II.ÚS 2238/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2238/24 ze dne 12. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 1/2024-412 ze dne 23. dubna 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 14/2023-304 ze dne 26. září 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) T. M. a 2) nezletilého T. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo nezletilého vedlejšího účastníka zaručené čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že k návrhu stěžovatelky ze dne 9. 1. 2023 byl napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") nezletilý vedlejší účastník svěřen do střídavé péče její a prvního vedlejšího účastníka (svého otce) tak, že v péči otce měl být vždy v sudém týdnu od pondělí od 8 hodin do neděle do 18 hodin a v péči stěžovatelky vždy v sudém týdnu od neděle od 18 hodin do následujícího pondělí sudého týdne do 8 hodin. Otci bylo stanoveno výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2022 do 30. 9. 2023, od 1. 10. 2023 pak ve výši 4 000 Kč měsíčně, matce ve výši 2 000 Kč měsíčně. Obvodní soud své rozhodnutí odůvodnil odkazem na plnou způsobilost rodičů k péči o nezletilého, bydliště všech účastníků ve stejném domě a zprávu opatrovníka, podle které nezletilý nevykazoval známky toho, že by s některým z rodičů nebyl rád. 3. K odvolání stěžovatelky byl napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") nezletilý svěřen do její péče a otci bylo uloženo platit výživné ve výši 5 000 Kč za období od 1. 12. 2022 do 30. 9. 2023, ve výši 2 500 Kč za říjen 2023 a ve výši 4 750 Kč od 1. 11. 2023. Otci byl dále upraven běžný styk s nezletilým každý sudý týden od čtvrtka od 15 hodin do pondělí následujícího lichého týdne do 8 hodin a dále styk o prázdninách a svátcích. S odkazem na zprávy z psychologických vyšetření a zprávy mateřské školy městský soud dospěl k závěru, že nezletilý se v rodičovském konfliktu necítí dobře a zřejmě více preferuje péči stěžovatelky. Odkázal na jeho předškolní věk, blízkost bydlišť rodičů a jejich shodný zájem na péči o něj. Upozornil, že v průběhu řízení otec souhlasil s péčí matky a svým častým stykem, k dohodě nakonec nedošlo kvůli rozporům ohledně úpravy styku o letních prázdninách. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy sice provedly důkazy, ale nijak je ve svých rozhodnutích nezhodnotily. Obě napadená rozhodnutí postrádají podle stěžovatelky logickou konzistenci, neboť obsahují skutková zjištění rozporná se závěry o skutkovém stavu. Podle stěžovatelky není jasné, jakým způsobem městský soud naložil s důkazy prokazujícími, že nezletilý je sekundární obětí domácího násilí otce vůči stěžovatelce a že si z těchto zkušeností odnáší traumatizující zážitky a psychické problémy. Měl-li městský soud pochybnosti o předložených zprávách psychologů, měl je odstranit znaleckým posudkem. Dále stěžovatelka upozorňuje na výpisy z bankovního účtu otce, které prokazují mnohem vyšší příjmy, než ke kterým dospěly soudy na základě jeho tvrzení a na základě potenciality příjmů pro jeho profesi. 5. S odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 stěžovatelka namítá, že soudy musí při úvaze o péči posoudit několik kritérií a že předpoklad o nejlepším zájmu dítěte na svěření do péče obou rodičů lze vyvrátit pouze pádnými a objektivními důvody. Tímto důvodem je podle stěžovatelky zdraví nezletilého a jeho duševní stav, který je poznamenán traumatickým zážitkem. Stěžovatelka namítá, že soudy měly zvolit takový formát péče o nezletilého, který by mu poskytl dostatek času na zahojení traumatického stavu a obnovení vztahu s otcem. Stěžovatelka dále kritizuje, že žádný ze soudů nezhodnotil přání nezletilého a městský soud nedal dostatečný prostor ani opatrovníkovi, aby vyslovil jeho přání. 6. Stěžovatelka polemizuje s opravdovostí zájmu otce na péči o nezletilého a poukazuje na skutečnost, že povinnost k placení výživného uloženou městským soudem splnil otec až na základě výzvy stěžovatelčiny právní zástupkyně. Upozorňuje též, že otec nesouhlasí s lékařským zákrokem u nezletilého (odstranění mandlí), ač má od lékařů všechny dostupné informace. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 9. Rozhodování o svěření nezletilého dítěte do péče je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte. 10. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny. Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance. 11. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán tehdy, jsou-li jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich nemají podklad, nebylo-li řízení jako celek spravedlivé, byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele anebo je-li soudní rozhodnutí nepřezkoumatelné, resp. postrádá řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), sp. zn. II. ÚS 1842/12 ze dne 27. 8. 2013 (N 154/70 SbNU 425) nebo sp. zn. III. ÚS 1836/13 ze dne 27. 2. 2014 (N 24/72 SbNU 275)]. 12. Taková pochybení však Ústavní soud neshledal. 13. Ve vztahu k námitce o nezohlednění přání nezletilého je třeba podotknout, že Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zdůrazňuje, že přání dítěte je zásadním vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby svá rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nálezy sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) a sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5.2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Názor dítěte je třeba zohledňovat velmi citlivě, neboť dítě samo nemusí být ani ve vyšším věku schopno plně odhadn