II.ÚS 2268/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2268/22 ze dne 22. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DMP spol. s r.o., sídlem Pracejovice 83, zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice, proti výroku I. a II. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 361/2018-190 ze dne 29. 3. 2021, a výrokům III., IV. a VI. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 191/2021-265 ze dne 20. 4. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných částí rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo o návrhu stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy v postavení účastnice 1) na uložení povinnosti navrhovateli (Ing. Pavel Hlava, v řízení o ústavní stížnosti v postavení vedlejšího účastníka) nést obvyklou odměnu znalce a náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku ve výši 33 456,50 Kč a dále o návrhu, podle něhož je navrhovatel povinen uhradit tyto náklady stěžovatelce, která je již zaplatila druhému účastníkovi (Bohemian Appraisal, a.s.), rozhodnuto tak, že se zamítá (výrok I.). Současně byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit navrhovateli náklady řízení 18 854 Kč (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto tak, že navrhovatel (Ing. Pavel Hlava) nemá nárok na náhradu nákladů řízení proti druhému účastníkovi (Bohemian Appraisal, a.s.). K odvolání navrhovatele rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením mimo jiné tak, že se usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrzuje (výrok III.), usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. zrušuje (výrok IV.) a první účastník (stěžovatelka) je povinna nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení ve výši 9 355 Kč (výrok VI.). Stěžovatelka považuje v projednávané věci za podstatné, vyřešení otázky, nakolik lze považovat za odpovídající právu na spravedlivý proces, aby obvyklou odměnu znalce za vypracování znaleckého posudku k přezkumu zprávy o vztazích ze dne 29. 3. 2018 nesla právě stěžovatelka. V souvislosti s uvedeným se odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 451/2020, resp. 27 Cdo 192/2018 z něhož se podává, že aktivní legitimaci účastníka k podání návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích je nutné vázat nikoliv na jeho subjektivní přesvědčení či pocit, že zpráva o vztazích není vypracována řádně, ale na objektivní nedostatky zprávy o vztazích, jež zakládají důvodné pochybnosti o jejím řádném vypracování. Zmíněné nedostatky pak musí být dostatečně závažné a způsobilé zasáhnout do práv společníků. Stěžovatelka je toho názoru, že zásadám spravedlivého procesu odpovídá, aby nejen posouzení návrhu na jmenování znalce, ale i posouzení návrhu, aby obvyklou cenu znalce za vypracování znaleckého posudku k přezkumu zprávy o vztazích a náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku nesl kvalifikovaný společník. Jeho námitky, jimiž odůvodňoval svůj návrh na jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích, nebyly znaleckým posudkem potvrzeny, a v tomto směru tak nelze podle stěžovatelky dovodit důvodnost podaného návrhu a ani úspěch ve věci. Stěžovatelka spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces v nesprávném právním posouzení věci a v nerespektování závěrů vyslovených dovolacím soudem. III. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud nezjistil, že by v postupu a závěrech obecných soudů došlo k ústavněprávnímu pochybení. V ústavní stížnosti totiž neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Napadená rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by byla projevem svévole či byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů proto - s ohledem na shora naznačený vztah Ústavního soudu k soudům obecným - nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. Ze skutečnosti, že se stěžovatel s těmito závěry neztotožňuje, nelze bez dalšího dovozovat porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu, neboť toto právo není možné interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Dovolává-li se stěžovatelka stran nákladů shora citované judikatury Nejvyššího soudu, nutno uvést, že tento připustil "možnost" přenést povinnost hradit odměnu znalce na samotného navrhovatele v případech, kdy bude podaný návrh nedůvodný či šikanózní (srov. odst. 56, rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 451/2020). Takováto povaha jednání navrhovatele se však v projednávané věci neprokázala. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022 David Uhlíř v. r. předseda senátu