II.ÚS 2264/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2264/23 ze dne 19. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jindřicha Hvížďaly, zastoupeného Mgr. Tomášem Slabým, advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2023 č. j. 33 Cdo 3541/2022-1643, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Petra Kolomého, zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem, sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu Nejvyššího soudu vedeného pod sp. zn. 33 Cdo 3541/2022 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 3. 2021 č. j. 123 C 36/2013-1455 bylo vyhověno žalobě stěžovatele a Ing. Miroslava Štěpánka (dále jen "druhý žalobce") o zaplacení 2 318 721 Kč s příslušenstvím. Vedlejšímu účastníkovi okresní soud uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 1 159 360,50 Kč s příslušenstvím (výroky I. a II.). Proti rozsudku okresního soudu podal vedlejší účastník odvolání. Rozsudkem ze dne 16. 6. 2022 č. j. 23 Co 167/2021-1606 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") odvolání vedlejšího účastníka částečně vyhověl a rozsudek okresního soudu změnil. Vedlejší účastník byl tak nově povinen zaplatit každému ze žalobců částku 658 950, 90 Kč s příslušenstvím (výrok I). V rozsahu částky 500 409,60 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců krajský soud žalobu zamítl (rovněž výrok I). Proti rozsudku krajského soudu podal vedlejší účastník dovolání v rozsahu výroku I, kterým byla druhému žalobci a stěžovateli přiznána (každému) částka 658 950,90 Kč s příslušenstvím. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud rozhodl následovně: "Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2022, č. j. 23 Co 167/2021-160, se - vyjma výroku, jímž byla žaloba v rozsahu 500.409,60 Kč s příslušenstvím zamítnuta - ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení." II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel namítá, že výrok Nejvyššího soudu je neurčitý, neboť z něj nelze s jistotou určit, zda ponechává v platnosti a účinnosti výrok odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele a druhého žalobce, co do částky 500 409,60 Kč pro každého, v celém rozsahu, tedy v rozsahu 2 x 500 409,60 Kč s ohledem na uplatněné dva žalobní nároky stěžovatele a druhého žalobce nebo zda se uvedený zamítavý výrok odvolacího soudu ponechává v platnosti pouze v rozsahu 500 409,60 Kč. Není přitom zřejmé, zda se má jednat o celý zamítnutý nárok stěžovatele nebo druhého žalobce či jejich část, a v tom případě není zřejmé jakou. Výrok Nejvyššího soudu navíc ani neodpovídá petitu dovolání vedlejšího účastníka. Nejvyšší soud tak uvrhl stěžovatele a krajský soud do stavu právní nejistoty ohledně rozsahu zrušujícího výroku. Tato neurčitost není odstranitelná a vytváří procesní nejistotu účastníků řízení, neboť rozsah práv a povinností účastníků řízení je neurčitě vymezen a ve svém důsledku má či může mít dopad do jejich procesních práv. Stěžovatel dále namítá, že Nejvyšší soud nesprávně posoudil, že skutkové závěry krajského soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Závěr učiněný krajským soudem o existenci dohody o výstavbě přípojek inženýrských sítí a rozdělení nákladů mezi vedlejším účastníkem, stěžovatelem a druhým žalobcem má oporu v provedeném dokazování. III. Vyjádření účastníků řízení 4. Nejvyšší soud uvedl, že napadeným rozhodnutím zrušil rozsudek krajského soudu, a to vyjma výroku, jímž byla žaloba co do 500.409,60 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Proti tomuto výroku vedlejší účastník nesměřoval dovolání, neboť v tomto rozsahu byla jeho obrana proti stěžovateli a druhému žalobci úspěšná. Nejvyšší soud tak nepřezkoumával (dovoláním nenapadený) výrok rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu částek 500.409,60 Kč s příslušenstvím ve vztahu k oběma žalobcům, i když to výslovně ve výroku svého rozhodnutí opomněl uvést. 5. Vedlejší účastník namítl, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť napadá kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stěžovatel bude mít možnost se v další fázi řízení proti pro něj nepříznivému rozsudku krajského soudu dovolat k Nejvyššímu soudu a následně případně podat ústavní stížnost. Ústavní stížnost je tedy předčasně podaná a Ústavní soud by ji měl odmítnout pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Podle vedlejšího účastníka výrok napadeného rozhodnutí neurčitý není, neboť významově a obsahově zcela reflektuje dovolací návrh. Určitost výroku vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dne 29. 8. 2023 navíc vzal druhý žalobce v řízení žalobu zpět (v rozsahu svého nároku). Lze očekávat, že řízení bude ve vztahu k druhému žalobci zastaveno, proto odpadá otázka případné určitosti či neurčitosti výroku. Nejvyšší soud dovolání vedlejšího účastníka vyhověl, přičemž stanovil pro soudy nižších stupňů svůj závazný právní názor a má za to, že k uzavření dohody o financování stavby vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace nedošlo. Motivace stěžovatele k podání ústavní stížnosti nesporně spočívá toliko v jeho nesouhlasu s právními a skutkovými závěry napadeného rozhodnutí, o čemž pojednává ústavní stížnost v převážné většině. 6. Druhý žalobce byl vyzván k vyjádření s poučením, že pokud se k věci nevyjádří, bude mít Ústavní soud za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdal. Druhý žalobce se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 7. Stěžovatel v replice uvedl, že Nejvyšší soud potvrdil neurčitost výroku napadeného rozhodnutí. Náležitostí výroku soudního rozhodnutí je určitost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění výroku bylo zcela jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Určitost výroku je významná i z hlediska překážky věci pravomocně rozhodnuté a je zásadní i z hlediska zpětvzetí žaloby druhého žalobce - krajský soud bude rozhodovat o zastavení řízení ve vztahu k jeho nároku, o kterém na základě napadeného rozhodnutí panuje právní nejistota z hlediska jeho rozsahu. 8. Neurčitost výroku tak bude mít přímý dopad nejen do práv stěžovatele, ale i druhého žalobce. Přípustnost ústavní stížnosti je dána podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel vyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Napadeným rozhodnutím a jeho právními závěry jsou obecné soudy vázány. Vzhledem k tomu, že výrok i vadné odůvodnění rozsudku představují extrémní vybočení z mezí dovolacího přezkumu a extrémní rozpor s principy spravedlnosti, dojde bez zásahu Ústavního soudu k nezvratitelnému (nezhojitelnému) zásahu do ústavně garantovaných základních práv stěžovatele, proti kterému nemá možnost efektivní obrany v rámci pokračujícího řízení před odvolacím soudem. 9. Stěžovatel poukazuje na to, že soudní řízení trvá již déle než deset let. Dosavadní délka trvání sporu se přitom projevila i v procesní rovině - druhý žalobce byl s ohledem na pokročilý věk a závažné onemocnění nucen ukončit vedení sporu a vzít žalobní nárok zpět. Ústavní soud by měl postupovat podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť namítané nedostatky napadeného rozhodnutí a jejich vyřešení v rámci rozhodovací praxe Ústavního soudu svým významem podstatně přesahují vlastní zájmy stěžovatele a v pokračujícím řízení před obecnými soudy dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká a dále může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. IV. Přípustnost ústavní stížnosti 10. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. 11. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidi