II.ÚS 2241/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2241/21 ze dne 4. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., t. č. ve Vazební věznici v Ostravě, právně zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2021 č. j. 47 To 178/2021-148 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2021 č. j. 0 Nt 18007/2021-111, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, když tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel je trestně stíhán na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality, pracoviště Opava, č. j. KRPT-274839-264/TČ-2019-070082 ze dne 24. 11. 2020, a to pro jednání právně kvalifikované jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný společným jednáním dle § 23 trestního zákoníku, zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku, spáchaný společným jednáním dle § 23 trestního zákoníku, zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný společným jednáním dle § 23 trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Ostravě bylo rozhodnuto, že podle § 71 odst. 1 písm. a) trestního řádu a § 71a trestního řádu a contrario se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá, když nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se písemný slib daný obviněným nepřijímá. Podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se nabídka dohledu probačním úředníkem nad osobou obviněného nepřijímá. Podle § 73a odst. 1 trestního řádu se nabídka peněžité záruky, daná obviněným ve výši 5 000 000 Kč, nepřijímá. 3. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2020 č. j. 0 Nt 16168/2020-83 z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu; tato byla započtena ode dne 24. 11. 2020 v 6:30 hodin, kdy byl stěžovatel fakticky omezen na svobodě. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 1. 2021 poté, co byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2021 č. j. 47 To 130/2020-151 stížnost do citovaného usnesení zamítnuta jako nedůvodná. V odůvodnění nyní napadeného usnesení soud prvního stupně konstatoval, že osobní poměry stěžovatele se od doby posledního rozhodnutí v otázce vazby nijak nezměnily. Nadále trvají důvody vazby uvedené v § 67 písm. a) a c) trestního řádu, přičemž nenastala žádná okolnost, která by tyto vazební důvody oslabovala. Nelze nevidět, že stěžovatel se dlouhodobě dopouštěl rozsáhlé daňové trestné činnosti, kdy, jak vyplývá z výsledků pokračujícího dokazování, jeho odpovědnost za jednání společnosti A, byla potvrzena jak svědecky, tak i spoluobviněnými v jejich výpovědi ze dne 18. 12. 2020. V ní obě popsaly své zapojení do vytýkaného jednání, popsaly svou činnost ve firmě A, způsob fungování firmy, oběh dokladů, kým a kam byly nošeny, připustily, že byly vystavovány faktury na pokyn stěžovatele. Z jejich výpovědi je tak možno dovodit důvodné podezření z organizování citované trestné činnosti právě stěžovatelem ve vztahu k firmám uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odstavec 1 trestního řádu. Uvedené skutečnosti jsou pak podporovány důkazy postupně zajišťovanými v průběhu šetření probíhající analýzou zajištěné počítačové techniky společnosti A, kdy z uvedeného mimo jiné plyne, že fakturačních řetězců, v nichž docházelo ke "klonování faktur", založil stěžovatel více, kdy po společnosti A, převzaly uvedenou činnost společnosti B a C. Tento přechod na uvedené společnosti svědčí o tom, že ani po daňové kontrole k přerušení trestné činnosti nedošlo. Námitka stěžovatele ke zjištěním finančního úřadu, že o ničem nevěděl, je tak podle soudu zcela nevěrohodná a účelová, odporující zjištěným faktům, a jeho návrhy finančnímu úřadu, které ve vazebním zasedání znovu opakoval a doplnil listinnými důkazy (návrhy na povolení splácení vyčísleného dluhu), jsou jednak jeho snahou zmírnit dopad protiprávního jednání a jednak snahou zajistit si pokračování v podnikání a tímto v jeho průběhu mít možnost splácet dluh. 4. Pokud se týče samotných vazebních důvodů, pak s odkazem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že byť se jedná o osobu doposud soudně netrestanou, pak vzhledem k povaze a závažnosti jeho dlouhodobého, rozsáhlého a sofistikovaného protiprávního jednání v rámci nelegálních daňových optimalizací, kdy výše škody, jež měla být vytýkaným jednáním způsobena, byla dosud vyčíslena na částku minimálně 86 623 374 Kč, hrozí stěžovateli v případě uznání vinny uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nadále tak trvá důvodná obava, že ve snaze vyhnout se dalšímu trestnímu stíhání a případnému trestnímu postihu, by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat útěkem mimo území České republiky, či skrýváním. V tomto směru na uvedené skutečnosti nic neoslabuje tvrzení stěžovatele, že vlivem vypořádání společného jmění manželů (o čemž předložil notářský zápis), veškeré nemovitosti mimo území České republiky, tedy v Itálii a Španělsku, připadly jeho manželce. Je zřejmé, že osobní majetek, který převedl na další subjekty, zejména na rodinné příslušníky, je v jeho prospěch řádně ošetřen, když na řadě nemovitostí má ve svůj prospěch zřízena různá omezení vlastnického práva (věcné břemeno užívání, či zákaz zcizení), což se týká majetku spravovaného jeho dcerou, která se v současné době realizuje ve společnosti D, jež převzala základní činnost společnosti A. Stejně tak je i nadále naplněn důvod vazby předstižné dle § 67 písm. c) trestního řádu, spočívající v obavě, že by v případě ponechání na svobodě mohl stěžovatel pokračovat v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán, resp. tuto opakovat. Tato obava je dána jednak charakterem dané trestné činnosti a současně délkou doby, po niž byla páchána, tedy po dobu nejméně pěti let. Současně je umocněna skutečností, že tzv. "klonování faktur" přešlo plynule na společnosti B a C, a ani daňová kontrola finančním úřadem, která odhalila daňový podvod, nevedla u stěžovatele k přerušení trestné činnosti. 4. Nabídka peněžité záruky ve výši 5 000 000 Kč, na níž by měly být vyčleněny prostředky (peněžní prostředky a cennosti) policejním orgánem zajištěné při domovní prohlídce jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti, postrádá podle soudu jakýkoli smysl a nemůže sloužit jako peněžitá záruka. Mimo to je nabízená peněžitá záruka zcela nepřiměřená rozsahu trestné činnosti a vzniklé majetkové škodě na zkrácené dani, která byla aktuálně vyčíslena v souhrnné výši 86 623 374 Kč, kdy však rozsah trestního stíhání v tuto chvíli není uzavřen. Stejně tak nelze podle názoru soudu využít ani další nabízené náhradní instituty. 5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost. Krajský soud v Ostravě tuto posoudil a rozhodl tak, že formálně zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě a sám znovu rozhodl, to však toliko pro uvedení nesprávného ustanovení ve vztahu k nepřijetí peněžité záruky, když fakticky na obsahu jeho rozhodnutí nic nezměnil. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti, v níž rozsáhle cituje z jednotlivých rozhodnutí Ústavního soudu v otázkách vazebních, namítá ve vztahu k vazebnímu důvodu možného útěku nebo skrývání se, že pokud by chtěl něco takto nezákonného činit, tak by v období krátce před svým zadržením neodcestoval do zahraničí a ze zahraničí se těsně před svým zadržením nevrátil. Toto jednání stěžovatele je ze strany soudů účelově marginalizováno bez jakéhokoli bližšího odůvodnění, když právě i tato konkrétní skutečnost zcela jasně hovoří proti závěrům soudu o osobě stěžovatele a možném úmyslu vyhýbat se trestnímu řízení. K dalšímu závěru obecných soudů ohledně odůvodnění vazebního důvodu již samotnou výší hrozícího trestu stěžovatel uvedl, že samotná objektivní hrozba vysokého trestu bez dalšího nemůže vést k uložení vazby. K dalšímu vazebnímu důvodu stěžovatel uvedl, že pokud by chtěl pokračovat v páchání trestné činnosti, pak by těžko dlouhodobě poskytoval správci daně a insolvenčnímu správci nadstandardní součinnost. Pokud jsou v trestním spise poznatky o jakékoliv páchané trestné činnosti, tak sama obhajoba o těchto skutečnostech již před rokem a půl sama informovala správce daně a v průběhu následné doby a návazné činnosti insolvenčního správce bylo zjištěno, že v obchodní a účetní dokume