II.ÚS 2269/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2269/23 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., zastoupeného Mgr. Petrem Karhanem, advokátem, sídlem Anny Rybníčkové 2613/5, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 32/2023-752 ze dne 23. května 2023 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 27 P 81/2020-628 ze dne 15. září 2022, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a Z. K. a nezletilé K. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (otec nezletilé vedlejší účastnice) domáhá částečného zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Pokud by nebylo možné částečné zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu, žádá stěžovatel Ústavní soud, aby se vyjádřil k zásahu orgánu veřejné moci tak, aby názor Ústavního soudu mohl použít při budoucím řízení ve věci péče o nezletilou, resp. návrhu na střídavou péči. Stěžovatel se dále domáhá vyslovení, že postupem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") bylo porušeno stěžovatelovo základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu se podává, že na návrh vedlejší účastnice (dále jen "matka") byla rozsudkem okresního soudu č. j. 27 Nc 34/2019-227 ze dne 26. 11. 2019 nezletilá vedlejší účastnice svěřena pro dobu před a po rozvodu manželství do výlučné péče matky a běžný styk stěžovatele s nezletilou byl stanoven v každé úterý a čtvrtek od 16 do 18 hodin, v každý sudý kalendářní týden v pátek od 15 do 18 hodin a každý lichý kalendářní týden v neděli od 9 do 15 hodin. Na svěření nezletilé do péče matky se rodiče dohodli, ohledně četnosti styku však měli oba odlišné představy. Matka chtěla styk eliminovat, otec jej požadoval ve větším rozsahu. Okresní soud uvedl, že zvolil kompromis mezi oběma návrhy rodičů. 3. Rozsudkem krajského soudu č. j. 100 Co 68/2020-522 ze dne 15. 7. 2020 bylo nedůvodným shledáno matčino odvolání, jímž požadovala zúžit styk nezletilé se stěžovatelem na úterý, čtvrtek a lichý pátek po dobu jedné hodiny. Krajský soud však zmíněným rozsudkem vyhověl odvolání stěžovatele a uvedl, že je třeba přistoupit k dalšímu rozšíření styku, který stěžovateli umožní zapojit se do běžné péče o nezletilou. Krajský soud konstatoval, že matka nebyla ochotna učinit nic pro zintenzivnění kontaktu stěžovatele s nezletilou. Stěžovatel při jednání krajského soudu prohlásil, že po dobu následujících šesti měsíců zatím nebude vymáhat realizaci víkendového styku s přespáním. Matka tuto dobu využije pro pozvolné a nenásilné omezování kojení tak, aby od února 2021 mohl být styk s přespáním realizován. 4. Dne 30. 6. 2022 podal stěžovatel návrh na rozšíření styku s nezletilou s odůvodněním, že matka není ochotna se na rozšířeném styku domluvit. Konstatoval, že zatím nepodával návrh na svěření nezletilé do střídavé péče z důvodu snahy zamezit eskalaci napětí mezi rodiči a z důvodu, že nezletilá byla kojená a že i s ohledem na její nástup do mateřské školy v září 2022 by nemusela zvládnout náhlou změnu dosavadní péče. Matka svůj nesouhlas s rozšířením styku odůvodnila tvrzenými psychickými problémy nezletilé pozorovaných od doby zahájení víkendových styků s přespáním. 5. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovateli stanoven styk s nezletilou v lichém týdnu od pátku od 14 hodin do neděle do 18 hodin a v sudém týdnu ve čtvrtek od 15 do 18 hodin. Okresní soud konstatoval, že v zájmu nezletilé je co nejširší rozsah styku se stěžovatelem a že jsou pro něj splněny podmínky. 6. V odvolání proti napadenému rozsudku okresního soudu otec projevil nesouhlas se zrušením styku v úterky a liché čtvrtky. Namítal, že okresní soud své rozhodnutí ohledně zrušení styku v úterky a čtvrtky nijak neodůvodnil a nezohlednil stanovisko opatrovníka nezletilé. Stěžovatel projevil souhlas s tím, že přespání z pátku na sobotu by probíhalo až od února 2023. Matka ve svém odvolání nesouhlasila s rozšířením styku od pátku do neděle, což odůvodnila tím, že nezletilá není dosud na tak dlouhý styk zralá a z již realizovaného styku má psychické problémy. 7. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl stěžovateli stanoven běžný styk s nezletilou každý sudý kalendářní týden v úterý a ve čtvrtek od 15 do 18 hodin a od pátku od 15 hodin do neděle do 18 hodin a každý lichý týden ve čtvrtek od 15 do 18 hodin. V rámci odvolacího řízení souhlasila matka s úpravou styku v úterý po víkendu, během něhož byla nezletilá v její péči, a ve čtvrtek před víkendem, který měla trávit s ní. Krajský soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k věku nezletilé je v jejím nejlepším zájmu co nejčetnější styk i v kratších časových intervalech během pracovních dnů. Částečně vyhověl matce, aby neprobíhal styk v úterý po víkendu stráveném se stěžovatelem, a to z důvodu horší adaptace nezletilé po návratu od stěžovatele a zejména proto, aby měla matka během pracovního týdne dostatečný časový prostor výchovně na nezletilou působit a pečovat o ni. Konstatoval, že při svém rozhodování se snažil co nejvíce vycházet ze souhlasných návrhů rodičů. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel se domáhá částečného zrušení napadeného rozsudku krajského soudu ve vztahu ke skutečnosti, že mu sice bylo vyhověno ohledně rozšíření víkendového styku o páteční odpoledne, byl mu však zrušen pravidelný styk s nezletilou v úterý od 15 do 18 hodin. Tento postup krajského soudu považuje za rozporný s nálezem sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022. Navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu ve zbývající části zůstal v platnosti s tím, že ohledně úterního styku by vedle něj byl nadále platný napadený rozsudek okresního soudu. Pokud by částečné zrušení nebylo možné, žádá stěžovatel Ústavní soud, aby se v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil k zásahu orgánu veřejné moci. 9. Stěžovatel odkazuje na nálezy sp. zn. III. ÚS 1775/22 ze dne 22. 5. 2023 a sp. zn. II. ÚS 1489/22 ze dne 9. 5. 2023 s tvrzením, že důvody pro zamítnutí střídavé péče, v jeho případě důvody pro omezení styku, musí být řádně odůvodněny. Stěžovatel namítá, že ani matka omezení úterního styku původně nepožadovala a že už okresní soud takto rozhodl na návrh opatrovníka, přičemž ani z jeho rozsudku není zřejmé, proč tak učinil. Krajský soud poté své rozhodnutí odůvodnil ohledem na matkou namítanou horší adaptaci nezletilé po návratu od otce, ale vůbec se podle stěžovatele nezabýval zprávou mateřské školy, podle níž nemá na nezletilou styk se stěžovatelem negativní vliv. 10. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud potvrdil rovnost rodičů při péči o nezletilé děti v části dne, kdy nejsou ve školském zařízení. Namítá, že v rámci čtrnáctidenního cyklu tráví nezletilá s každým z rodičů jeden prodloužený víkend, s matkou dále tráví pondělní a středeční odpoledne, kdežto se stěžovatelem pouze čtvrteční a jednou za 14 dní i úterní. Takovou úpravou styku vzniká podle stěžovatele neodůvodněná nerovnost, kterou krajský soud vysvětluje nutností, aby matka měla dostatečný časový prostor výchovně na nezletilou působit a pečovat o ni. 11. Stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že lhůta pro podání odvolání proti napadenému rozsudku okresního soudu uplynula dne 1. 11. 2022, přičemž matka podala pouze blanketní odvolání, které doplnila až po měsíci, aniž by ji okresní soud vyzval k doplnění nebo byl jinak činný. Nečinností okresního soudu došlo podle stěžovatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 13. Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že z hlediska stabilního uspořádání poměrů dítěte předškolního věku má význam delší souvislé a nepřerušované setrvání v péči hlavního vychovatele. Nezletilá je tak v souvislé péči matky v lichém týdnu tři dny od pondělí do středy, poté čtyři dny od