II.ÚS 2241/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2241/24 ze dne 20. 11. 2024 Výše odškodnění nemateriální újmy za nedůvodné trestní stíhání političky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky E. V., zastoupené JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Seifertova 2919/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2024 č. j. 28 Cdo 3773/2023-590, a části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 91 Co 309/2022-551, kterým byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. června 2022 č. j. 10 C 89/2021-516, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2024 č. j. 28 Cdo 3773/2023-590, a částí výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022 č. j. 91 Co 309/2022-551, kterým byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 6. 2022 č. j. 10 C 89/2021-516, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení Nejvyššího soudu a část výroku I. městského soudu se proto ruší. I. Rekapitulace věci a námitky stěžovatelky 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala, aby Ústavní soud vyslovil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2024 č. j. 28 Cdo 3773/2023-590 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022 č. j. 91 Co 309/2022-551, a to v rozsahu té části výroku I., jímž byl potvrzen (zamítavý) výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 6. 2022 č. j. 10 C 89/2021-516. Tento soud stěžovatelce jako žalobkyni, žalující Českou republiku - Ministerstvo spravedlnosti, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem) o zaplacení částky 6 616 641,80 Kč rozhodl ve výroku I. tak, že uložil žalované zaplatit 106 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a co do částky 6 510 641,80 Kč žalobu ve výroku II. zamítl. Výrokem III. pak rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatelka uvedla, že ústavní stížností nenapadá rozsudek soudu prvního stupně, neboť má za to, že výše zadostiučinění může být na podkladě zjištěného skutkového stavu napravena odvolacím soudem. 3. Městský soud v Praze poté napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit 50 000 Kč se specifikovaným úrokem zprodlení; jinak byl rozsudek v tomto výroku potvrzen. Výrokem II. pak rozhodl o nákladech řízení. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 27. 5. 2024 č. j. 28 Cdo 3773/2023-590 odmítl stěžovatelčino dovolání v dané věci. 4. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že je bývalou pražskou političkou, mezi lety 2011 a 2014 byla radní města X zodpovědnou za informatiku a evropské fondy. Spolu s dalšími členy rady byla v roce 2013 obviněna v tzv. kauze XX a pravomocně zproštěna viny byla až poté, co byla dvakrát nepravomocně odsouzena Městským soudem v Praze v řízení, které bylo předsedou senátu A. S. závažně zmanipulováno v neprospěch obžalovaných neoprávněným pozměňováním protokolů o výpovědích. 5. Po skončení trestního stíhání se stěžovatelka domáhala náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání. Tato větev případu se týká jen náhrady nemajetkové újmy, přičemž stěžovatelce byla postupně přiznána dohromady částka 500 000 Kč s příslušenstvím (nejprve byla přiznána ministerstvem spravedlnosti částka 344 000 Kč, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 89/2021-516 částka 106 000 Kč a rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 309/2022-551 pak dalších 50 000 Kč) 6. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze bylo odmítnuto, když dovolací soud shledal, že nižší soudy dostatečně zohlednily dopad nezákonného trestního stíhání do osobní sféry stěžovatelky, jakož i excesivní postupy orgánů činných v trestním řízení. Případ stěžovatelky podle dovolacího soudu nevybočuje z komparovaných případů, kde byla přiznána odškodnění v obdobné výši (konkrétně šlo o případ P. R., spoluobviněného v kauze XX, který byl zproštěn hned napoprvé a jehož případ není se stěžovatelkou přímo srovnatelný, k tomu se podrobněji odkazuje odst. 9 dovolání stěžovatelky ze dne 3. 3. 2023). Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud proto odmítl jako nepřípustné (nesplňující kritéria § 237 o. s. ř.) a nad rámec odůvodnění ještě doplnil, že vyšší než žalobkyni přiznané zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním je přiznáváno zcela ojediněle. 7. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy dostatečně nezohlednily především bezprecedentní selhání orgánů činných v trestním řízení (úmyslné manipulování s protokoly ze strany trestního soudce v neprospěch obviněných, který za to byl i kárné odsouzen), a ve výsledku je tak přiznané zadostiučinění naprosto nedostatečné ve srovnání s jinými případy, v nichž v nedávných letech Ústavní soud zasáhl. 8. Právě způsob vedení řízení, individuální charakterové rysy a životní zkušenosti stěžovatelky nebyly podle ní obecnými soudy dostatečně zohledněny. Stěžovatelka byla před listopadem 1989 disidentkou, podepsala Chartu 77 a nesla všechny negativní následky s tím spojené. V roce 2010 vstoupila do politiky s cílem zvýšit politickou kulturu a bojovat proti korupci. Byla zvolena zastupitelkou města X, kterou byla do roku 2018, kdy z politiky odešla. Během jejího působení jako radní města X (viz výše) čelila pochybnému trestnímu stíhání v tzv. kauze XX a byla Městským soudem v Praze dokonce dvakrát odsouzena, než se (po více než 600 hodinách, které strávila analýzou protokolů z hlavního líčení a zvukových záznamů) u odvolacího soudu prokázaly závažné manipulace s protokoly v neprospěch obžalovaných ze strany předsedy senátu S. Způsob vedení trestního stíhání proti ní byl tak mimořádně excesivní a svědčil o naprostém a úmyslném selhání orgánů činných v trestním řízení. Celé předmětné trestní řízení bylo provázeno svévolnými excesy orgánů činných v trestním řízení. Usnesení o zahájení trestního stíhání byl ve skutečnosti nezákonný plagiát práce syna jednoho ze spoluobviněných, kdy tvůrčím a protiprávním užitím jeho autorského díla orgán činný v trestním řízení zakrýval, že se věcí po právní stránce nijak nezabýval a bez jakékoli právní analýzy zahájil trestní stíhání proti žalobkyni (plagiát představovala celá právní část odůvodnění, protiprávní porušení autorských práv ze strany policejního orgánu bylo deklarováno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2014 sp. zn. 31 C 10/2014 a potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015 č. j. 5 Co 5/2015-80). 9. Poté, co zákonný soudce N. (přesněji soudní senát, jemuž předsedal) v rámci předběžného projednání obžaloby vrátil věc státní zástupkyni k došetření, neboť podle předmětného rozhodnutí se měly vyšetřující orgány zaměřit též na prokázání společenské škodlivosti jednání obviněných, tak byl pro podjatost vyloučen a věc byla přidělena k rozhodnutí soudnímu senátu, jemuž předsedal S. Stěžovatelka tedy musela strpět výměnu zákonného soudce, který jí byl původně přidělen na základě rozvrhu práce. V průběhu hlavního líčení pak došlo k zadržení dozorové státní zástupkyně M., která vedla proti stěžovatelce trestní stíhání, a to právě pro podezření z účelové kriminalizace osob. Zadržena byla v rámci kauzy tzv. YY, jejíž krycí název byl orgány činnými v trestním řízení vytvořen právě odkazem na osobu státní zástupkyně ("YY"), která trestní stíhání proti stěžovatelce vedla. Následně dozorová státní zástupkyně byla pro páchání této trestné činnosti skutečně obžalována a zatím nepravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 10. Obžaloba byla postavena na posudku znaleckého ústavu Česká znalecká, jehož zpracování zadaly orgány činné v trestním řízení a který fabrikoval způsobení škody ve výši desítek milionů korun stěžovatelkou. Excesivní a odborně neakceptovatelnou povahu tohoto znaleckého posudku objednaného orgány činnými v trestním řízení s odstupem let konstatoval mj. expertní poradní sbor ministr