II.ÚS 2233/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2233/23 ze dne 10. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valtice, zastoupeného JUDr. Petrem Hamplem, Ph.D., advokátem se sídlem Bohumínská 1227/98, Ostrava - Slezská Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. června 2023 č. j. 6 To 21/2023- 189 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2022 č. j. 30 Nt 1855/2022-166, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 50 T 6/2015, uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Nalézací soud rozhodoval také o uplatněných nárocích na náhradu škody. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal v zákonné lhůtě odvolání stěžovatel a v jeho neprospěch také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Vrchní soud v Olomouci z podnětu obou těchto odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a sám ve věci nově rozhodl. Stěžovatele uznal vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku. Za to stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání devatenácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Stěžovateli uložil povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným, které se zbytkem jejich nároku odkázal na občanskoprávní řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 9. 2016, č. j. 4 Tdo 999/2016-80, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 100/17. 3. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení, neboť neshledal důvody obnovy řízení podle § 278 tr. řádu. Proti tomuto usnesení soudu první instance podal stěžovatel stížnost, která byla Vrchním soudem v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta. 4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti trvale odmítá, že by spáchal vraždu. Uvádí, že soudu předložil nový revizní znalecký posudek zpracovaný Českou zemědělskou univerzitou, fakultou agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů zpracovaný z roku 2018, a dokument nazvaný Prohlášení vědecké komunity z roku 2021, která reagují na dosažení nového stupně vývoje vědeckého poznání v oblasti metody pachové identifikace osob za použití psů. Zásadní změna metodiky pachové identifikace osob právě v důsledku posunu vědeckého poznání v této oblasti vedla k vydání zcela nového metodického pokynu ředitele pořádkové policie policejního prezidia ČR č. 303/2017. Stěžovatel navrhoval i výslech zástupců znaleckého ústavu a dalších svědků, kteří by zpochybnili zpracovatele původního znaleckého posudku doc. JUDr. Kloubka, Ph.D., soud je však nevyslechl. Stěžovatel se domnívá, že metoda, o níž se opírá původní znalecký posudek a byla na území ČR užívána do 1. 4. 2018, je vadná. Obecné soudy podle názoru stěžovatele měly provést vzájemné hodnocení důkazu původním znaleckým posudkem doc. Kloubka a nyní předloženým revizním znaleckým posudkem a prohlášením vědců. Obecné soudy však tento krok neučinily a stěžovatel v tom spatřuje rozpor se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2773/20, v němž je uvedeno, že obecné soudy nesmí nahradit odborný závěr plynoucí ze znaleckého zkoumání, zejména ve vztahu k použitelnosti důkazů získaných metodou pachové identifikace osob, vlastním, prakticky libovolným závětem laického charakteru. 6. Soudy nedůvodnost návrhu na povolení obnovy opírají též o závěr, že pachové stopy nebyly jediným důkazem, který by vedl k odsouzení stěžovatele. Podle názoru stěžovatele by však bez znaleckého posudku doc. Kloubka v původním řízení soud nemohl učinit závěr o jeho vině. 7. Stížnostní soud podrobně popsal obsah listin vykreslujících posun v názorech na metodu pachové identifikace, mimo jiné i závěry Zprávy o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými psy Policie ČR zpracované Českou zemědělskou univerzitou v Praze v rámci projektu Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace. Věnoval se i rozboru tzv. Clever Hans efektu spočívajícího v možném nevědomém ovlivnění zvířete působením člověka. Stěžovatel nesouhlasí se závěry soudu, že testování bylo provedeno na jiných než policejních speciálně vycvičených psech a o jisté předpojatosti zpracovatelů projektu o nespolehlivosti metody pachové identifikace. Namítá, že se tímto postupem soud snaží laickým způsobem zdiskreditovat práci znalců. 8. Ústavnímu soudu bylo doručeno i vyjádření Spolku na podporu nezávislé justice v České republice Šalamoun (jako tzv. amicus curiae), který nebyl účastníkem řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, nicméně chtěl sdělit Ústavnímu soudu svůj názor na věc. Znovu poukazuje na nové poznatky k metodě pachové identifikace a přikládá prohlášení vědců, které věrohodnost dříve prováděné metody zpochybňuje. Spolek namítá, stejně jako stěžovatel v ústavní stížnosti, že formulace, které vrchní soud uvedl v odůvodnění, obsahuje laické závěry. 9. Dle § 278 odst. 1 tr. řádu platí, že obnovu řízení povolí soud, pokud předchozí řízení skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. 10. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu účelem tohoto řízení není přezkoumávání zákonnosti, popř. odůvodněnosti původního rozhodnutí. Stejně tak není účelem řízení o povolení obnovy řízení posuzovat vinu odsouzeného [srov. odst. 41 nálezu sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. 2. 2009 (N 34/52 SbNU 343), či nález sp. zn. III. ÚS 2731/14 ze dne 13. 10. 2015]. Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí, dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález sp. zn. III. ÚS 608/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513)]. Tím toto řízení z důvodu racionální nezbytnosti co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení sp. zn. II. ÚS 1364/10 ze dne 9. 6. 2010 a obdobně také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20. 7. 2004, č. 50178/99, odst. 56]. 11. Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, že je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Jde tedy o posouzení otázky, zda nové skutečnosti nebo důkazy jsou natolik závažné, že jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými soudu či jiným orgánům činným v trestním řízení již dříve, odůvodnit jiné, tj. pro stěžovatele příznivější rozhodnutí. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu