II.ÚS 2264/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2264/25 ze dne 27. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, sídlem Míru 21/17, Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2025 č. j. 21 Cdo 1141/2024-416 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2023 č. j. 13 Co 240/2023-370, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti X a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel jako žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově (dále jen "okresní soud") dne 25. 6. 2021 domáhal toho, aby v souvislosti s jeho pracovním úrazem, který jako zaměstnanec první vedlejší účastnice - žalované (dále jen "první vedlejší účastnice") utrpěl na pozici řidiče při dopravní nehodě dne 25. 6. 2018, byla první vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit mu na náhradě věcné škody částku 50 976 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti od 1. 12. 2018 do 28. 5. 2019 částku 85 494 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 6. 2019 do 31. 5. 2021 částku 476 279 Kč, na náhradě bolestného částku 68 250 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti počínaje dnem 1. 6. 2021 v pravidelných měsíčních splátkách, které budou určeny jako rozdíl průměrné měsíční mzdy stěžovatele a výše jeho invalidního důchodu. 3. Okresní soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2023 č. j. 4 C 212/2021-301 uložil první vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náhradu věcné škody ve výši 415,28 Kč (výrok I.), ohledně částky 50 560,72 Kč z titulu náhrady věcné škody žalobu zamítl (výrok II.), co do požadavku na zaplacení 85 494 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 1. 12. 2018 do 28. 5. 2019 žalobu zamítl (výrok III.), ohledně částky 476 279 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 6. 2019 do 31. 5. 2021 žalobu zamítl (výrok IV.). Žalobu ohledně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 6. 2021 zamítl (výrok V.) a dále uložil první vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli bolestné ve výši 32 154,70 Kč (výrok VI.). Ohledně nároku na bolestné ve výši 36 095,30 Kč řízení částečně zastavil (výrok VII.). Výroky VIII. - X. rozhodl o nákladech řízení. 4. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II., III., IV., V. a X. potvrdil (výrok I.), ve výrocích VIII. a IX. o nákladech prvostupňového řízení krajský soud rozsudek okresního soudu změnil (výrok II.) a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 5. Krajský soud shodně s okresním soudem vyšel ze zjištění, že stěžovatel byl u první vedlejší účastnice zaměstnán na základě pracovní smlouvy na pracovní pozici řidiče a že dne 25. 6. 2018 při výkonu práce došlo u stěžovatele k pracovnímu úrazu při dopravní nehodě, při níž došlo k poškození zdraví stěžovatele. Znaleckým posudkem MUDr. Aleše Sládka, soudního znalce pro obor zdravotnictví, odvětví ortopedie, o stanovení nemateriální újmy na zdraví, vypracovaným pro účely výplaty pojistného druhou vedlejší účastnicí (na straně žalované první vedlejší účastnice), i znaleckým posudkem MUDr. Jana Boháče, soudního znalce pro obor zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, kterého ustanovil okresní soud, bylo shodně konstatováno, že při dopravní nehodě stěžovatele došlo k podvrtnutí krční páteře s poškozením okolních měkkých struktur, charakteru whiplash injury, tedy opěrkovému syndromu a ke zhmoždění krční míchy při neúrazové stenóze páteřního kanálu. V řízení bylo rovněž zjištěno, že stěžovatel byl dne 21. 8. 2018 napaden před domem neznámou osobou, kdy utrpěl úder pěstí do hlavy a přepadl na záda, a dále že stěžovatel byl posudky Okresní správy sociálního zabezpečení Rokycany ze dne 28. 5. 2019 a ze dne 2. 6. 2020 uznán dnem 28. 5. 2019 invalidním ve třetím stupni invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a poklesu jeho pracovní schopnosti o 70 %. Soudy obou stupňů shodně vyšly ze závěru, který ve svém posudku vyslovil znalec MUDr. Boháč, že v příčinné souvislosti s poškozením zdraví stěžovatele při pracovním úrazu trvala jeho pracovní neschopnost do 20. 8. 2018, neboť jde o datum, kdy došlo ke změně zdravotního stavu stěžovatele (změna diagnózy pro nepracovní úraz) a současně toto datum odpovídá i posudkové úvaze o whiplash syndromu, při němž potíže v průměru trvají tři měsíce, kdy syndrom sám o sobě odeznívá a pacienty neinvalidizuje. 6. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výroky II. a III.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání stěžovatele v části, ve které směřuje proti výroku I. rozsudku krajského soudu, byl-li jím potvrzen rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III., IV. a V., není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení. V části, ve které směřuje proti rozsudku krajského soudu v rozsahu výroku I., byl-li jím potvrzen rozsudek okresního soudu ve výroku X. a v rozsahu výroků II., III. a IV. týkajících se nákladů řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely pouze ze závěrů znaleckého posudku znalce MUDr. Boháče. Tento posudek však vykazoval vady a nesrovnalosti, neboť znalec bez řádného odůvodnění a (aniž by to bylo jeho znaleckým úkolem) zpochybnil závěry jiných posudků a zejména pak závěry lékařských zpráv odborných pracovišť. Taková kompetence však znalci nepřísluší. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 [(N 73/45 SbNU 14); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], týkající se hodnocení znaleckého posudku. Soudy obou stupňů, zejména pak krajský soud, rozhodovaly na základě závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalcem, který nebyl znalcem z oboru neurologie a kardiologie a přesto činil závěry z tohoto oboru v rozporu s lékařskými zprávami lékařů z oboru kardiologie a neurologie. Znalec MUDr. Boháč například dovozuje, že po 20. 8. 2018 již stěžovatel neměl žádné zdravotní omezení v důsledku pracovního úrazu při dopravní nehodě dne 25. 6. 2018. Posudek byl podle stěžovatele zpracován na základě úvah znalce, který nerespektoval závěry lékařů obsažené v lékařských zprávách, tyto buď přehlédl či bagatelizoval. Je-li obsahem lékařských zpráv jednoznačný důkaz o operativním zákroku stěžovatele v roce 2019, kdy operativní zákrok byl nezbytný k řešení poúrazového stavu, pak nelze připustit závěr znalce, že již k 20. 8. 2018 stěžovatel neměl žádné zdravotní omezení v důsledku dopravní nehody, v důsledku pracovního úrazu ze dne 25. 6. 2018. Stěžovatel namítá, že znalec nesmí měnit závěry lékařských zpráv. Znalec MUDr. Boháč není znalcem z odvětví kardiologie a neurologie a proto byl povinen si pro zpracování posudku, který spočíval na znalecké odbornosti přibrat konzultanta z oboru neurologie a kardiologie, což neučinil, a přesáhl tak svým posudkem svoji znaleckou odbornost. Znalec MUDr. Boháč činil obsahem svého posudku právní hodnocení věci a to včetně právního hodnocení posudků lékařské posudkové služby v rámci posudků o invaliditě. Právní posouzení však nesmí být obsahem znaleckého posudku. 8. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že byly splněny podmínky pro odmítnutí jeho dovolání. Tvrdí, že ve svém dovolání řádně vyložil, že podané dovolání bylo přípustné podle § 237 o. s. ř., když zejména rozhodnutí krajského soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, neboť bylo v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Stě