jak kolizi mezi právem na informace a právem k výsledkům tvůrčí činnosti vyřešily ministerstvo a městský soud. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že analýza nebyla pořízena z veřejných prostředků. Neztotožnil se ani s tvrzením stěžovatelky, že analýza je obchodním tajemstvím. Obchodní tajemství mohou podle Nejvyššího správního soudu představovat jednotlivé informace obsažené v analýze, nikoliv dokument jako celek. Ministerstvo podrobně rozebralo, které pasáže analýzy lze poskytnout. Obecné tvrzení stěžovatelky, že jde o obchodní tajemství, měl Nejvyšší správní soud za nekonkrétní a v důsledku nedůvodné. Námitku, že poskytnutí analýzy by bylo v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, Nejvyšší správní soud nevypořádal, neboť byla opožděně uplatněna poprvé až v kasační stížnosti. Námitky proti rušícímu výroku III rozhodnutí ministerstva nebylo možno posoudit, neboť proti rušícímu rozhodnutí správního orgánu je žaloba nepřípustná a jejich posouzení by tak bylo v této fázi předčasné. 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí nemělo být přikázáno poskytnout analýzu žadateli, neboť byly dány výluky podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. a) a c) zákona o svobodném přístupu k informacím. Porušení svých ústavně zaručených základních práv spatřuje v tom, že ministerstvo a soudy v rozporu s těmito výlukami dospěly k závěru, že má analýzu žadateli poskytnout. 10. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatelka odůvodnila tím, že žadatel se domáhá vydání částí analýzy, kterou přikázalo vydat napadené rozhodnutí ministerstva, exekučně. Kdyby v exekučním řízení došlo k vydání analýzy, ztratilo by rozhodování o ústavní stížnosti smysl. 11. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou. 12. Stěžovatelka napadá výroky II a III rozhodnutí ministerstva a obě soudní rozhodnutí jako celek. Výrokem III rozsudku městského soudu a výroky III a IV rozsudku Nejvyššího správního soudu však bylo rozhodnuto o nákladech řízení vedlejších účastníků, a to nikoli v neprospěch stěžovatelky. Ve vztahu k těmto výrokům je ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným. 13. Výrokem III ministerstvo zčásti zrušilo rozhodnutí povinného subjektu. V tomto rozsahu dosud řízení neskončilo. Skutečnost, že povinný subjekt je v navazujícím řízení vázán právním názorem ministerstva přípustnost ústavní stížnosti nezakládá. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že by šlo o výrok závislý na výroku II. Ač výroky II a III spolu vyčerpávají předmět řízení, může z nich každý být přezkoumán samostatně a pro takový přezkum platí jiné podmínky. Ústavní stížnost je proto v tomto rozsahu předčasná a jde tak o návrh nepřípustný. Stěžovatelka netvrdila, že by byly dány důvody pro mimořádné použití § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a neshledal je ani Ústavní soud. 14. Ve zbylém rozsahu byla ústavní stížnost podána oprávněnou stěžovatelkou a je přípustná. 15. Ústavní soud předesílá, že Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) vyhlášená pod č. 191/1995 Sb., jíž se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, není mezinárodní smlouvou o lidských právech, neboť nebyly splněny podmínky čl. 39 odst. 4 Ústavy České republiky (Ú